Pierre

Knižní předlohu Pinocchia jsem nikdy nečetl, ale kdykoliv jsem někdy jako menší viděl nějaké filmové zpracování, tak mě víc děsilo než bavilo. A to se mi vybavilo i u této novodobové verze. Začátek je sice celkem hezký, pak  ještě třeba scény s vílou a její slimákovou babičkou mají jisté pohádkové fantasy kouzlo, ale zbytek příběhu tvoří Pinocchiovo dlouhé putovaní, kde ho většinou čeká jen samý zmar a přetvářka a krutost ze strany lidí. Chápu, že tohle asi vychází už z knižní předlohy, ale ono celé tohle zpracování je trochu zvrácené. Dialogy o smrti, rakvi nebo scény jako přeměna v osly jsou natočeny až zápáleně  znepokojivě... Původně jsem si říkal, že si   nedokážu moc představit, že by mě to jako menšího bavilo. Ale na druhou stranu jsem si vzpomněl, že jako už trochu  staršího mě některé dětské temnější napínavější příběhy (jako třeba Čaroděj ze země Oz) vlastně celkem bavily a Pinocchiovi jisté napětí nechybí. Když ve mě rodinný film dokáže v pár místechi  vyvolat strach o hlavní postavu, je to celkem zajímavý úkaz. Ačkoliv se musím k bonusové třetí hvězdě trochu přemlouvat, protože mi byl film svou náladou i tak  spíše nesympatický,  tak nutno podotknout, že mě i přesto ten ponurý styl občas celkem pohltil a ta atmosféra nebyla vytvořena špatně. Vypráva a masky se navíc opravdu povedly a to, že hlavního hrdiny hrál skutečný člověk jsem zjistil, až při čtení zdejších zajímavostí (považoval jsem ho za naanimovaného.) Takže se objektivně nejedná o úplný propadák, ale v několika ohledech i celkem zdařilý projekt, který mi ale prostě jen nesedl.   Zkrátka jsem si tuto podivnost fakt zrovna neoblíbil a trochu mě děsí, že pokud Roberto Bengini už v roce 2002 natočil svou vlastní (hodně kritizovanou) autorskou verzi Pinocchia, tak že může být tohle ještě ta uhlazenější verze.

Omylem jsem si místo pouhé změny hodnocení (z pěti na čtyři) hodnocení kompletně smazal. Tak tedy alespoň k doslova novému hodnocení   nakonec přidám i neplánovaný nový stručný  komentář.  Hřebejk se v Šakalích letách určitě dobře rozehřál na pozdější slavné filmy a dobová atmosféra křížená s Šabachovskou poetikou se mi podařila zdatně vytvořit již zde. Šakalí léta navíc dýchají Rock´n´rollovým stylem a  takovým porevolučním etosem. Vysmívat se bývalému režimu mladístvým a trochu alternativním způsobem. Některé písníčky (Na Kolena, Jednou mi fotr povída) se stály po právu legendárním. Martin Dejdar se zase  stejně jako v Učiteli tance blýsl jako tehdy ještě docela zajímavý stylový mladík. Ale i tak je bezesporu  nejlepší samozřejmě Josef Abrhám jako neurotický policajt a fotřík  bez chuti. Hlavně na začátku jsou scény s ním a v domácnosti  skvělé a ani by nepotřebovaly to křížení s muzikálem. Musím říct, že jsem měl  film zafixovaný jako báječnou srandu od začátku do konce. Zatímco dneska jsem zjistil, že když ve druhé polovině ubyde Abrháma a více prostoru dostanou ti mladí herci v čele s prkenným Špalkem  přibyde zároveň hlušiny i trochu zmatených momentů a už to není úplně ono. Ale své kouzlo tento film bezpochyby pořád má.

