RedAK

Po úmorném dvouletém čekání, kdy se všechny cumberpičky snažily uměle oplodnit z prachu na Benediktových plakátech, jsme se konečně letos v lednu dočkali regulérní třetí řady a dřív, než jsme se stihli nadát, bylo zase po všem. Tvůrci se však nečekaně rozhodli jiným zcela odlišným směrem a místo trávy začali evidentně konzumovat kokain, neboť třetí řada se komplexně odtrhla od vžitých standardů a konzervativní fanoušci bez špetky inovátorského ducha začali demonstrativně vyhrožovat skoky ze střechy Jedličkova ústavu. Mně osobně se to však kurevsky líbilo a během třetí sérky jsem nejen močil blahem do svých plen. Netřeba dodávat, že jsem odjakživa fanatickým fanouškem cynického panice a jeho hobitího přítele a úspěšně se snažím být ve všech aspektech jako oni; zneužívám ženy a jejich city, nevynechám příležitost k dehonestaci všeho živého a pohrdám vlastními rodiči. Na nedělních kroužcích Umění dedukce jsem již nasbíral mnoho zkušeností a dokáži brilantně pouze podle hovna v záchodě vydedukovat, že tady někdo zapomněl spláchnout a podle pubického ochlupení mezi zuby moji sousedky, že včera zase dělala blowjob bráchovi. Prostě stručně řečeno, ten seriál mi hodně dal a už se nemohu dočkat čtvrté série a těch nekonečných, bolestivých masturbací nad fejsem paní Hudsonové.

Jo, říkáte si, to je ten pamrd, co dal žoviálně genitální Fontáně odpad a kokotině s úhlavní džoukařkou Pizderkovou a kvintetem mentálů, kteří sotva vyšli školku, čtyři hvězdy. Ano, je to tak a mám čtyřicet apetitů vás poslat kamsi do černého houští v blízkosti mé anální oblasti, ale usoudil jsem, že ne každému se může tento druh primitivního humoru líbit. Kdyby přidali víc na fekálnosti a hlásili by se tím, že by se Pizderce strefovali do brýlí svýma hovnama, napálil bych tam bez skrupulí za pět. Víc hoven, prosím.

Důvod toho, proč jsem se dal na prznění zvířat a semišových gaučů, je více než prostý. Zaujmout druhé pohlaví natolik, aby si mého ptáka dobrovolně strčilo do úst, je pro mě disciplína prakticky nesplnitelná, anžto jsem objekt esteticky nevhodný k souloži, s mnoha charakterovými vadami a psychickými poruchami, co je agresivní, fetuje, kouří, pije, kouří pyje a každou ženu, která o něj zavadí pohledem, má chuť unést, znásilnit, případně unést a znásilnit. Nehledě na to, že moje genitálie dosahují velikosti buráku a v ústech by mohly spíše působit jako dentální nit. Proto mne udivuje, že filmy o lásce mezi mužem a ženou, ty já můžu a není vzácností, když u nich nabulím kýble slaný vody. Džim Kery, který zrovna nehraje vypaštěného průzkumníka kravých análů, mi sedl jako jehla do žíly a Kejtý a její kejty jsem si mimo roli buržoazní pračky na čuráky užíval taktéž skvěle. Láska je svině a ženský jakbysmet. Otevřete se jim, zamilujete se do nich, darujete jim všechny své city a ony vám pak na oplátku vypárají srdce z těla rezavým srpem a po fazolovým maratónu vám do něj naserou tak, že nepomůžou ani hektolitry osvěžovačů. A když už ležíte na zemi, krvácíte rudé slzy, utápíte se v dušidrásajícím zoufalství a čiré beznaději, ona přijde a sebere vám mikrovlnku a toustovač! Pak už asi nic jinýho, než výmaz mozku nezbývá, a to ať už moderní technikou, nebo revolverem. S chutí do toho, pánové.

Nerad bych jakkoliv zpochybňoval pětihvězdičková hodnocení mých velectěných kolegů a bezkonkrurenčích filmových kritiků směrem k této brilantní špici filmové tvorby a uznávám, že nejspíše bude chyba ve mně, přesto si, samozřejmě v rámci tolerance a bezvýhradné loajality, neodpustím jemné přátelské pošťouchnutí: ty pičo, ste se posrali, ne?! No, a hned se tu dá lépe dýchat. Děkuji za pozornost.

Jednoho krásného večera, v silné ebrietě, značně dezorientován a dobrovolně nadopován ředidlem a vietnamským tabákem, jsem byl shodou děsivých okolností nucen sledovat jeden díl této nevysloveně debilní taškařice a po několika sezeních s traumatologem jsem se rozhodl o svém děsivém zážitku veřejně promluvit, ale pouze stroze, pregnantně a maximálně DVĚMA větami, neboť i přes intenzivní vymytí mozku nejsem stále psychicky stabilní a při každé vzpomínce na tuto zrůdnost mám tendence organizovat hromadné sebevraždy, proto se domnívám, že dvě věty popisující tento nevídaný zažítek budou stačit, neboť nemám zapotřebí se z vlastní vůle utápět v nefalšovaném zoufalství a systematické sebedestrukci kvůli partě mentálně labilních houmlesáků, které Prima posbírala na nejbližší benzínce a za příslib řízlího kokainu je donutila hrát si na normální lidi a spatlat dohromady tak nechutně stupidní a trapnou frašku, kde imbecilům, kteří se promenádují po obrazovce, v herectví zdatně konkuruje stůl, žehlička a mixér. Hrůza.

