Pierre

Bůh dokáže tolik zázraku, co když to řeknu špatně? Ale co když to řeknu všechno správně? Scorseseho film už od začátku zajímavě vyobrazuje Ježíše i jako člověka pochybujícícho zmítaného strachem, který je zároveň často zmatený v tom, co mi Bůh chce říct nebo neví, jak to má předat.  Jeden z nejodvážnějších prvků je motiv Ježíše vyrábějícího kříže pro Římany a postava Jidáše, který v tomto díle vystupuje  jako někdo, kdo se oprávňuje hlídat Ježíše aby nesešel z cesty. Zároveň si ale troufá rozporovat mu jeho myšlenky. Nakonec i Jidášova postava nabere docela zajímavou obhajobu, protože z filmu trochu vyplývá, že bez jeho oběti by se Ježísův příběh odehrát zkrátka nemohl.  První hodina (a čtvrt?) je zajímavá. Až plná tolika myšlenek,  že to je samozřejmě trochu náročné. Asi to jen tak nedokážu probrat.  Prostředek,. který  věrněji zobrazuje některé známé příběhy z Evangelie, je už možná trochu zdlouhavý a dokonce si říkám, že by šel možná trochu zkrátit.  Nový rozměr a sílu zase film nabere, když dojde na ono titulní ,,poslední pokušení´´ a Ježíšovi se na kříží zjeví anděl, který ho přirovná k Abrahámovi s tím, že už žádná bolest nebude a Ježíš je tak volný. A tak Ježíš začne žít normální život.  Neví se, co se stalo mezi tím, když Ježíš zvolal k Bohu a dodal ,,Dokonáno jest.´´ Neví se, co se stalo mezi smrtí a vzkříšením. Tato alternativní snova verze mě hodně zaujala. Dojde i na kuriozní setkání Ježíše se svatým Pavlem, ve kterém se živý Ježíš snaží přesvědčit Pavla, že žije dál jako člověk a je konečně šťastný.  Tato scéna je zajímavá, ale její výklad jsem moc nepochopil.:D Za mě těžko říct jestli  to má   být kritika například  období nejrůznějších vykladatelů božích skutků, dominance církve a dogmat, když se  Pavel snaží vysvětlit, že Ježíš je pro plno lidí  jejich jedinou nadějí. A on jako Pavel tedy z  něj vytvořil pravdu , protože ho lidé potřebovali a jsou kvůli němu ochotni i zemřít. Nebo zda tato scéna měla být právě prvním signálem pro Ježíše aby pochopil, že nemá jít proti tomu, co pro něj bylo nachystáno. Závěr s umírajícím zestárlým Ježíšem, ve kterém si uvědomí, že mu nebyl určen lidský život, protože ten byl určen lidem a ten není dobrý pro něj celou ,,posmrtnou´´´(:D) sekvenci skvěle vysvětlí a obrátí naruby. Ježíš se rozhodne,  že opravdu CHCE být ukřižován. To  dává v podstatě smysl  nejen filmu, ale i celému Biblickému příběhu.  Vysvětlení pro ty, kteří by nechápali, proč musel Ježíš tolik trpět.   A pokud toto tento film ukazuje, vůbec nechápu zhnusené reakce od některých věřících a duchovních. Osobně mi to přišlo duchovně daleko zajímavější než Umučení Krista, které jsem viděl minulé Velikonoce. Tohle není film o tom, JAK se velikonoční příběh stal, ale PROČ se stal. A ještě navíc vezme filmově za emoce.

Dobrý  hlavně kvůli Kryštofu Hádkovi. Ten si  svou šílenou manipulativní  polohu přeházející od roztomilého slušňáka, slizounka až po terorizujícího psychopata dává geniálně.  Dokážu si představit, že přesně takového slušného hošíka by si každá osamělá babička ráda pustila do domu. Než se Kryštofova postava odbourá trochu to trvá, pak se ale atmosféra začne stupňovat a je z toho skvěle gradovaná podívaná  s promyšlenými opakujícími se motivy (klíče, cvrček, pláč) zakončena  znepokojivým závěrem, který neznamená vysvobození ani pro jednoho ze zúčastněných. Bohdalová velmi dobře hraje obličejem a na sklonku devadesátky mohla dostat ještě pořádnou hereckou příležitost a to ji nějak extra nemusím. Ale  tady vytvořila s Hádkem opravdu silnou nezapomenutelnou dvojici a bylo mi ctí to sledovat.  Na Svatou (která bude na ČT letos)  se těším. Protože za tuto spolupráci se  Bohdalová Strachem můžou jenom pochválit.   Jdětě blíž k oknu, je tam lepší signál.