Aneb někdy vás možná nezastaví flanďák, ale vaše SVĚDOMÍ!!! Uvědomuji si, že posledních zhruba deset minut této komedie už je spíše urychlená chaotická bezradnost. A celkově si říkám, že kdyby se tvůrci drželi hesla Francise Vebera, že komedie nemá mít déle než 90 minut a trochu si pohráli ve střižně s nůžkami, mohl být výsledný dojem ještě lepší. Jinak je tento snímek pro mě ale i tak  překvapivým důkazem toho, že i ,,tak trochu jiná´´ francouzská komedie, které  by kdekdo dal škatulku ,,americká´´ může být zábavná. Ale tak, co čekat od Claviera, že...Je to borec.  Od Jeana-Maria Poiré jakožto režiséra Návštěvníků se nedalo čekat nic jiného než hodně vystřední, bláznivý a hysterický humor. Ale u Christiana Claviera můžete zapomenout na Jacquouilleho. Tentokrát se Poirévovi (nebo samotnému Clavierovi pro sebe.:D) povedlo pro něj napsat jinou vtipnou karikaturu puritiánského pomateného kněže Taraina (Tr jako trenér.:D,) podobnému spíše mému oblíbenému Jacquartovi. A Clavier se ve svém svatém otci velmi výživa a nad jeho komediálním výkonem jsem si tady teda zaslintal. Velký nářez.  Géráld Depardieu se zase zhostil své odvědčené polohy  bezpostředního drsňáka , byť tentokrát taky hodně bláznivě stylizovaného. Konfrontace Claviera a Depardieu je největší síla filmu a jejich postavy  se doplňují velmi dobře, jak herecky, tak ve scénáři, ve kterém to všechno vyvrcholií tím, když dostanou své strážné andělý. A jak jinak, než drsňák  hodného a slušňák pořádného pokoušeče. A to společně museli jejich pánové ještě tolik věcí vyřešit...Ufff, asi bych měl trochu problém převyprávět celý děj, ale toto bizární dobrodružství mělo svoje ulítlé kouzlo,   několikrát jsem se s chutí zasmál a Poiré s Clavierem dosáhli oho, že to bylo tak blbý, až dobrý. Rozčilovaly mě čínští mafiání.  Celkově ty asijské vsuvky jsem jen tak nějak přetrpěl, abych se znovu dostal k eskápadám Depardieua a Claviera, někdy pořádně bláznivým, někdy zase dokonce ve stylu klasické francouzské konverzační komedie. Ale  jinak doufám, že nebudu pokáran andělem strážným když řeknu, že jsem se u této  hřísné jízdy bavil. Hláška o ubohých kancelářských podrazech (viz.komentář uživatele choze)  byl právě jeden z  těch totálně  smrtích momentů.:o Nevyřadila se jenom hlavní dvojka z Francie, ale i jejich čeští daberi ve velmi povedeném dabingu. A sranda nekončí ani se závěrečnými titulky, bacha. Aneb já to nechci.:D

