Rozervaná objetí

-3* další z dlouhé řady Almodóvarových filmů tentokrát ničím extra nepřekvapil a jako vždycky u něj vytváří barvitý svět různě propletených vztahů. I na estetickou stránku si nemůžu stěžovat, ale ta nenahradí nijak zvlášt záživný děj. A to měl film v první půlhodince docela slušně nakročeno, ale pak upadl do nudného stereotypu bez výrazných emocí. Takže ve výsledku slabší 3 hvězdy.[ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (28.11.2016)

Tradicne silny pribeh, ktory by mozno v rukach ineho rezisera vyznel absolutne banalne, ale pod kridlami majstra Pedra je z neho opat majstrovsky kusok. Preco sa mi filmy Pedra Almodovara tak neuveritelne pacia? Pretoze maju dusu, srdce a hlboku pointu. Jeho vykreslenie reality a hlavne vnimanie sveta su pre mna nieco nadpozemske a dufam, ze sa pozemskymi nikdy nestanu. A panovi reziserovi musim podakovat este za jednu skutocnost, a to, ze skrz jeho filmy vnimam aj uzasny herecky talent Penelopy Cruz, ktora rastie kazdym jednym zaberom, kazdou jednou replikou, kazdym jednym vynimocnym scenarom, ktory sa jej dostane do ruky. Ku koncu filmu som mala az sialene uzkostny pocit, ktory mi sice pri Volver chybal, ale opat mi ho Los Abrazos Rotos prinavratili. (05.09.2009)

Tenhle Almodóvarův film není jako ty ostatní, dalo by se říct, že je "normálnější" a tím pádem i méně "almodóvarovský", ale to je jen zdání. Divák zvyklý na Almodóvarovy filmy prostě cosi očekává, ale Pedro najednou jako by ubral plyn a vůbec to není na škodu. Prostý námět, žádné extravagance, pohoda a příjemný pocit ze sledování filmu. Tenhle kousek mě vyloženě potěšil. (05.02.2012)

Každý režisér má slabé chvilky. Pedro Almodóvar občas zklouzává trošku k limonádě, ale obvykle jde spíš o záměrnou nadsázku a já si naprosto nestěžuju. Ovšem stvořit takovýhle telenovelácký paskvil přecpaný klišé odshora dolů (spoiler, pokud jste naivní: poslední kapka, kterou jsem vzhledem ke katastrofálnímu vývoji celé téhle stvůrnosti víceméně čekala, bylo oznámení: "Je to tvůj otec."). Nejstarší (Černá roucha) a nejnovější (tohle) Pedrovy filmy, co jsem viděla, si můžou podat ruku - jsou to nesmysly, přičemž první z těchto dvou je aspoň potrhlý. Snad se nám maestro nevrací do dětských let, jinak si v jeho příštím díle Penelope asi bude hrát s panenkama... (28.07.2010)

Možná bych si Rozervaná objetí tolik neužil, kdybych pár dní předtím neviděl Ženy na pokraji nervového zhroucení. Fakt se mi zamlouvá způsob, jakým Almodovar začlenil tuhle svojí starou komedii (aniž by z ní použil jediný skutečný záběr) do svojí novinky. Hodně se mi líbily i další vizuální i jiný žertíky, ve kterých si sofistikovaně utahuje ze sitkomů a telenovel a televize vůbec (to ostatně dělal i v Ženách na pokraji nervového zhroucení). Závěr je absolutním vrcholem celýho filmu a patří k tomu nejzábavnějšímu, co jsem letos v kině viděl (je ale asi opravdu nutný vidět zmíněnej Pedrův starší film, aby si to člověk užil naplno). Každopádně si myslím, že síla tohohle filmu je dost jinde, než síla Almodovarových nejslavnějších snímků z posledních patnácti let, takže pokud od něj budete chtít to samý, co vám daly předchozí filmy, zklame vás. Rozervaná objetí jsou hlavně poctou klasický filmařině na jedný straně, a s nadhledem natočenou parodií na romantický filmy i televizní zábavu na straně druhý... a tuhle kombinaci já rád. (09.10.2009)