RedAK

Nejednou mi ze pár místních a především milých uživatelů oblažilo Poštu přemoudřelými litaniemi o tom, jak to dělám a jak bych to dělat měl. Kouzelně hravý byl ten poslední, jež mi nakrásně vnukl smysl bytí, a nezapomněl mi sladce připomenout, že bych se "nad sebou měl opravdu za myslet". Inu tedy, jsa dobrácky otevřen komunitě a jejím přáním, jsem se nad sebou během horentního sraní teda za myslel. Nicméně, fungovat dle svého standardního vzorce, napsal bych pregnantně: "Je to píčovina! Raději se nechte přejet vlakem. Klidně i dvakrát". Ovšem vzhledem k čistotě databáze, o kterou se stará výše zmíněný pičoidní skunk, budete momentálně nuceni si přečíst veškeré aspekty tohoto filmu, tak jak je vidím já. Takže, abych tak nějak začal; dojem: na píču! Kamera: píča píču přibrala! Předloha: neexistuje, protože neexistuje píča, jež by zplodila obdobnou píčovinu! Námět: píča se marně snažila zfetovat píču, aby píču napsala. Scénář: píča nakonec tu píču zfetovala. Atmosféra: píča blije ve vinohradu. Vinohrad: Zachytil jsem v listí pár píč. Listí: větších píčovin jsem nepocítilo. Píča: Sláva za prvního čuráka!

Interaktivní tutoriál pro začínající pedofily. Pro lízátko, stiskněte jedničku. Pro čokoládu, stiskněte dvojku. Pro zmrzlinu, stiskněte trojku. Chcete-li dítěti uhnat cukrovku, stiskněte čtyřku. Pro úsměv, stiskněte pětku. Pro pohlazení, stiskněte šestku. Pro jemný dotyk, stiskněte sedmičku. Pro hromadnou koupel, stiskněte osmičku. Pro styk s nezkušenou lolitkou, stiskněte devítku. Chcete-li se spojit s naším pedofilním operátorem, prosím, stiskněte nulu. Nezapomínejte, že všechny naše hovory jsou monitorovány Michaelem Jacksonem.

Rád komentuji seriály až po jejich absolutním konci. Nyní mohu, po devíti letech, konečně napsat následující: jo, bylo to fajn.

Downův svět, aneb trampoty anorektického čelisty. Zrovna jsem si na tento skvost vzpomněl, anžto jsem si honil péro a obzor vějířovitého cákance obsahoval ročník ábíčka ze století páry, které jsem si uschoval pro případ nečekané menstruace náhodných fenek hostujících můj byt. Na obálce se pyšnil tento čelovitý blondýn s úchvatným titulkem "Ženy musím odmítat, je jich moc". Teď nevím, kdo je větší Down, jestli Dawson, Down, Downův Dawson, Dawsonův Down, nebo kurva já!

Ještě než začneme s tímto komentářem, tak místopřísežně prohlašuji, že jsem oficiálně skutečně hetero a veškeré kratochvíle se zvířecími samci jsou čirým selháním mysli a velmi se za ně stydím. Ale jak všichni víme, zakázané ovoce chutná nejlépe a tak byste mi mohli, v tomto rozmanitém světe atraktivních fenek, akceptovat taky trochu toho povyražení. Občas moje perverzní choutky naberou skutečně ujetý směr a já tak jednou vyzkoušel trable, zdánlivě podobné těm, kterými si musel projít sympatický hrdina tohoto sugestivního snímku. Jednou jsem si v parku vyhlédl čtyřletou holčičku, která si na pískovišti hrála s bábovkama, čemuž upřímně moc nerozumím, protože ta kakaová vypadala chutně a nebýt od písku, tak bych si i nabídl. V okolí nikdo nebyl, její máma kouřila šéfovi Rychlý roty někde za tújí a já se tak mohl v poklidu vydat do akce. Bez čekání jsem vyrazil na pískoviště, stoupl si před holčičku a stáhl si trenky. Holčička na něj váhavě pohlédla, bohužel přes mé proporce neviděla ani piču, tak mi s politováním dala pětikorunu, ať si koupím bonbón a odešla. Ach ty děti! Stejné pocity jsem zažíval i během excelentního hereckého výkonu mladičké Anniky, která mně neuvěřitelně pila krev a nejednou jsem měl chuť se měsíc nemýt a pak ji uvázat svý trenky na hlavu, aby taky pocítila peklo. Pro mě každopádně příjemné překvapení a velmi silný zážitek, za pět bez zaváhání.

Skutečně moc rád bych tu společně se svými velectěnými kolegy pěl slavnostní ódy a hystericky, se zvlhlou prostatou, tam sázel pětihvězdí, ale existují hned tři potenciální důvody, proč tomu tak nebude. Buď jsme každý koukali na něco jiného a já si omylem stáhl konverzační homoporno, nebo jsem na to nebyl zrovna úplně nejlíp naladěn, páč ten den mi při venčení psa kamion přejel babičku, a nebo to byla prostě sračkoidní pičovina! Pozor, uznávám, že asi jednou nebo dvakrát se můj hluchej papoušek jemně pousmál, nebo si jen usral, kdoví, ale byla to slabota. Takovej španělskej Kameňák, modelově ohrané vtipy násilně a nelogicky naroubovány jeden za druhým bez širších souvislostí do úst dvou retardů. Zábavnější dialogy byste bezpochyby slyšeli i v hospodě u našeho stolu, byť by u něj nikdo neseděl.