Jsem sice mladší ročník, ale i tak si troufnu tvrdit, že v době českoslovenké premiéry v čase   normalizace bez americké konkurence,  musely být francouzské komedie hitem. A nostalgická píseň ,,Atterion aux hommes´´ od skupiny Tata Bojs složila v roce 2002 speciálně filmu Piti piti pa skvělou poctu. Myslím, že ho tak učinila  v českém rybníčku ještě více legendárním a stal se tak menším symbolech těhle francouzských komedíí, co se dostaly i do naší distribuce před revolucí  a mohla na nich ujíždět generace mých rodičů. Mým vrstevníkům už asi podobné kousky většinou nic neřeknou (ale rád se budu plést.) Jenomže co se týče mě, když jsem se před lety na Piti piti pa koukl (snad zřejmě inspirován právě Tata Bojs) šlo nejen o můj první film s Funésem, ale snad první mnou viděnou  starou francouzskou komedii vůbec. Ještě teď si vzpomínám na naivně nadšené pocity, touhu vidět další dny film hned znovu a okouzlení z atmosféry. Takže ačkoliv to zní možná směsně, právě tento film mě přivedl k objevování dalších francouzských filmů a jsem u něho zatížen spolehlivou nostalgii.  Dá se tedy říct, že jak z něho udělali Tata Bojs symbol předrevoluníčních francouzských hitů, tak je pro mě tento film symbolem počátku mé   lásky ke francouzským filmům. A na první lásky se přece nešahá. Navíc on je to i dokonale vypiplaný symbol své doby celkově. Sergeru Korberovi se podařilo vytvořit silnou stylovou atmosféru doznívajících šedesatých let.  Já si nemůžu pomoct, tady je stylové snad všechno. Od všech těch tanečků, útésů, hotelů, Říma až po Funésův župánek a hlavně hudby Francoise de Roubaixa. Mistra, který dokázal stvořit opravdu rozsáhlý rozverný soundtrack a celý film ještě více rozpohybovat.  Co se týče samotného Funése, dokázal řádit i víc, ale tady zase došlo k mírnému zmířnění jeho hereckého projevu. Navíc vidět Funése v muzikálu je celkem unikátní. Ještě k tomu zpívat a tančit. V závěru navíc zatancuje i s dětmi a dokonce  i zalevituje....jako by legenda dosáhla vrcholu.  Jeho minika je jinak opět  naprosto přesná a   ačkoliv syn Oliver nebyl herecky zkušený, tak tady vytvořil s otcem zdatnou dvojici.   Blýskl se opět i jeden z nejroztomilejších herců historie Paul Préboist jako ředitel hotelu, který se taky ukázal v jednom muzikálním čísle s devčaty...a skvěle to rozjel. Právě skvělá uvolněná atmosféra, stylizace, hudba, herci a roztomilé komické situace jako meditativní okénko nad nočníkem nebo obdivování sochy pana ředitele  dokázaly utáhnout prakticky ničím objevný scénář spojující dohromady dvě v podstatě banální zápletky, nejprve o náhánečce  nezdárné tanečnice a pak  péči o miminka. Nic přelomového, uvědomuji si to, ale v takovém podání mě to baví. A kdyby ne, vzpomenu si na pocity z prvního zhlédnutí a zábava mi jde sama. Takže nemůžu jinak než setrvat na plném počtu hvězd.  Geniální stylovka, nesmrtelný s písničkou, která výborně láká i zároveň odrazuje k hrátkám (RÁD SIS HRÁL LALALA...)  Tak tedy snad jen jedna výtka - k mladému Oliveru de Funésovi mi přišla Noëlle Adam poněkud stará a tak to jeho milostné poblouznění vyznívá trochu rozpačitě.

Od námětu o chudém Ostrovu zrádcu, který obývá jenom pět lidí a potřebuje nového krále se asi nedalo čekat nic přelomového, ale mohl být využit pro příjemnou oddychovou odlehčenou podívanou, klidně s pohádkovým nadechem. To by to celé ale nesmělo připomínat nezdařilé ochotnické představení, případně slohovku čtvrťáka. Parkrát jsem se možná i zasmál, ale častěji chtěl klepat hlavou o stůl, čím se tato komedie snaží diváka pobavit a jak nesmyslné jsou občas dialogy. Navíc jsem došel k dedukci, že téměř všichni z  obsazení museli absolvovat před natačením nějaký kurz přehrávání a křečovitosti. Jedinou světlou výjímkou je drahý oslavenec Pierre Richard. V kostýmní roli vystředního muže, co žije po staru, dokázal být tradičně roztomilý a trochu zachránit tu bídu okolo, ale  jinak mě tato komedie bohužel nenadchla.

