Persepolis

Jeden z nejlepších animovaných snímků, co jsem kdy viděl, nádherná černobílá 2D záležitost, která vychází z komiksové předlohy, což je na některých políčkách filmu hodně patrné. Narozdíl od americké konkurence však Persepolis neloví ve vodách pokleslé fantazijní akčnosti, ale zůstal zakotven u břehů artového filmu. Těžko říci, čím je tenhle film především - pro někoho alternativní možností seznámit se s rychlokurzem íránských novodobých dějin, pro jiného silným emancipačním hlasem z míst, která lídři západu označují jako ,,osu zla", pro dalšího nadčasovým podobenstvím o typizovaných osudech ,,malých" lidí - obětech režimů, násilí, válek..., nebo možná vynikne tento pohled - čirá existenciální reflexe člověka ztraceného v nesrozumitelném a nepřátelském světě, film o ,,cizince ve vlastní zemi", zoufalé volání zesilované mezními situacemi těch podivných životních peripetií... Persepolis má neobyčejnou sílu a mnohokrát jsem litoval, že nebyl natočen jako hrané drama. I takhle však umí pojmenovat bolavá místa a poukázat na absurditu totalitního režimu (který se v tolika drobnostech podobá tomu našemu, až z té podobnosti mrazí...). Velmi zajímavý je ženský pohled Marjane Satrapi, autorky i stylizované hlavní hrdinky, v tolika věcech obohacující mé zkreslené představy a vyvracející možné předsudky. Emancipace je skutečně jedním z nejdůležitějších fenoménů novověku. Persepolis vyniká v mnohém, svou osobitou a čistou animací mi mnohdy připomněl animované filmy našeho nestora Karla Zemana, ale i japonské mangy, ten dvojrozměrný nostalgický retro obraz Íránu, Vídně osmdesátých let, všechny ty ikony západní kultury a odrazy její mediální podoby, Bee Gees, Iron Maiden, Punk, Michael Jackson, Derrick, Bruce Lee, adidasky a hranolky s kečupem... Všechno tak roztomilé a záměrně naivistické a pod tím rastrem pachuť mučení, zabíjení, strachu, úzkostí... Člověk sleduje pohádku (sic pro dospělé) a chvěje se hrůzou... Nádherný a čistý film... Hodně podobný (i když estetikou animace ne tak absolutní) je rovněž animovaný pozdější bratříček Teheránská tabu. PS: Velmi trefný je komentář uživatele Iggyho... (17.02.2008)

Fantastické vyprávění a obyčejném životě v zemi která je naprosto odlišná od té naší a přitom jsou životy a touhy lidí v ní velmi podobné jako život každého obyčejného člověk kdekoli ve světě. Říká se že v jednoduchosti je síla a jednoduchá animace v Persepolis je toho jasným důkazem, i pár linek stačí k vyjádření velmi složitých emocí a myšlenkových pochodů hlavní postavy, která v dětství prochází peklem a je svědkem těch nejhrůznějších událostí jaké si člověk dokáže představit, ale přitom je všechny vidí zkreslené dětsky naivní, idealizovanou a zjednodušující perspektivou a stejně tak je potom předkládá i divákovi... jenže divák na rozdíl od ní ví co přesně se ve světě kolem ní děje a za přívaly velmi vtipných scén vidí krutou zeď reality, takže na něj její vyprávění působí kouzelnou kombinací zděšeného odporu a pobavení (a obzvláště český divák, paralela k době diktatury u nás je pro něj více než zřejmá). 9/10 (14.12.2007)

Scénář: Vincent Paronnaud, Marjane Satrapi .. V dětství je každý fascinován i zmaten světem dospělých, kdy realitu vstřebává s velkou porcí naivity. Když k tomu přidáte fundamentalismus, revoluční pnutí, válečný konflikt, musí Vás to nějak poznamenat.. Marji Satrapi nám na příběhu svého dětství a dospívání stručně shrne smutné dějiny Íránu i to, do jaké, dodnes zachované, absurdní podoby přerostl. Ženský pohled na dané okolnosti vítám, jelikož na ně jsou kladeny ještě větší omezení, než na tamní mužskou populaci. Dobu a především sebe zobrazuje se značnou ironií a vtipem, při kterém mnohdy spíše tuhne neustálý lehký úsměv na tváři. Zvolená, většinou bezbarevná, animace vycházející z komikové předlohy je výborná, s neotřelým stylovým šarmem. Persepolis je chytrou sondou a odlehčeným pohledem na velký problém současného prozápadního světa, jaký Írán se svým režimem bezesporu představuje. Pochybuji, že Teherán oficiálně uvidí Persepolis dříve, než bude opět někým vybombardován a přiveden na cestu otevřenosti, individuality, svobody. Jenže to je téma spíše pro volné pokračování, asi už ne tolik zábavné. 85%. (29.11.2007)

U tohoto filmu mě zajímal tvůrce. Že má Marjane Satrapi nevšední talent a schopnosti o tom nemůže být ani pochyb. Když o tom člověk přemýšlí v jistém smyslu, tak jen málokteré ženě ze Středního východu bylo dopřáno dosáhnout takového štěstí, aby se prosadila v komiksové nebo filmové branži s vyprávěním svého života. Cením si toho, že měla takovou odvahu pustit se do celovečerního kresleného filmu, který byl v její rodné zemi předem odsouzen k zákazu. Vraťme se však k ději, v něm běhají cizokrajné kreslené obrázky, s kterými film částečně stojí a padá. Marjane Satrapi sděluje vzpomínky a myšlenky prostě a bez okázalostí. Pokud se někdo alespoň maličko zajímá o problematiku islámu a historii, tak zde není také nic převratného, co by vyloženě překvapilo. Největší kvalitou příběhu je emocionální působivost, která je nejsilnější stránkou filmu. Sluší se dodat, že na filmu je pozoruhodné i to, že animovaný film pro dospělé dokáže tak hluboce zaujmout. (05.08.2010)

Málokdy se stane, že bych se na nějaký film podíval bez předchozí přípravy. U Persepolisu jsem to riskl a risk se vyplatil. Musím říct, že především první polovina filmu mě nadchla. Během prvních dvaceti třiceti minut se divák v působivé a hlavně nenásilné zkratce dozví něco málo o Islámské revoluci, o nadějích které přinesla i o krutém vystřízlivění které následovalo. V závěru film sice ztrácí tempo (možná to byl tvůrčí záměr?), ale i tak se jedná o velice kvalitní film. Dodatek - výtvarná stránka filmu je naprosto luxusní! (21.07.2011)