Rozhodně jsem nikdy neměl v úmyslu tuto píčovinu hodnotit, poněvadž se mírně řečeno štítím bandy bezmozků, kteří si představují seriózní novinařinu tak, že na úvod dají reportáž o maličké Eržice, které bílý kurvy rozdupaly čórovanej ajfoun napadrť a během srdceryvný písničky vám přes třičtvrtě obrazovky vylepí číslo účtu, uprostřed vyzkouší dotovanej experiment o tom, co nečekaného se stane s vodou v minusových mrazech a nakonec vám pustí radostnou zprávu typu "zraněnému jezevčíkovi se narodilo dvaadvacet štěňátek, o které se stará slepá panda". Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem nedávno prolézal web o prudkých jedech a narazil jsem na reportáž Ládi Hrušky a jeho novou rubriku Levně a chutně, kde tento debil s grácií sobě vlastní brilantně konkuruje mistrovi ve výrobě chemických zbraní, Jiříkovi Babicemu, kterého z prdele vysrala stejná televizní stanice! Když jsem viděl, jak Láďa připravoval chipsy z odporných kuřecích kůžiček a pak tuto sračku, kterou bych se styděl otrávit i krysy, prezentoval jako své kulinářské veledílo, poblil jsem nemilosrdně všechno v okruhu dvou metrů, což byl laptop, stůl s večeří a nicnetušící dítě. A jelikož není možné, aby se výše IQ pohybovala v záporných hodnotách, jsem přesvědčený, že pan Hruška nám vědomě dělá z nesvéprávných vrahy a pomaličku připravuje genocidu v přímém přenosu. Někdo by měl zakročit!

Vzhledem ke zde tolik proklamované syrovosti a brutalitě bych nečekal, že si u toho všeho vyřezávání srdcí, drcení lebek a modelování zvířátek z vnitřností rozmasakrovaných degenů, budu vesele papkat Pribináček a jediný moment, u kterého se zatvářím mírně znechuceně bude ten, kdy s podivem vytáhnu z tlamy plný tvarohovýho krému kus něčího nehtu. Je sice pravdou, že se mému šestiletému synovci, se kterým jsem si udělal hezkou filmovou neděli, při vytrhávání masa z těla zvedal kufr, přesto jsem čekal něco víc. Oceňuji interesantní výpravu a Melův smysl i pro ten nejmenší detail zahrnující 315 kilogramů piercingu, stejně jako pečlivý výběr neznámých (ne)herců, (i když jsem měl pocit, že jsem tam zahlédl Honzu Krause), ale ten závěr á la terminátor skříženej s Chuckem Norrisem a řízlej Simírem Gerchánem to celý poslal do hluboký nemytý prdele.

Knížku jsem jako správný pologramot přelouskal během dvou dekád a po přečtení veskrze nudné slátaniny jsem cítil povinnost shlédnout film a k Alexovi, který se choval obdobně jako každý průměrně zdegenerovaný romský pubescent, se již nikdy nevracet. Je pravdou, že jsem ve svém širokém okolí považován za autoritu a drsňáka gigantických rozměrů, co bez ostychu s výrazem terminátora vchází do Lidlu východem, na vlakáču si cvaká lístek až na poslední chvíli a Capri Sonne pije zásadně bez brčka, avšak navzdory tomu všemu musím poníženě uznat, že mě tento film dostal svoji formou do nečekané depresivní dimenze. Při sledování tohoto paranormálního díla jsem se cítil nepříjemněji víc, než když jsem si sám vyšetřoval prostatu kuchyňským mixérem, dělalo se mi fyzicky nevolno a chvílemi jsem měl pocit, že vyvrhnu do klína svoji sedmou večeři. Nejsem si úplně jist, z jakého důvodu jsem film vnímal natolik depresivně a upřímně doufám, že za to může ten opiátový vývar, co jsem vysrkal ke svačince. Brrr.

Není tajemstvím, že o vítězi čtvrté řady je samozřejmě rozhodnuto již od první chvíle. Lidé sympatizují s impulzivním, psychicky labilním cholerikem, který si dobrovolně rve do anusu údy senilního Španěla či jiných zazobaných bukvic a orgasmy prožívá zásadně během hysteráků. Ono je ovšem těžké si vybrat správného favorita z panoptika obskurních existencí, jako je pekáče lízající Pája, incestní nehoda Romana, nebo třeba Lucie, hermafroditní prznitelka psů s inteligencí plísně. Což o to, řada inkontinentních mentálů žhaví mobilní přístroje o sto šest a všechny drobné, co dostali od státu na pleny, cpou do kapes produkci, která za to zařídí jedné psychicky rozházené buzně Prima dovolenou. A o to přeci jde.

Dokument jsem shlédl a po přečtení několika vyloženě nenávistných komentářů mi je smutno z toho, v jaké společnosti to žijeme. Lidé se snadno nechají masově zmanipulovat k hromadné, hysterické a nesmyslně vsugerované averzi, aby si mohli hrdinsky vylít žluč na nebohého análně zneužívaného autisty, který je obětí nelidských marketingových kreatur. Nevinné dítě, jenž při porodu vypadlo ze zanedbané vagíny hlavičkou na kamennou dlažbu městského náměstí, mohlo mít při zajištěné psychiatrické péči a pravidelné dávce léků před sebou alespoň jednoduchý hezký život s omalovánkami, bonbóny a pestrobarevnou kazajkou. Místo toho jej banda pragmatických sviní navlíkla do transsexuálních růžových hader, vlasy mu potřísnila semenem a vyslala ho poskakovat, vzdychat a pištět na pódium mezi krvelačný dav dvanáctiletých produktů lobotomie. Proto uděluji pět hvězd, abych dal všem na vědomí vážnost situace a abychom my, citliví a empatičtí, kterým není toto zneužívání mentálně retardovaných lhostejné, mohli proti tomuto zvěrstvu zakročit. Nezapomínej, pomoci můžeš i TY!