ibeh

Největší sílu tohoto filmu, knihy, vidím právě v již zmiňované nadčasovosti. Karla Čapka si pro jeho vizionářství velmi vážím. Dodnes se ukazuje, jak jsou lidi absolutně nepoučitelní, a historie se stále opakuje. Na to, že bylo v době natáčení Haasovi 36 let, zahrál Galéna opravdu skvostně.

Chladná a nenávistná Olga v nikotinovém oparu, chladná rodina, chladná doba v syrovém černobílém podání. Dusná atmosféra jako vyšitá. Olga se dokázala blíže přiblížit člověku jedině v intimních chvílích s partnerkami a cítit se tak dobře i sama se sebou. Jinak jí to prostě nešlo. Byla psychicky nemocná, nedostalo se jí adekvátní psychiatrické pomoci ( v 70. letech se není čemu divit ) a důsledkem všech ve filmu naznačených přešlapů došlo k velké tragédii. Zaujala mě postava jejího kamaráda Miroslava ( M. Pechlát ), který jí dokázal alespoň trochu rozumět. Což se zdá téměř neuvěřitelné. Tento člověk ještě žije. Michalina ztvárnila Olgu opravdu výborně, díky ní se dají ustát i některé zbytečně zdlouhavé scény. Bylo dobře ukázáno, jak se během jejího ročního pobytu ve vězení psychická nemoc začala viditelně projevovat. Přesto, co udělala, mi jí na konci bylo líto. Ona by se ale asi nikdy necítila na tomto světě dobře a společnost by jí nikdy neodpustila, což je pochopitelné.

Působivý přírodní příběh o zakázané lásce v jednom domorodém kmeni ve Vanuatu, který byl natočen podle skutečné události r. 1987. Co se týče nucených sňatků se potom v kmeni mnohé změnilo. Během filmu, který plyne spíše jako hraný dokument, často koukáte do magické žhavé lávy přes 300m vysoké sopky Mont Yasur na pacifickém ostrově Tanna v souostroví Vanuatu, která patří mezi nejaktivnější sopky na světě. Dostat se na ni je obtížné, přesto tam domorodci často putují a radí se s ní, protože je pro ně posvátná a moudrá.

K tomuto filmu jsem přistupovala s obavami, ale mile mě překvapil. Je to vyloženě pocitová záležitost, náladovka, která vám buď sedne nebo ne. Proto bude patrně hodnocení velmi rozporuplné. Svérázný kraj delty Dunaje a jeho legenda o zázračném černém bahnu z místního jezera má své poetické a mystické kouzlo, podbarvené tajemnou krajinou a zosobněné záhadnou těhotnou léčitelkou, která je charismatická. Po několika velice napínavých a rychlých filmech na Febiofestu byl toto velmi příjemný, zádumčivý zážitek, podtržený zvláštní až meditativní hudbou, ze které mi občas naskakovala husí kůže. Ženský rukopis je zde určitě znát.

Všechno pěkné a zajímavé tady již bylo řečeno. Kdybych mohla, tak bych dala tomuto dokumentu klidně i 6*. Pan Zikmund úžasný, pan Horký šikovný, a taky se mi moc líbilo výtvarné zpracování a hudba. Obsah poutavý a vyprávění upřímné. Jenom dodám, ještě štěstí, že nám H+Z neumřeli žízní na té poušti.

Když někdo film popíše jako drama, tak bych byla ráda, aby tomuto popisu styl filmu odpovídal. Jenže tady se tak nestalo a jsem zklamaná. Žánrů se tam prolíná na jeden film až dost. Psycho, drama, melodrama, romantika, poetika, fantazy a v poslední fázi pro mě i komedie. Celkově pohádka pro dospělé a to není zrovna můj šálek kávy. První polovina mě okouzlila, krásné vodní fantazijní scény, dramatické zápletky. Druhá polovina se proměňovala, natahovala, byla polopatická a na konci z mého pohledu až směšná. Možná to chtělo více střihu. Ale abych nebyla nespravedlivá, hlavní představitelka Vikander byla výborná, nejlepší hokejista byl roztomilý, za první půlku 4*, za druhou 2*, celkově 55%.

( Těším se na druhý díl, hlavně Plesl je herecky vynikající a asi Roden bude také. Vážím si tohoto počinu, i když je film trochu zjednodušený pro TV diváky. ) Po shlédnutí druhého dílu musím říci, že první byl svižnější a zajímavější. Herecký výkon Heřmánka ve 2. dílu byl ale výraznější, ten přerod v hromádku neštěstí. Plesl opravdu zazářil. Je to TV film, takže má prvky i dost divadelní. Ale to mně vůbec nevadilo, protože téma je to zajímavé, stále živé a slušně zpracované.

Naštěstí jsem tento film viděla v TV a ne v kině. To by byla ztráta času i peněz. Četla jsem totiž dříve knihu, která měla opravdu napětí a zajímavý děj. I když ten akční závěr byl těžko uvěřitelný i v té knize. Tam se hodně rozebírala Erikova minulost a jeho práce s pacienty. Ve filmu se příliš mnoho času věnovalo krizi Erikova manželství a celý film byl takový utahaný. Herec, který hrál Joonu, byl velmi nevýrazný. To Erikova postava film alespoň trochu zachraňovala. Syrová atmosféra sice působila, ale taky uspávala. Že by hypnóza?

Je to opravdu místy velmi přesládlá pohádka pro dospělé. Ale milá, příjemná a naditá výborným jídlem. Ta kořeněná omeleta mi voněla až domů :-) Mám ráda Mirren, pro mě je vždy výborná herečka a film hodně vytáhla nahoru. Indický mladík byl sice pohledný, ale herecky nic moc. Fajn hudba, pestrost a vůně všeho druhu. Takže za dobrou náladu dávám 60%. Viděno jednou a stačilo :-)

Taky si myslím, že je to dost podivný film. Začátek mě chytl, ale co se potom dělo ve vile a na zahradě, mě moc nebralo. V podstatě všechny postavy mi byly něčím nesympatické. Téměř nikdo tam nejednal tak, jak by se dalo čekat, a bylo toho nějak moc. Černý humor? Párkrát jsem se pousmála. Vadilo mi, že se mnou film emocionálně vůbec nic nedělal, celkově jenom chlad. Zhruba 55% jsem filmu dala za originalitu, techniku a dobré herecké výkony. Podle posledních zhruba 20 min. ( spojila jsem si to s úvodem ) jsem spíše film vnímala jako snahu o podivné scifi o násilí či jeho hrozbě.