Děti moje

Tak tenhle film určitě vyhraje Oscara. Jak to vím? Protože jsem se u toho příšerně nudila. Opět jsem se přesvědčila, že filmy s Georgem Clooneym rozhodně nejsou pro mě. Chcete návod jak natočit The Descendants? Vezměte hrstku těch nejméně sympatických lidí z Hollywoodu, přimíchejte k nim naprosto příšerné písničky, které, ač mohli navodit havajskou atmosféru, mě přivodili spíš chuť mrštit něčím do reproduktorů, aby už byli ticho a k tomu ještě přidejte příšerně depresivní zápletku a máte to. George Clooney, že tu předvádí výkon svého života? To snad nemůže nikdo myslet vážně, ano, z jeho postav byla tahle asi nejsympatičtější a nejvíc uvěřitelná, ale rozhodně bych ho za to nenominovala na Oscara, je plno lepších herců, kteří podávají lepší výkony a ti nejsou ani nominovaní. Naprosto bez váhání bych tomu dala 2*, kdyby ale nebylo té krásné Havajské krajiny, která mě teda totálně okouzlila, možná natolik, že tomu i přidám hvězdičku. Ale vskutku méně než průměrný film. Nominace na Oscary jsou ve všech směrech totálně mimo. (12.02.2012)

Civilní, to se musí nechat. Jinak ale jen na jistotu hrající indie, režírovaná a vůbec, celkově odvyprávěná velmi statickým způsobem. Hudba je neuvěřitelně otravná. A skvostná Shailene Woodley zde suverénně přehrává všechny, Clooneyho nevyjímaje. Jestli si někdo z tvůrců tohoto filmu zasloužil Oscara, byla to výhradně a pouze ona. (01.03.2012)

Pozvolné, tísnivých podtónů prosté zamyšlení nad důležitými životními hodnotami, v němž na mne bylo až moc neskrývaných emocí a mezilidského hřání. Z Payneových filmů bezesporu největší Jistota. Stále však důstojné zpracování látky, která by mnohé tvůrce sváděla k (ještě) většímu patetizování. Nadhled si film zachovává ve vztahu k vedlejším postavám, zatímco k těm hlavním je smířlivější, než by si zasloužily. Pochybuji ovšem, že členové Akademie zaujmou stejně cynický postoj... . 70% (10.01.2012)

Pryč jsou doby, kdy šarmantní Danny Ocean vykrádal casino. George Clooney si oblékl květovanou košili a notně zvážněl. Stal se z něj takový ten taťula, který má nějaké mouchy, ale všechny vaše patnáctileté kamarádky jsou do něj platonicky zamilované. Škoda jen, že když si ho ve filmu pomyslně vyškrtnete, už nic moc zajímavého nezbude. (30.05.2012)

Znázornenie reality po americku. Chápem, ale už nezdieľam, už som vyrástol:). Ale nie, dojímať sa stále dokážem, to tu zakrývať nebudem. Niekedy návnadu zožeriem, niekedy okolo nej len preplávam a neskôr sa po ňu vrátim, niekedy ju vôbec nepotrebujem. Najprv ma odrovnal "Nezabudnuteľný okamžik", potom ma rozkúsalo "Umierajúce zviera" a následne ma dostihli "Následky lásky." Všetky tri tituly vypovedali o prežívaní určitého utrpenia a aj keď by sa na adresu prvých dvoch dalo namietať, že moc tlačili na pílu, tak ma ich vyznenie na rozdiel od Clooneyho havajského zotavovania sa vtedy proste zobralo, nehovoriac o poslednom menovanom klenote od Sorrentina, ktorý patrí do úplne inej ligy a mám ho v tomto zameraní zatiaľ najradšej. O čo sa však pokúšate vy, "Deti moje?" Tváriť sa drsne a pritom byť poslušné, mať veľké reči, ale k ničomu veľkému sa neodhodlať, plávať po hladine, no do hĺbky sa neponoriť? Máte na to právo, stále ste len deti, ale na Oscara si nárok nerobte-nezaslúžite si ho, rovnako ako niekoľko chybne ovenčených predchodzov. Po opustení sály, max. pár dní potom som to mal za varchlaté 3*, ale keď som si dneska vybavil tie príšerné domorodecké pobrumkávania, pajdavého Georgeho a WTF voľbu terapeutky, tak to utnem na 2*. "These kids are not allright as well..." (18.01.2012)