Slarque

Nevýrazný pokus přiblížit problémy současných žen na ploše necelé půlhodiny. Šárka Homfray svoji část dokumentu profesionálně utáhne, ale matka s dětmi na mateřské ani důchodkyně podobné parametry nemají. Obávám se, že si moc lidí tohoto dokumentu vůbec nevšimne (50%).

Zkušený dokumentarista Miroslav Janek tentokrát natočil oříšek, se kterým si moc nevím rady. Filozoficko-hudební dokument o včelách a včelařství. Pokud se ptáte, jak s tím souvisí Vratislav Brabenec, tak odpověď je snadná: stejně samozřejmě jako velryby. A totéž platí o tom panu dirigentovi, co tam připravoval nějakou náboženskou klasiku. Z tohoto celku mi prostě všude něco trčí, bez ohledu na to, z jakého směru se dívám...

Atmosférický pohled do nitra manažera, jehož život vykolejilo krátké střetnutí s neznámým mužem na letišti. Jak málo stačí, aby se člověk začal chovat paranoidně. Na film natočený po nocích se třemi herci velmi slušné. Oceňuji, že u nás pořád někdo točí filmy jinak, než je tu obvyklé, i když odměnou pak bývají prázdná kina...

S přihlédnutím k jejím předchozím filmům chápu, co na tématu režisérku zaujalo. Jen nechápu, proč neudělala nic proto, aby zaujalo i diváky. Navíc film kopíruje náladu hlavní postavy, takže všechny režijně nápadité a hravé scény jsou na začátku a závěr je už jen nuda o ničem. Nemusíte se bát vidět Elvise tak, jak si ho stejně nechcete pamatovat, protože z tohoto filmu nezůstane v hlavě nic. Cailee Spaeny je mladá a talentovaná, takže ji ještě uvidíme v příbězích, které stojí za to vyprávět.

S cyklistikou jsem začal koncem 90. let a sledovat závodní frmol ještě později. Prakticky je pro mne větší hvězdou Tomáš Slavík než Michal Maroši. Ale rozhodně Marošiho příběh skvěle funguje jako průvodce začátky závodů na horských kolech. Žádný trénink, žádná technika, žádný strach... nějak to dopadne. O Michalovi mluví ostatní, není to žádný pomník, ale rychlý a svižně střihaný dokument, který uteče, aniž by divák dostal šanci se začít nudit.

Vlastně dokonalý dárek Marka Epsteina k devadesátinám Jiřiny Bohdalové. Film, kde kromě jejího hereckého výkonu, není o čem kladně mluvit. Časy, kdy jsem televizním filmům Jiřího Stracha dával pět hvězdiček, zmizely v hlubinách času. Tohle je prostě film Jiřiny Bohdalové, která dokazuje, že herectví se nezapomíná. Škoda, že scenárista nedokázal vymyslet aspoň nějaký důstojný konec, takhle tu prostě přetrvává pachuť filmu, který vypadá jen jako obhajoba lži (a jejího mediálního šíření). Když připočítám necitlivou hudbu, kterou jsem věčně toužil ztlumit, tak ani nevím, jestli tři hvězdičky nejsou moc (50%).

Vypadalo to jako válečné sci-fi, ale realita je jako obvykle u Alexe Garlanda někde jinde. Ve skutečnosti je to filmová pocta válečným fotografům, která je lepší než  všechny filmy natočené podle osudů slavných fotoreportérů. Garland totiž necítil potřebu nechat se svazovat realitou. Také jeho alternativní současnost je výborně vybalancována od faktu, že geograficky neodpovídá aktuálním náladám ve společnosti, až po moudré rozhodnutí, že nebude nic vysvětlovat, jen nás hodí přímo do válečné zóny. I ten uzavřený kruh, ve kterém začneme s americkým prezidentem a v úplně jiné náladě s ním skončíme, je výborný. Kirsten Dunst už není tak často vidět, o to hezčí to je, když má co hrát. Vlastně skoro perfektní (90%).

Dobře natočená třídílná kriminálka s výborným Tomášem Maštalírem v hlavní roli. Bohužel, ne všem scenáristickým rozhodnutím tleskám, takže jsem se po delším rozmýšlení rozhodl zůstat u třech hvězdiček (70%).

No vida, komedie, u kterých bych se smál nahlas, ještě nevymřely. Vypadá to jako one man show Benjamina Lavernheho, takže mne dost překvapilo, že jde o adaptaci románu. Laurent Tirard dodal spoustu nápadů, cit pro detail, absurditu i trapno. Kde by mne napadlo, co se dá vykřesat z tak prosté zápletky. Rozhodně lepší, než jsem čekal. Možná za to nakonec může pocit, že Adrienovi naprosto rozumím.

Pěkná pohádková komedie, která je v mnohých pasážích docela zábavná. Odehrává se ve světě bez komunikačních bariér, kde si všichni rozumí, ať už jsou zrovna v Indii, Francii, Anglii, Španělsku, Itálii či Libyi. Podobně zjednodušené jsou i vztahy mezi postavami. Ale proč ne, ostatně si film na realitu moc nehraje, i když pracuje s řadou aktuálních témat.