Recenze (1 319)
Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977) (TV film)
Krásný, lidský příběh a k tomu kouzelná vzpomínka na dětství... 4 * jen proto, že druhý díl mám mnohem radši. To asi ta letní svoboda...
Řidič slečny Daisy (1989)
Film krásný pro své postavy, které říkají, že ač protivní a jednoduší, přece srdeční a moudří jsme... Mrkněte se na ten film a uvidíte tolik lidskosti a lásky, že krásně na duši bude vám... Film úžasný pro své dialogy a okouzlující svoji jednoduchostí... Děkujme Bohu, že takové filmy jsou ... a zkusme být také tak krásní, vnímaví a ohleduplní... ať už nás okolí štve jakkoli
Moje levá noha (1989)
Když někoho budu chtít učit empatii, pustím mu tenhle film. Daniel Day-Lewis nádherně ztvárnil hloubku i plnost lidského utrpení a radosti. Film hezky vystihuje sociální a ekonomickou situaci doby. Vedlejší postavy v sobě velmi jemně a proto naprosto neopakovatelným způsobem zpodobňují lásku k bližnímu. A peripetie s uhlím podtrhují celkový marast doby i člověka. Film o depce i naději, o síle a prohře. 4 a 1/2 hvězdy tak jen za to, že když se řekne tenhle film, vybaví se mi barva hnědá a to je má neoblíbená barva.
Marťan Mercano (2002)
Vskutku pofidérní spojení roztomilosti (marťan), sociopatie (pozemský kamarád), lidského sobectví (mimozemští přátelé) a ziskuchtivosti (byznysmeni), akčnosti a southparkovosti (laserová pistole apod.), společenské sebereflexe a infantility, jednoduché kresby a 3D. Nemůžu se ale zbavit myšlenky, že si nakonec odnesu jen postavu Mercana, vtipný konec jeho „psa“ a dojmu, že se z toho dalo vykřesat víc. Ale co, pohoda. Era el azul.
Rozervaná objetí (2009)
Skvěle zahrané a napsané postavy (všechny, až na Diega staršího) a dokonale vyskládané scény. Vskutku dramatický trhiller, kde se v každé (!) scéně odehraje něco zásadního, co posouvá děj vpřed. Napětí od začátku do konce směřuje film k závěrečné tečce a tak si při závěrečném hodnocení říkáte, že filmu ani není co vytknout. Jen té dokonalosti je na mě trochu moc, chybí tomu ... inu život či jak to nazvat ... a tak film zůstává "pouhým" filmem a nepřekračuje své hranice, což je škoda...
Persepolis (2007)
Krásná animace tvořená jednoduchými postavičkami skvýcími se na rozmlženém prostředí s uchvacujícími detaily, mysteriózní atmosféra, dokonalá střízlivost neopomíjející emoce, odzbrojující vztek a vulgarismy hlavní hrdinky, strach a stísněnost autoritativních režimů, všelidská touha po zábavě, rodinná semknutost, kouzelné detaily, jasmínové květy na konci, sexualita prýštící pod vnucenými šátky, lidská odvaha a přízemnost... se snoubí ve filmu, který tone ve smutku nad světem, kde svoboda není radost ale nutnost.
Maska (1994)
Americká produkce se nezapře a předznamenává pozdější filmový vývoj..., tj. efekty, efekty, efekty, krásné ženy, odpudiví padouši, černo-bílé postavy, schematické přeměny hlavních hrdinů v záporáky a naopak, komiksové postavy a gagy, filmová myšlenka ztrácející se v patosu, forma vítězící nad obsahem... Par úsměvných kousků, pár roztomilůstek a nic víc...
Kopyto (1981)
Film z doby, kdy jedna scéna za druhou následovaly přímočarou linii, z doby, kdy komedie byly tvořeny vtipnými scénami a jednoduchou zápletkou a kdy se člověk mohl smát jednotlivým situacím, osobnostem daných postav a tím sám sobě...
Diktátor (2012)
Smějete se a smějete a smíchy brečíte a lapete po dechu, abyste se mohli zase smát... Prostě neskutečně vtipné, a to nepřetržitě... Vtipné a trefné... Naprosto skvělé...