Kapsář

Až na to, že protagonista se nachytal na nejhloupější léčku, jakou si umím představit, je to samozřejmě skvělý film o člověku ztraceném ve světě, který mu nemá co nabídnout a kterému (na rozdíl od vlastního přesvědčení) nemá co nabídnout on sám. Tedy až do konce - ten považuju za jeden z nejvkusnějších happy endů (pokud ho tak lze vnímat - já myslím, že jo). (07.03.2013)

Posedlost drobnými krádežemi, sehraný tým kapsářů úřaduje ve vlaku, v hale a Michel trénuje na speciální taktiku v metru (s novinami) a v obavách čeká na zatčení. Tomu se přece nemůže vyhnout. Okradl svou matku, přátelé si nejsou jistí, všude chybí důkazy. Neskutečné. Na minimu je rozehráno strašně moc, užití komentáře a obrovská elipsa (Michelovo potulování přes Milán, Řím a Londýn) posunují příběh s věčností svižně dál a dál. Hra detailů, jemných pohybů (obnos peněz v ruce střídají želíska a pevný stisk) a pohledů. Přesto jakási vykupitelská nálada (spjatá s hudbou), jako na konci K smrti odsouzený uprchl, Jeanne je v podstatě anděl, který antihrdinu obrátí na cestu pokory zpět. (28.01.2010)

Už jsem Bressona zřejmě prokoukla. On si vzal jednoduše za cíl, že vycucá z diváka všechny jeho možné i nemožné pocity a nechá jeho intelekt, pokud náhodou nějaký vlastní, v klidu podřimovat. V Kapsáři si dal záležet, abychom co nejlépe na vlastní kůži pocítili izolaci a napjatou atmosféru při vykonávání zlodějského řemesla a nerozumovali nad morální či lépe nemorální stránkou této aktivity. Nutno podotknout, že choreografie baletících ruček chmatalek byla vskutku mistrovská. (04.11.2011)

Teraz sa budem určitý časový úsek venovať francúzskemu režisérskemu velikánovi Robertovi Bressonovi, ktorý má veľky potenciál zaujať ma svojimi vyjadrovacími prostriedkami, teda režírovaním, používanými detailami vo svojich filmových dielach. Vreckár s Michelom je jeden z nich. Predstaviteľ tejto postavy, čiže Martin LaSalle bol síce zaujímavý, ale i zadumčivý a divný zároveň, a preto mi extra neprirástol k srdcu, a to viac-menej, ani jeden z filmových charakterov, tu zobrazujúcich sa... Skôr ma interesovala vízia režiséra Bressona, či samotné uhly d.p. Léoncea-Henriho Burela , ale najmä kvalitný strih Raymonda Lamyho, t.j. viacej technická stránka, než scenár a herci ! Tie 4 hviezdičky, ako NE/môžete práve vidieť, sú síce s výkričníkom, ale i napriek tomu, si za nimi dosť stojím, lebo vôbec nedokážem popísať/opísať, čo ma na samotnom filme tak fascinovalo... (06.07.2019)

Jakkoli se tomu Bressonův oproštěný styl vzpírá, film je nasycen napětím a v závěrečné scéně dokáže z předchozího chladu vykřesat velmi působivou emoci. Přeci jen jde o jeho umírněnější dílo, dá se říct, že až dokonce divácky atraktivní, i když se hlavní postava vzpírá identifikaci, jakkoli jde o subjektivní zpověď. Možná i proto filmu schází něco ze síly Baltazara nebo Johanky - daleko nekompromisnějších snímků, které mají tendenci trhat city správně naladěných diváků na kusy. (20.10.2011)