Uf, to byla jízda. Konceptem mi nesčetněkrát vlezlo na mysli Scorseseho Po zavírací době, leč tady byl bizarní sled událostí přikrášlen o pořádně hravé psy, pořádně hnědé fekálie a pořádně rozmixované obsahy lebek. Plynulé přenesení se ze světa byznysu, nagelovaných palicí a rozhovorů v milionových cifrách do světa humusu, špíny a hoven je vskutku excelentní. Takové tragikomické trampoty strýčka Huberta z Grandwaldu, mně se to líbilo. Jen se teď musím ujistit, jestli moje čivava čirou náhodou nešuká se sousedovic buldokem, kterej po mně už pár tejdnů dost divně čumí a kastruje mě pohledem.

Nemám slov!!! A Protože nemám slov, pár jich sem náhodně hodím, aby komentář nebyl úplně strohý: židle, květina, planetárium, lyže, defekt, javor, branka, muži, teologie, zdivo, Leoš, kaše, zítra, aspirace, nehet, myslivec, korporace, sud, lízat, díry, a, ovčí, anály, mě, baví.

Rozhodně nejsem jeden z těch roztěkaných fanatických fanoušků, kteří si kapesní kudličkou vyrývají do čela autentické blesky, nebo kteří bez ochrany šukají veverky, doufajíce ve zplození nějakého zrzavého retarda. Avšak jistými podezřelými a ne úplně legálními okolnostmi jsem byl donucen tuto průměrně kouzelnou ságu shlédnouti a nedobrovolně si na ni utvořit další ze své řady překrásných, interesantních názorů. Osobně jsem tyto fantastické cance tří sexuálně zcela neatraktivních dětí užíval primárně jako zvukovou kulisu během domácích operací svých hemeroidů, takže mně mohly uniknout některé detaily. Co si pamatuju, tak nějakej obří dědula s averzí k žiletkám, přinesl někomu ke dveřím v košíku pár sáčků kokainu, nebo to bylo mimino, kdoví, pak uběhla strašně dlouhá doba, kdy můj břich několikanásobně zvětšil svůj objem, pubické ochlupení se přestěhovalo na bradu, moje ještě nepočaté děti úspěšně odpromovaly a pak to mimino stálo tváří v tvář před svým pohlavním nepřítelem. Před tím kundím ksichtem (to není urážka, to je definice muže, jenž vypadá jako kunda), po kterém šel věčnost krát dva, stál tam před ním, oba drželi ve svých pařátech své malé hůlky a nenávistně si hleděli do očí. Okamžik, na který celá teen generace trpělivě čekala už od dob, kdy silnice ještě brázdila koňská spřežení a kdy kapavka v patnácti byla vzácností. Půlky se mně napětím sevřely tak silně, že bych v nich mohl drtit lomy a co se stalo? Zamířili na sebe hůlkami, z obrazovky vyprýštilo pár epilepťáky způsobujících barev a kundí ksicht jen tak zdechl. Konec. WTF?! Na tohle všichni čekali půl dětství? Rozhořčen a konsternován neepickou úrovní finálního souboje jsem navštívil knihovnu (čti torrenty), abych si koupil (čti stáhl) poslední díl ságy a spravil si chuť grandiózním soubojem alespoň v knižní formě. Veřte nevěřte, tam se souboj nesl v ještě retardovanějším duchu, cituji: "A Harry se spolehlivým umem chytače ji chytil do svých rukou, zatímco Voldemort byl odhozen dozadu, s rukama roztaženými. Tom Raddle dopadl na podlahu, jeho tělo bylo slabé a scvrklé, jeho bílé ruce prázdné a hadí hlava bezduchá a prázdná.". To je vše!!! Navíc, pokud nejste úplný idiot a máte smysl pro četbu, musí vám být záhy jasné, že toto překládal nějaký nevidomý autista. Po prameni jsem v rámci zachování duševního zdraví raději ani nepátral a tak jsem nechal ležet originál ladem. No já nevím, kdybych sepsal nebo zfilmoval včerejší incident, jak mi spadl chleba s nutelou namazanou stranou nahoru, jsem přesvědčen, že by to bylo akčnější a překvapivější víc, než tohle historické faux pas.

Pokud počet vašich mozkových buněk převyšuje číslo jedna, zcela jistě si řeknete, proč by se někdo dobrovolně díval na film, jehož potenciál zoufalé trapnosti se začal projevovat už během porodu prababičky pana režiséra. Heh, to ještě neznáte kupříkladu takového RedAKa, jenž si libuje ve filmovém masochismu a kokotem neustále šťouchá do včelího úlu. Jsem si jist, že jednou to fakt přepísknu a moje zprzněná čivava mě najde s pěnou u huby ležet ve vlastních výkalech, zrovna když v telce poběží Kameňák pětsetdvanáct. Nebudu lhát, přežil jsem tohoto přečinu proti lidské důstojnosti jen něco přes čtyřicet minut, přesto se cítím více než kompetentní na možné riziko akutního infarktu ostatní uživatele upozornit. Kdybych měl děti, jakože nemám, tak bych je utopil, aby tohohle nemusely být náhodou svědkem. Osobně zvažuji emigraci na Pluto, protože s touto volně dostupnou píčovinou nechci sdílet jednu planetu.