Bluntman

LFŠ 2009 KAPSÁŘ bylo mé první setkání s Bressonem, které mi potvrdilo, co jsem si o slavném filmaři přečetl, slyšel a vypozoroval: minimalismus, kdy jsou herci pojímáni jako loutky, v morálně komplexním filmu (inspirovaném ZLOČINEM A TRESTEM), na kterém je patrný perfekcionismus a cit pro detail (seznámení se s tím, jak to u kapsářů chodí), schopnost zachytit prostředí a důmyslná práce se zvukovou stopou (komentátoři dostihů nepřímo glosující kapsářovo počínání). Krystalicky čistá filmařina, která by si však zasloužila více času, aby nevyznívala tezovitě a nemusela si vypomáhat žánrovými schématy. 8/10

LFŠ 2009 Debut Otto Premingera a zároveň jediný rakouský film, který natočil před emigrací do Spojených států, to má těžké: pozornost si - ze strany filmových historiků a teoretiků - získal díky obsazení herečky Hansi Niesseové, v současnosti se dostane do povědomí filmovým fanouškům především kvůli tomu, že na něj odkazuje Taratino ve svém (zatím) posledním válečném opusu. To není tak úplně fér, protože VELKÁ LÁSKA si zaslouží pozornost jednak jako prvotina Otto Premingera (stylistická podvratnost umocňující působivost vyprávění, vůbec práce s mizanscénou), jednak jako film sám o sobě, protože se jedná o velice zdařilý žánrový kousek, který má sice velice jednoduchou fabuli, ale rozhodně ne syžet, a nebýt vídeňského prostředí, ani byste neřekli, že se jedná o rakouský film (vyobrazení ženy by tomu nenapovídalo, vedení herců - mající blíže západnímu způsobu hraní - také ne). 8/10

LFŠ 2009 Přestože je zde na databázi uvedeno, že režisérem (i scénáristou) "shockumentu" je Thierry Zéno, je to pouze třetinová pravda, protože pod kriticky dobře přijatým a divácky kontroverzním snímkem je podepsán ještě Jean-Pol Ferbus a Dominique Garny. Přesto lze auteurství přisoudit Zénovi, protože stál i za kamerou a celým filmem se prolíná téma typické pro jeho tvorbu: smrt a smrtelnost, transcendence. Nahlédneme nejenom do toho, jak pohřební obřady a rozloučení se s mrtvým pojímají různé kultury, ale i na to, jak jsou samotní mrtví na tento obřad připravováni. Jednoznačně čokující a znepokojující obrazy beze slov, z kterých jde vyvodit mnohé, nabývají na novém rozměru a O MRTVÝCH se ze "shockumentu" s primárně snahou diváka zneklidnit stává nadprůměrně kvalitním dílem díky tomu, že vidíme i ty, kteří mají k smrti blízko - různé postižené apod. A nic na tom nemění fakt, že některé dokumentární záběry (především balzamování mrtvých) byly použity v béčkové horrorové sci-fi NIGHT OF THE ZOMBIES (1981) Joela M. Reeda. 7/10

LFŠ 2009 Dobrý argument pro ty, kteří tvrdí, že komunismus neměl nikdy padnout. Něco tak špatného, a přitom v oné špatnosti důsledného, může natočit jen taková osobnost jako Jan Němec. 10/10

LFŠ 2009 Barbara Albertová je nepochybně zajímavá režisérka, která zvládá točit "žánrové" filmy s přesahem, protože rozumí lidem, o nichž vypráví, jenže... se veze na módní vlně klubových filmů vystavěných jako mozaika (s tou výjimkou, že jednotlivé dílky zde do sebe nezapadnou), v nichž je ale až příliš náhod na to, aby se tomu všemu dalo (u)věřit, když hudba mnohdy ironizuje samotné dění. Dobře to ilustruje jedna scéna z jejího debutu SEVERNÍ BLATA, ve které se matka s dcerou dívají na melodramatické finále TŘÍ OŘÍŠKŮ PRO POPELKU, což je stavěno do kontrastu s jejich sociální situací a dialogem o vztazích. Filmy Barbary Albertové jsou vhodným kontrastem k naivním a utěšujícím uberkýčům, ale stejně jako ony jsou určeny středostavovskému a měšťácké publiku. (Nemluvě o nezvládnutém závěrečném přechodu mezi parametrickou a arthouseovou narací.) 7/10