S nesmělostí sobě vlastní jsem se trochu zdráhal na Občana Kanea podívat. Co k kdybych náhodou nepochopil, co na něm všichni ti kritici, cinefilové a intelektuálové vídí? .A nakonec jim mohu dát za pravdu a přinést světu zprávu, že opravdu nelžou a mě tedy nezbývá nic jiného než opakovat, co již bylo stokrát řečeno.  A to jsem po přečtení zdejších zajímavosti zjistil, že jsem ještě nepobral zdaleka všechno a něco si naopak krátce po  zhlédnutí rád připomněl. Tedy Občan Kane je opravdu přelomový na první  pohled. Už jenom svou hrou světlel a stínů, která tady ukázala, co může vytvořit černobilá kamera a muselo to inspirovat následující noiry. Welles si se hrou světel a stínů nepohrál jen pro efekt, ale využil jej efektivně i  pro vyprávění, kdy například  postavě novináře většinou nevidíme do tváře jakožto pouhému pasivnímu, bezradnému vyšetřovateli. Skvělé jsou samozřejmě i všechny ty zamlžené a  záhy postupně se zaostuřující záběry, záběry s výrazným naaranžovaným prostředím a celé postavené Kaneovo impérium Xavedra. Inovativní je i vyprávění přes novinové titulky, práce se zvukem, masky, způsob jakým dokázal Welles ve své roli stárnout a nápad fiktivního dokumentu v úvodu. Z jednotlivých scén mě zaujala třeba koláž propadajícího  se Kaneova prvního manželství, ale rozebírání detailů (kterých je tady hodně) bez dalších zkušeností a zhlédnutích bych asi zatím přenechal všem ten odborníkům, které Kanea vynesly do nebes. Z csfd populace někdo píše, že je povinnost dát pět a někdo zase tvrdí, že se hrozně nudil a nechápe, co je na tom tak oceňované. Já zůstanu při zemi a s prvním zhlédnutím si vystačím se spokojenými čtyřmi hvězdami s upřímnou pochvalou. Zatím z Kanea sice necítím zasáh do srdce,  ale musím říct, že u úměleckých filmů si jindy připadám jako bych sledoval sochu za sklem. Je to zajímavé, ale dovnitř neproniknu. Možná je to jen  mou slabostí pro retro a stylovou starosvětskou atmosféru, kterou tento film ve velkém oplývá, ale na tohoto muzejního  Občana Kanea se mi  dívalo příjemně i  jako na ,,normální dobrý film´´, u kterého se nemusím nějak trápit. Pár míst  bylo možná zmatěnejších nebo už v dnešní době hlušších, ale Orson Welles dokázal zajímavou formu vyrovnat i zajímavým obsahem, kdy poslání filmu by bylo v dnešní době už možná klišé, ale je v podstatě nadčasové, pořád funguje. Je to naštěstí nejen velký film, ale i velký příběh...a rozverná dobová písnička o panu Kaneovi nám v prostředku pěkně odlehčí atmosféru a připomene dobové komedie.

Claude Zidi se zde opět ukázal jako mistr na bláznivé gagy. Ať ať už u  gagů s technologickými stroji, kulečníkem nebo  fotoaparáty. Rovněž se mu stejně u předchozí spolupráce s Funésem povedlo napsat pro stárnoucího Louise nepatrně plastičtější a lidstější postavu než obvykle. Pan Guillaume patří na jedné straně sice k Funésovým možná úplně nejnesympatičtějším rolím svým nesmlouvaným a bezohledným jednáním, ale na jedné straně řeší také dílema mezi kariérou a udržením manželství a je tady možné v ojedinělých okamžicih vidět i trochu vážnější Funésovo herectví. Tradičně přirozená Annie Girardotova působi vedle Funése možná trochu nezvykle, ale  byla mi skvělou partnerkou a protikladem. Komentář nyní píšu pod tíhou znovupřečtení kapitoly, kterou Funésovi Girardot věnovla ve své autobiografii a tak dojemnou poctu snad Funésovi nikdo nikde nesložil. Přesto musím necitlivě podotknout, že předchozí spolupráce Zidiho a Funése Křidýlko nebo stehýnko se povedla trochu více a  ne všechny pasáže jsou tady tak skvělé, jako třeba úvod s Japonci. Navíc bych pochopil, pokud by třeba sekvence se skleníkem, byla pro citlivé povahy trochu moc...

