Mechanický pomeranč

Stanley Kubrick je vyšinutej génius. Vyšinutej proto, že nechal chudáka Malcolma McDowella mučit ve svěrací kazajce s tím bizarním přístrojem na hlavě +oční kapky jako bonus. Kdyby tohle někdo dělal mě seřval bych ho a nakonec pověsil za koule do průvanu :)) Ovšem Stanleyemu bych to neudělal vždyť je to geniální rejža. O ano to mě dostává k tomu, že je i génius. Kdo by si totiž dovolil v tý době natočit brutální film kde se znásilňuje, mučí a furt souloží. Obdivuji ho za to, že se popral se všemi výhružkami smrtí a předvoláním k soudu. Klaním se před tebou. BTW Ludwig van se musel otáčet v hrobě.. (29.12.2006)

92% - Tento film mě po prvním shlédnutí tak šokoval, že bych mu tady určitě napařil "odpad". Ničení hudby Beethovenovy na syntetizátorech, násilí při "Singing in the Rain", samé záporné postavy, vulgarismy, primitivismy... No... dlouho to netrvalo a dopracoval jsem se k těm pěti hvězdičkám. Hádejte proč. Nápověda: Není to tím, že bych na ony věci změnil názor. (24.11.2005)

Jsem moc ráda, že jsem odolala různým doporučení a podívala se na Mechanicý pomeranč až po jiných Kubrickových filmech. Být to ten první, asi bych Kubricka odložila na neurčito. Není to film jednoduchý a chce to trochu vědět, do čeho člověk jde. A pokud už se někomu stane, že uvidí film jako první Kubrickův, radím nenechat se odradit a podívat se i na něco jiného. Přece kdo miluje Beethovena, nemuže být špatný člověk! Hlavně to chce nemyslet guliverem! :o) (20.08.2014)

Knížku jsem jako správný pologramot přelouskal během dvou dekád a po přečtení veskrze nudné slátaniny jsem cítil povinnost shlédnout film a k Alexovi, který se choval obdobně jako každý průměrně zdegenerovaný romský pubescent, se již nikdy nevracet. Je pravdou, že jsem ve svém širokém okolí považován za autoritu a drsňáka gigantických rozměrů, co bez ostychu s výrazem terminátora vchází do Lidlu východem, na vlakáču si cvaká lístek až na poslední chvíli a Capri Sonne pije zásadně bez brčka, avšak navzdory tomu všemu musím poníženě uznat, že mě tento film dostal svoji formou do nečekané depresivní dimenze. Při sledování tohoto paranormálního díla jsem se cítil nepříjemněji víc, než když jsem si sám vyšetřoval prostatu kuchyňským mixérem, dělalo se mi fyzicky nevolno a chvílemi jsem měl pocit, že vyvrhnu do klína svoji sedmou večeři. Nejsem si úplně jist, z jakého důvodu jsem film vnímal natolik depresivně a upřímně doufám, že za to může ten opiátový vývar, co jsem vysrkal ke svačince. Brrr. (27.11.2013)

Je milé, jaký nový rozměr tu získala píseň Singin' in the Rain, která si to vážně zasloužila, ale jinak nemám pocit, že bych si s touhle generací potykala. Možná, že kdybych viděla Pomeranč někdy v patnácti, možná ještě dřív, tak bych se v tom našla. Teď už nemám šanci. Teď už je to jen povinná odrážka z dějin filmu a Malcolm, který je pořád lepší v Caligulovi. Ale aspoň vím, k čemu přirovnat všechna ta leta při filmových studiích. (03.04.2013)