VanTom

Jup, takhle vypadá život. Aspoň přibližně. Někdy je holt toho trápení / štěstí až příliš naráz. Na někoho s manželkou, psem a dětmi (zdar, brácha!) určitě může zapůsobit tenhle pohodový filmek velmi mocně (koukám, že nemusí :-)), vždyť i já jsem měl knedlík v krku a slzy na krajíčku (pokud tedy závěrečná ždímačka slz hraničící s bezskrupulózním citovým vydíráním už neodradí).

Z teoretického hlediska jde dozajista o "spaghetti" westernový klenot s propracovaným příběhem, skvělými postavami, dokonalou režií / realizací a úchvatnou hudbou. Ovšem prakticky jsem již od třetiny zoufale bojoval s tím významně pomalým tempem, konstantním celé předlouhé tři hodiny. Při příštím zhlédnutí tak nejspíš přistoupím na odsuzovaný televizní model a rozdělím si projekci na dvě poloviny, protože si z dřívějška (i přes dabing a brutální ořez) pamatuji výrazně větší nadšení.

Chvílemi je to natočené vyloženě skvěle a vtahujícně, přesto nelze přehlédnout, že se tvůrci více starají o efektní výbuchy než logiku děje. Ale není to až tak zlé, naopak terminátorské univerzum rozšiřuje čtvrtý díl relativně bezproblémově a se spoustou odkazů na minulost. Protože jako samostatný film vlastně nic zásadního ani zajímavého nepřináší.

Tož takhle debilní, až ostudné digitální finále by zapříčinilo jednohvězdičkové hodnocení i u mnohem promakanějších a ambicióznějších projektů, než u jednoduchého béčkového strašáku, který do určité doby aspoň zajímal hrou rozehranou v atmosférických kulisách a nejistotou, jak to vlastně s tím ústavem, postavami a předpřipravenými atrakcemi je. I to však dělal fádně, neinvenčně a bez mozku.

Klasická disneyovka s nádherným výtvarným stylem a fantastickou animací, která prostě nezestárne. Překvapivě ne úplně dětinská, scéna se zvířátky je jenom jedna a zdlouhavých estrádních čísel jen pár. Dokonce mi kvůli výrazné "těžkotonážní" orchestrální hudbě vycházející z Čajkovského právě balet chvílemi připomínala.

On by to vlastně mohl být úplně normální akčně-romantický western s nádhernou kamerou / krajinou, kdyby se odstranila většina pokusů o humor, po většinu času zoufale křečovitá, upachtěná - a nevtipná. Funkční snad jen v romantické linii s bezprostřední, přirozenou a jednoduše k sežrání Charlize Theron, kde se výrazně ubírá na fekálnosti a prázdné ukecanosti.

Stále nepřekonaný (nepřekonatelný?) fantasy epos, kde se zaskvělo snad úplně všechno (režie, adaptace, obsazení, výprava, hudba, triky,…). Něco tak velkolepého, přitom emotivního a "lidského", se vidí jen naprosto výjimečně. Možná i pro ten svého času "blesk z čistého nebe" mám první část trilogie stále nejraději, také kvůli lineárnímu, nerozkouskovanému ději a dokonalé pasáži v temné Morii.

Slušně atmosférický horůrek s klasickou premisou odkázaného opuštěného sídla, které prolézá mladý ex-pár a postupně odkrývá jeho krutá tajemství. A ta nejsou nezajímavá, i když v závěru už trochu psycho. Nad dějem ovšem vysoko ční forma, pohrávající si s různými styly snímání (normální, ruční, bezpečnostní kamery), filtry, posunutou a přeexponovanou barevností; ono celá grafika (záměrně) připomíná první interaktivní filmy/hry na PSX.

Laně Del Rey (na albu Born to Die / Paradise) jsem docela propadl, ale tenhle filmeček, respektive propojení tří videoklipů (Body Electric, Gods and Monsters, Bel Air), nic světoborného nepředstavuje. Hudebně samozřejmě výborné, vizuálně působivé, nicméně přes tři odlišná témata neměnné, monotónně zpomalené, a ty "básnické" předěly totálně o ničem.

Podle skutečných událostí natočené "velké romantické dobrodružství", kdy se samotná dívka se psem a třemi velbloudy (+ mládě) vydala na 1700 mil a více jak půl roku dlouhou pěší pouť ze Střední Austrálie k oceánu. Proč? Protože měla takový sen, chtěla (si) něco dokázat a v lidské společnosti se necítila. Útrapy a vyčerpání to samozřejmě byly hrozné, na druhou stranu se za celou cestu nestalo nic dramatického. Ale snímku se celkem podařilo zachytit tu neuchopitelnou melancholii jejího duševního rozpoložení, stejně jako prodat krásu australské krajiny. Ovšem některé situace mi přišly přinejmenším podivné, jako když náhle zjistila, že postrádá kompas, vrátila se pár kilometrů, kde ho našla ležet jen tak na písku, no a v té chvíli začala panikařit, že neví kde je a že se ztratila.