MickeyStuma

Po roce 89´ se naskytli i pro filmový průmysl nové možnosti a tak se toho tvůrci chopili s vervou sobě vlastní a vrhli se na snímky v československých krajích nevídané. Detektivní žánr sice nevymizel, avšak tentokrát do toho byla vůle vsadit akční scény. Jenomže porevoluční doba přinesla jiné omezení a to byl finanční. Rozpočty zkrátka nedovolovaly upustit filmařskou uzdu jak by si mnozí přáli a tak to povětšinou podle toho také vypadalo. Příkladem je tento snímek natočený na základě skutečné události, která se měla stát někdy v roce 1986. Objevil se sériový vrah zaměřený na mladé ženy a policie po něm pátrala tak, jak jsme byli zvyklí vidět pouze v zahraničních filmech. Příběh se odehrává v prostředí učňovského internátu a tak je tu ještě stále vyznačena jistá moralita. Námět není nijak špatný a při řádném scenáristickém zpracování a dostatečného rozpočtu z toho mohl být i vcelku přijatelný snímek. To se však bohužel nestalo. Snaha sice je vidět, ale když je dějová linka napsána velice zmatečně, nemůže vzniknout nic jiného než brak. Na začátku během titulků máme ihned ukázanou vraždu mladé ženy z pohledu vraha a pak se už jen vše motá kolem učňů občas přerušené scénkami vyšetřujících policistů. Dohromady to vůbec nepasuje a spousta věcí je s námětem naprosto nesouvisející. Snaha přinést do porevolučních kin český thriller dle zahraničních vzorů prostě nevyšel. A to následně do kin přišel daleko větší kalibr a tím byl snímek ´Nahota na prodej´.

Strasti a slasti vychovatele na internátě hornického učiliště. Že právě hornického snad už nepřekvapí. V hlavní roli se blýsknul Jiří Hálek a velice dobře. Civilněji takového vychovatele snad už ani podat nešlo. Na snímku je také příznačné, že pro větší věrohodnost byli ve značné míře použiti neherci, což autenticitě hodně dopomohlo. Výchova mládeže musela být v souladu se socialistickou morálkou, ale když jsou výchovné metody mizerné, zákonitě je morálka také. A právě to se objeví v anonymním dopise, který byl doručen na ředitelství s úmyslem vychovatele očernit. Takový vychovatel byť se snaží sebevíc, vždy se někde najde něco, co je špatně. A to se týká i jeho kolegů, kterým se jeho metody také nelíbí. V příběhu je postavení z obou stran. Postoj jak vedení internátu, tak i mládeže. Tvůrci se nevyhnuli ani šikaně a řešení značně problematických jedinců. Námět je moralizující spojený s kritikou společnosti. Vyniká tu i jistá psychologie a hlavně filozofie problému. Snímek kupodivu působí až dokumentárním stylem, a tak je realičnost z každičké scény velice silná. O komedii či drama se v žádném případě nejedná. Jsou tu věci postaveny tak jak jsou a divák nechť si vezme to své a názor na danou problematiku udělá sám.

Josefa Beyvla v roli vrchního inspektora si asi málokdo umí představit, ale přeci jen se tak stalo a právě v tomto detektivního snímku. A vypadá v tom vskutku dobře. V době natáčení se psal rok 1949 a tak jasné, na co musel být zaměřen. Třídní nepřátelé byli ve své době ti největší záškodníci socialismu. A protože také byly populární tzv. výrobní filmy, nevyhnulo se to ani tomuto. Tentokrát se příběh odehrává v prostředí stavební firmy a jako v pořádné detektivce se jedná o vraždu. V rámci žánru nelze snímku nic vytknout. Byl nalezen mrtvý muž a tak probíhá vyšetřování. Poklidné až takřka literární vyprávění přináší ucelený a prostý. Snímek v ničem neuškodí ani dnes. A že je pachatel diletantsky označen jako třídní nepřítel? Inu, taková byla doba.

“Víte, že znárodněný průmysl patří lidu. Naše továrny plní výrobní plán a jsou nejmocnější oporou státu. Vybízíme vás proto znovu! Bojujme proti reakci! Zvyšte výkony! Braňte své závody před záškodníky!” Ano, právě toto se ozve na konci snímku z podnikového ampliónu. Po vítězném Únoru roku 1948 se vše patřičně stranicky rozjelo na plné obrátky. Plnil se plán, bojovalo proti záškodníkům, budoval mír. K úspěšnosti cílů bylo zapotřebí i nějaké té propagandy a k tomu se výborně hodil film. Tzv. výrobních vzniklo neskutečné množství a kupodivu všechny měly hodně společné. Chuť pracovat, plnit plán, přicházet se zlepšováky a hlavně bojovat proti imperialistickým záškodníkům. A tento snímek je jeden z těch prvních. Tématicky se jedná o průmyslovou špionáž, což však na druhou stranu není nic divného ani v dnešní době. V roce 2013 vznikl např. přímo v Hollyvoodu snímek ´Špionáž´. Konkurenční boj brojil, brojí a brojit bude. V tomto klasickém českém snímku je dějově pojednána poválečná doba v železárnách. Těžký průmysl přišel vůbec straně na chuť, jakoby jiný neexistoval a tak si lze všimnout, že i v dalších snímcích byl hojně používán. Příběh jednoznačný. Točí se kolem nalezených zápisků belgického vědce pojednávající o nové technologii lisování kovového prachu. A protože jeho zavedení znamená pro podnik snížení odpadového materiálů a úsporu, je o něj okamžitě nenadálý zájem. Průmysloví agenti s úmyslem tyto zápisky získat jdou do akce. A tak o sabotáže není nouze. Ano, jedná se o místy až přehnanou agitku, ale z filmařského hlediska není natočen nijak špatně. Má pevný scénář, udržuje si tempo a má svoji živost. Dnes sice vyvolává kyselý úsměv, ale co si budeme povídat. Agitky se točí i dnes, jen z druhé strany barikády.