LFŠ 2009 U2 3D slouží těm, kteří se na koncert nedostali (nesehnali lístek, nevyjeli kvůli němu do zahraničí), jako náhražka, která nedovede zprostředkovat atmosféru v publiku, ale umožňuje se téměř dotknout hvězd. 3D efekt je užit velice střídmě a efektivně, slouží celku a nevytrhavá ze sledování (pouze z plátna vystupující nápisy až okázale upozorňují na naivní neoliberalismus); jen zamrzí, že koncert sám o sobě není nikterak výborný a sází se na osvědčené hity, chybí jakákoliv invence, jež je nahrazena pouze velkolepou show a precizní režií. Ze současného modního trendu mi trojrozměrný efekt u záznamu koncertů přijde jako ta nejschůdnější varianta a vidět takové SHINE A LIGHT ve 3D, nejspíš umřu blahem. 8/10

LFŠ 2009 Pornoparodie, která na začátku 90. let - v době různých klubů a pohlavních chorob spojených s odlišnou sexuální orientací - oslavovala volnou lásku. Z klasického porna se snímek zvrhne do bisexuálních orgií, ve kterých je muž převlečen za ženu obšťastňován "zezadu" i "zepředu" ženami s umělými přirozeními, které jsou schopny ejakulovat, jako to ani neumělé originály nedovedou. Nadsazení závěrečného vyvrcholení tak z filmu nedělá pouhé netradiční porno, ale parodii na něj. 7/10

LFŠ 2009 Asi bych si své hodnocení měl nějak obhájit, protože neobjevuji potěšení z bolesti a v mládí jsem nemučil zvířátka (jinými slovy: nepovažuji se za sadistického či masochistického úchyla); navíc nemám za to, že šlo primárně o snahu šokovat. Scorsese natočil kraťas s holícím se mužem BIG SHAVE, ve kterém protestoval proti válce ve Vietnamu a eskalujícímu násilí páchané v něm, Kern zase zachytil doborovolné zašití vagíny Kembry Pfahlerové. Kembra, představitelka Cinema of Transgression, má na tričku nápis "Young Republicans" a jsme v roce 1992, kdy ve Spojených státech končila po dlouhých letech vláda republikánů. Liberální politické gesto a návod pro všechny mladé republikánky: děkujeme, nemnožte se. 7/10

LFŠ 2009 Kernův kraťas, který je i přes délku pouhých 12 minut příliš dlouhý na to, co chce říct (protože to říká opakovaně), a tak začne nudit. Myšlenka o ženách, které nechtějí být pouhými objekty touhy a představ zvrhlých mužů, v kombinaci se sebereflexí, kdy titulní zlý kameraman dělá se ženami přesto to, co Kern v jinych svých kraťasech, je na Kerna málo. 5/10

LFŠ 2009 Nejlepší Kernův film, ve kterém se mu podařilo nejen šokovat diváka přívalem násilí, sexuálních výstředností a vulgárních výrazů, ale i něco sdělit, aniž by začal nudit nebo se opakovat. Vedle BITCHES je FINGERED další parodií na porno, ve kterém jsou všechny věci pro tento žánr typické záměrně přeháněny (především dialogy plné sprostých slov); spolu s RIGHT SIDE OF MY BRAIN a EVIL CAMERAMAN se za účasti renesanční umělkyně Lydie Lunchové, jež se podílela i na scénáři, tematizuje role ženy - ale ne ta, která je jí společnosti přisuzována, nýbrž ta, kterou si přisoudí sama. Příval atrakcí (zabití chlápka na ulici, znásilnění pistolí, pokus o znásilnění ženy a její následné ubití téměř k smrti) nedovolí divákovi se nudit, poslabší gore je vzhledem ke stylizaci snímku omluvitelné a přestože je žena opětovně vyobrazena jako trpící oběť, která si za to ale může sama, zdrojem všeho násilí a zla je nakonec muž. Avantgardní umění, které není pro všechny - především pak pro měšťáky či hradišťské publikum očekávající něco "tak špatného, až je to zábavné", popř. klasické porno, jež by je uspokojilo. 10/10