Ty vajíčka jsou fakt skvělý. Já bych to moc neměl, mám vysokej cholesterol,  ale dneska mi to je nějak všechno jedno. Námět o krematoriu, jehož pec oživuje mrtvoly je  trochu jako od Vorlíčka a Macourka. Oživlý Lábus v roli Jiřího Lábuse slibuje hodně...vsak jeho neschopnt  připustit svou smrt pobaví, některé milé odkazy na jeho kariéru taky (znělka Kouzelníka na pohřbu). Bohužel od momentu, kdy se strejda Jirka rozhodne odejít, opravdu odejde i z obrazovky a pak už to je sotva na tři.  Chození s mrtvým fotbalistou a dovádění polského exorxisty je spíš trapas. Samostatnou třetí hvězdu si ale zaslouží právě Jiří  Lábus, protože byl opět naprosto skvělý a spontánní a přeci jen tady dostal o trochu lepší příležitost se předvést než v některých jiných počinech v předchozích letech.   ♪Za řekou na stráááni, je krematorium, je tam pěknej chládáááek, a kolumbááárium.

Sice už jsem zkoušel rozkoukávat seriálový Létající cirkus, ale zatím jsem stále ještě neviděl žádnou řadu celou (doufám, že letos to konečně prolomím.) Svatý Grál byl tedy má první plnohodnotnější zkušenost s Monty Pythony hlavně díky znovuuvedení v kinech. No...ono už ty úvodní  natřikrát opravené titulky s propuštěnými viníky jsou  neskutečně kreativní a vtipné. A je tam samozřejmě kupa dalších scén, co vůbec nemají chybu.   Souboj   s bezhlavým rytířem, rozhovor z Bohem, zpívánky o siru Robinovi, rytíři, co říkají NY, zneštilý synáček se svým drsným otcem,  souboj s králíkem, hrad Áááách, kniha ozbrojování.....a možná hlavně hádánková část se starcem, který střeží most.:D To jsou zkrátka místa, u kterých mnohdy v kině i řval smíchy.  Vůbec bych nepoznal, že to celé hraje jenom šest herců, co si střídají postavy.  Něco  takového vymyslet, sepsat, dát do kupy takové množství gagů, to chce opravdu kumušt.  A to se to celé ještě podtrhne rancováním s linkou ,,filmu ve filmu.´´ s vyšetřováním, která si už zahrává s hotovou genialitou. Konec je opravdu nepředvídatelný.:D Přesto mezi vším tím skvělým mi tam přišlo pár míst přeci  trochu slabších nebo na mě už mocná moc přeplácaných v tomto překombinovaném příběhu.:D Jinak ale super.

Luxusní kriminálka. Nevadila mi  ani tříhodinová stopáž. Velkorysá délka je věnována nejen tomu, aby byl velký prostor pro napínavé  vyšetřování, přípravu loupeží a skvěle natočené střílečky.  Tohle všechno tam je, ale je čas to taky  přerušit momenty kdy nahlédneme  do osobního života hlavních hrdinů a můžeme se s nimi  lépe seznámit.  Svou  chvíli dostává i psychologie hlavních dvou postav a náhled do soukromí zločincových parťáků. Je řešena  ikomplikovanější stránka policistovy práce, pokud žije mezi pozůstatky mrtvol a přehnaně rád se šťourá ve svých stopách a minulosti. Dohromady Michael Mann vytváří stejně jako u  následující spolupráce s Al Pacinem u ,,Insideru ´´ (který se mi líbil možná ještě kapánek víc) pestrý příběh.  Tento film taky nabízí zajímavý a unikátní vztah mezi zločincem a vyšetřovatelem. Mezi Al Pacinem a De Nirem je velmi zajímavý vztah dvou profíků ve svém oboru, kteří si navzájem váží sami sebe a jejich střet možná vážně berou jako osudový souboj.  Oba jsou maniaci ve svém oboru a vědí to o  sobě navzájem. Oni jsou přesvědčeni, že oba jsou třída a návzájem se možná trochu obdivují.  Vždyť jsem taky až do konce netušil, jak tento nelítostný  souboj dvou profíků  dopadne. A i ta závěrečná úchvatná noční nahánečka u letiště je do poslední chvíle nejistá a skončí nádherným podáním si ruky za doprovodu krásného klavíru uprostčed noci. On si celkově Mann mimo jiné i dost libuje v tom vykreslení nočního života. Tato prohlídka prostě Los Angeles stojí za to se vším všudy.  Jenom se opovažte, dívat se na Pacinovu televizi! Nejlepší scéna je samozřejmě rozhovor u kávy. Mimochodem: Al Pacino mě tentokrát bavil víc než Robert de Niro.

Rodinné drama o střetu tří   generací nad společným rančem ve westernových kulisách (ale western to jinak naštěstí? vůbec není)  byl dobrý nápad. Ale až na dvě drsnější a zajímavější výměny názorů mezi otcem a synem  je to stále takové monotónní. A z dnešního pohledu se mi to zdálo až  černobílé. Prostě jasně víme, že ten Hud je ten zlý a tak to je.  Nejzajímavější postava tak zůstavá ta třetí nejdůležitějšší a to mladý snaživý synovec lavírující mezi obdivem ke starému dědečkovi a odvážnému úspěšnému strýci.