Teenagerovská romance na pomezí fantastiky. Komu se líbila ´Twilight sága´, má tu něco podobného. Tentokrát jde o chlapce, který se zakouká do čarodějnice. Nezní to zrovna lákavě, ale skutečně se jedná o mladé postavy. Slibný nenáročný příběh má své tempo, fantazii a romantickou přirozenost, podpořenými povedenými speciálními efekty. Děj je také bez mohutných akčních scén, takže snímek spíše vypadá jako moderní pohádka. A tak stejně jako u Twilight ságy je snímek spíše pro dámskou část diváků. Pánové lačnící po dobrodružství tu silně narazí.

Hororový projekt ve stylu found footage ve druhém kole bláznivé antologie ve své nejtvrdší hnusotě. Tohle skutečně není nic pro slabé povahy. Máme tu soukromého detektiva, který je v jistém smyslu pojítkem všech povídek, kde uvidíme chlapíka s implantátem oka fungující jako kamera, cyklistu s kamerou na helmě, zpravodajce a další. Roztřesená kamera je využita do největší maximálnosti. Ona hrůza a děs se tímto značně zvyšuje o další level a kdo se při takových záběrech nepozvrací hned, tak alespoň sáhne po nějakých antidepresivech. Toto volné pokračování je i vzácným úkazem v tom, že je dvojka lepší než jednička. Má to nápad, styl a onen hnus v té nejlepší dokonalosti. Nejedná se o nic jiného než ryzí žánrovou bláznivinu která hororově pobaví, ale na kterou se nedoporučuje dívat pozdě v noci a o samotě. Pak cestou na toaletu vystraší i obyčejný pavouk či zakňourání kočky někde venku.

Příběhy ze zasněžených hor ve spojení s lyžováním vždy přinášelo sportovní nadšení a zábavu. Nejinak to bylo v české kinematografii a nelze si nevzpomenout na snímek ´Sněženky a machři´. Na tomto americkém snímku jsou však takovéto představy přeci jen krapet mylné. Tady se více jedná o emocionální příběh o dvou přátelích, kteří se jeli stát instruktory lyžování. A o tom, že jim představy vyšly přeci jen poněkud jinak snad divák předem ani nemůže pochybovat. Příběh není nijak dramatický, humorný, ani kupodivu nudný. Film hodící se více pro televizní obrazovky k nenáročnému odpočinutí po náročném dni. Fanoušky lyžování potěší, ostatním z hlavy velmi rychle vyprchá.

Čínských epických historických snímků stále není ještě dost. Tentokrát se jedná o 16. století za dynastie Ming, kdy japonští piráti napadali čínské pobřeží. Dvouhodinová stopáž a jedna bitva za druhou, které vždy propojuje krátká dialogová scénka. Inu, takřka nonstop válečný film. Výprava a kostýmy dle očekávání velkolepé, bitevní scény brutální a krvavé, tempo vyprávění krapet pomalejší. Dle tradiční šablony nechybí ani závěrečný souboj. Vlivem netypického soundtracku atmosféra nepřekypuje filmovou zábavnou svěžestí. A to je asi jediný neduh na celém snímku, poněvadž vlivem toho ve spojení s pomalejším tempem se děj stává krapet nudným až doslova únavným. Ale jinak se vše drží přirozeného standardu čínské tvorby.

Německý mysteriozní hororový thriller natáčený v Česku mísící dohromady nejrůznější hororové motivy z posledních dob, které pozná každý hororový fanda. Jako příklad mohu uvést: Vesnice, Záhada Blair Witch, Motel, a mnoho dalších. Nápad nijak špatný, ale v televizní výpravě neakceptovatelný. S takovým rozpočtem by to ve své době dokázal natočit lépe snad jen Juraj Herz. Jeho snímky ´Panna a netvor´ či ´Deváté srdce´ jsou daleko děsivější a to se o horory nejedná. Z tohoto snímku jen vyniká ponurost a amatérčina tvůrců v hororových vodách. Záběr na hlavní nádraží v Praze či vlakovou soupravu ČD sice našince snad potěší, ale jinak naprostá katastrofa.

Okrást slepého postaršího muže, který přišel tragicky o dceru není zrovna nejšťastnější nápad. Jedna taková parta mladých lidí takový nápad má a pokusí se o to. A jak už to tak bývá, to neměli dělat. Hororový příběh, kde se temná atmosféra dá doslova krájet. Jedná se o slasher, což z námětu musí být jasné, ale pozor, potoky krve tu rozhodně netečou. Přesto o brutalitu není nouze. V charakterech postav má co do činění i psychologie, která je využita na správných místech. Příběh je plný nečekaných zvratů a tak do poslední minuty není o napětí nouze. Námětem se děj netváří jako zcela originální, ale po delší době byl zpracován tak, jak se na takový děsivý hororový thriller sluší a patří. Scénář pevný už od samotných základů. Izolovaný svět tajemného domu se šokujícím obsahem přinášející děs, hrůzu a zoufalství.