♫LEPŠÍ SNĚŽNÝ MUŽ, NĚŽ-LI ŽÁDNÝ MUŽ.♫ Těmito slovy začíná film v podání Marty Kubišové píseň ,,Sněžný muž´´ , která by se mohla jevit jako klasický popový  šlágr své doby, ale náhodou svým pod povrchem provokativním textem a pojetím film výborně otvírá a už nastiňuje tu skvělou uvolněnou atmosférou a souboj a kritiku obou pohlaví. A že se je po písničce opravdu na co těšit... Velkolepé papání Vladimíra Menšíka opravdu nemá chybu a jsem rád, že se mu tuto scénu podařilo vidět nejen jako filmovému divákovi, ale i v podstatě i jako příznivci jídla. To pak hned člověka napadne jestli to s tím obžerstvím občas trochu nepřehání, načež pak dostane hrozný hlad a šel by se nejradši najíst. On celkově Inženýr Čert je opravdu rozkošná postava záhadného muže (nebo snad skutečného čerta?) křupanského charakteru i chování, které mu ale nebrání kritizovat ženský protipól a myslet si o sobě, jen to nejlepší. Vladimír Menšík předvedl v této roli nejen trochu jiný výkon než obvykle, ale rovnou herecký koncert.  Bravo, maestro. Jiřina Bohdalová mu zde jenom, ale zdatně sekunduje.Možná neměla tak vděčnou roli, ale řekl bych, že Bohdalka (i když se určitě nikde nějak nelíbila jako žena.:D), tak  v tomto případě měla i docela svůj styl. Musím říct, že v první polovině mě tento souboj pohlaví se surrealistickými nápadami, výraznou výtvarnou estetikou, humorem  a skvělými absurdními dialogy  v podání dvou socialistických komiků v netypických odvážných  polohách prostě hodně bavila. Dokonce i tak, že jsem občas uvažoval i o plném počtu hvězd, ačkoliv jsem  nepobral všechny metafory a konotace. Ale prostě jsem se si jen užíval ten nadhled  a absurdnost.  Ke konci to ale napoprvé na mě bylo už trochu moc zmatené a už trochu docházel dech. I tak se dá ocenit krátká stopáž, která to stihla ukončit ještě dostatečně včas. Určitě tento kouskek mohu bezesporu ocenit jako velmi zajímavou a unikátní hříčku a budu si chtít tu velkou komorní jízdu ještě někdy zopakovat.

Patrání nesourodé dvojce na cestách po odhalení pravdy z minulosti. Echm, kde já jsem to už viděl? Ano, v o pět let novějším československém Tlumočníkovi, který oproti Idě sklidil tak malý ohlas, že by mi bylo skoro trapné ho tady zmiňovat. Kdybych nenarazil na komentář uživatele honjanz, který si rovněž na Tlumočníka vzpomněl a píše, že měl větší šťávu. No, tak já si tedy taky přisadím a řeknu, že mě osobně československý, méně úmělecký příspěvek na podobné téma zaujal rovněž víc, ale Idu zatracovat nebudu. Protože taky pracuje s hodně zajímavými motivy, tématy, které mě baví a oceňuji, že i takovýto artový film se nekašlal na diváka a nabízí zajímavý příběh. I ta retro stylizace je povedenná. Nevýhoda pro mě, že to na mě i s takovým příběhovým materiálem působilo zbytečně odtažitě. Ale příběh mi byl sympatický. Slabší čtyři

Pěkný snímek z období 2.světové války z pozice  skupiny dětí putující do svobodné zóny. Mimo pohledu na krutost doby a jejich těžký a odvažné příbeh , tento film, ale režisérka dokázala právě spojit i s jistou dětskou poetikou,  severskou atmosférou pěknými záběry a dohromady to tvoří silné, poučné, přímočaré dobrodružství. Dětští představitelé moc fajn a sympatičtí. Zajímavý prvek byl i ten, že jeden kluk chvíli nacistické ideologii i věřil, takže to nebylo tak černobilé. Líbilo se mi to, moc ani nevím, co bych vytknul. Určitě by si film zasloužil distribuci.