Když se řekne Asterix a Mise Kleopatra, vybavím si Edouarda Baera a jeho Otise. Když se řekne Asterix a Olymíjské hry, vybavím si Benoîta Poelvoorda a jeho Bruta.  Ten si tady z toho udělal vlastní film společně  skvěle se sebeparodujícím Delonem v roli Césara.  Hlavně na začátku mají Brutus a Delon super scény.  A Cardův dabing Brutuse je už v podstatě legendární (měl bych vlastně chválit Belgičana Poelvorda nebo Cardu?:D)  Asterix v podání Clovise Cornilllaca se na oplátku moc nepovedl.  Tehdy nesehnali moc dobrou náhradu za Claviera a vlastně se důstojně nesehnala doteď. Ale u posledního Asterix a Obelix filmu se i tak bavím ještě mnohem víc.

Tak zase po roce další předávání Českého lva, které tentokrát proběhlo opravdu důstojně a téměř bez žádných kontrovérzních volovinek, ze kterých by mohl žít internet ani mé vlastní prožívání (jako byl loni Martin Zbrožek se svou fenkou Mimie!!). Až na přerušený projev a rejpavé zmínky Zavadila k manželství pro všechny to bylo fakt usazený a v pohodě. Úvodní video zase super. Jinak  nic zvláštního. Marek Eben byl standardní, tím se tak nějak nic nezkazí. Ještě teda si zde opět po Krausovi a Cenách české filmové kritiky odbyla svůj další teatrální výstup Simona Peková. Zase byla sranda, a jak jsem její výkon Přišla v noci původně obdivoval, tak začínám být opravdu na pochybách, jak moc to vůbec musela hrát.:D Každopádně ji cenu přeju a přeju ji i Jeřábkovi, protože bych do něj takovej výkon vůbec neřekl a on pro mně z velký části udělal Volhu. Ale vlastně to přeju i Kryštofovi, protože prostě Standa Pekárek, třesu.  , Bratři jsou fajn exkurs do historie, ale z těch tří mou viděných filmů nominovaných na nejlepší film se mi zdály suverénně nejslabší. Určitě to i tak není špatný film, ale trochu mně mrzí tato konvenční volba akamedie a to jak úplně obešla Úsvit.  Na Matyldu a Němá tajemství se ještě někdy kouknu. A konečně - Ceny pro Přišla v noci určitě zasloužené a fajn. P.S Aha, tak kontroverzní voloviny přeci jen jsou! A já díky tomu  alespoň konečně  zjistil, jaký má obličej a hlas ten televizácký režisér Michael Čech.

Staromillský konverzační ilm odehrávající se v 70.letech, který mi přišel starosvětský nejen zasazením do starých časů, ale i stylem natočení. Pozvolné plynutí příběhu s tradičním střihem. Ani bych to nečekal, ale je to jen důkaz, že tyto postupy stále dobře fungují.  Jinak skvělý lidský citlivý příběh se skvělým Paulem  Giammantm, který taky jako by v tomto filmu vypadl z nějaké jiné doby. Původně se mi zdálo, že z toho bude něco a la Sníďanový klub, ale tohle zaměření na pouhou trojici postav učitel-student-kuchařka přineslo dojemný a laskavý zážitek. Super hořkosladký film.

Tak tento hit loňských Varů jsem vůbec nestihl v kině a dohonil až teď, týden před Českými lvy, tři měsíce po premiéře na Netflixu.  Pouze mi snad jenom  přišlo jako některým ostatním, že to nakousnutí tří linek najednou  (hermafroditismus,  manželská krize, boj s komunisty)  nebylo úplně šťastné. A  teda současné vulgarismy mi v prvorepublikovém období přišly úplně mimo.   Jinak jsem za film rád. Zasazení do první republiky možná není úplně přesné a taky si říkám, jeslti tehdy neměli lidi i jiné starosti než hermafrodistismus, ale dá se to celé brát jako podobenství. A podobenství je to zajímavé.  Taky mi jako Bod obnovy to přišlo hodně nadprůměrné z hlediska vizuálu.  Záběry s pohledy na nebe, hory a zelené pole mají krásnou scénografii. Technická stránka filmu je nádherná. Všechny prvorepublikové lokace a kostýmy taky stojí za to.  Proti Elišce Křenkové nic nemám, ale vždycky mi přišla trochu jako ledová královna. Takový pocit jsem tady překvapivě tentokrát  neměl, ve své roli odvážné pokrokové ředitelové je tentokrát opravdu sympatická a dokonce se i často usmívá. Křenkové navíc tentokrát často kamera zabírá obličej a jenom jím často dokáže velmi dobře herecky vyjádřit různé emoce. Mohlo by se zdát, že příběh se jinak veze na v současné době populární vlně LGBT trendů. Přesto jsem se rád něco dozvěděl o tématu, o které se popravdě pravda moc jinak nezajímám. Je pravda, že některé  situace jako jako oběd s vedením, kde si drbna Marta Issová stežuje na ty dnešní výmysly, by se klidně mohl takřka v doslovné podobě odehrát i dnes u vás doma.  Závěr, ve kterém hlavní postava dodává, že se společnost vyvijí a stačí počkat pět, deset let, už je teda jasný vzkaz a zdvihnutý ukazováček směrem k současnosti.   Drsná manželská hádka ale  ukáže, že snímek  vlastně není  až tak jednoznačný.