VanTom

Tož takhle debilní, až ostudné digitální finále by zapříčinilo jednohvězdičkové hodnocení i u mnohem promakanějších a ambicióznějších projektů, než u jednoduchého béčkového strašáku, který do určité doby aspoň zajímal hrou rozehranou v atmosférických kulisách a nejistotou, jak to vlastně s tím ústavem, postavami a předpřipravenými atrakcemi je. I to však dělal fádně, neinvenčně a bez mozku.

Klasická disneyovka s nádherným výtvarným stylem a fantastickou animací, která prostě nezestárne. Překvapivě ne úplně dětinská, scéna se zvířátky je jenom jedna a zdlouhavých estrádních čísel jen pár. Dokonce mi kvůli výrazné "těžkotonážní" orchestrální hudbě vycházející z Čajkovského právě balet chvílemi připomínala.

On by to vlastně mohl být úplně normální akčně-romantický western s nádhernou kamerou / krajinou, kdyby se odstranila většina pokusů o humor, po většinu času zoufale křečovitá, upachtěná - a nevtipná. Funkční snad jen v romantické linii s bezprostřední, přirozenou a jednoduše k sežrání Charlize Theron, kde se výrazně ubírá na fekálnosti a prázdné ukecanosti.

Stále nepřekonaný (nepřekonatelný?) fantasy epos, kde se zaskvělo snad úplně všechno (režie, adaptace, obsazení, výprava, hudba, triky,…). Něco tak velkolepého, přitom emotivního a "lidského", se vidí jen naprosto výjimečně. Možná i pro ten svého času "blesk z čistého nebe" mám první část trilogie stále nejraději, také kvůli lineárnímu, nerozkouskovanému ději a dokonalé pasáži v temné Morii.

Slušně atmosférický horůrek s klasickou premisou odkázaného opuštěného sídla, které prolézá mladý ex-pár a postupně odkrývá jeho krutá tajemství. A ta nejsou nezajímavá, i když v závěru už trochu psycho. Nad dějem ovšem vysoko ční forma, pohrávající si s různými styly snímání (normální, ruční, bezpečnostní kamery), filtry, posunutou a přeexponovanou barevností; ono celá grafika (záměrně) připomíná první interaktivní filmy/hry na PSX.

Laně Del Rey (na albu Born to Die / Paradise) jsem docela propadl, ale tenhle filmeček, respektive propojení tří videoklipů (Body Electric, Gods and Monsters, Bel Air), nic světoborného nepředstavuje. Hudebně samozřejmě výborné, vizuálně působivé, nicméně přes tři odlišná témata neměnné, monotónně zpomalené, a ty "básnické" předěly totálně o ničem.

Podle skutečných událostí natočené "velké romantické dobrodružství", kdy se samotná dívka se psem a třemi velbloudy (+ mládě) vydala na 1700 mil a více jak půl roku dlouhou pěší pouť ze Střední Austrálie k oceánu. Proč? Protože měla takový sen, chtěla (si) něco dokázat a v lidské společnosti se necítila. Útrapy a vyčerpání to samozřejmě byly hrozné, na druhou stranu se za celou cestu nestalo nic dramatického. Ale snímku se celkem podařilo zachytit tu neuchopitelnou melancholii jejího duševního rozpoložení, stejně jako prodat krásu australské krajiny. Ovšem některé situace mi přišly přinejmenším podivné, jako když náhle zjistila, že postrádá kompas, vrátila se pár kilometrů, kde ho našla ležet jen tak na písku, no a v té chvíli začala panikařit, že neví kde je a že se ztratila.

Přeplácané pestrobarevné vesmírné fantasy se pokouší navázat na Hvězdné války, ale to se prostě kvůli ujetě hloupému příběhu a světu nedá. Ano, já chápu, že se film nebere úplně vážně, a pár situací / vtípků / dnes už téměř kultovních scén proto i docela pobaví, nicméně hrozné triky a zdlouhavé bitky mne zkrátka nudily po většinu stopáže.

Sladkobolná červená knihovna o dvou dlouho se nevidících (nevlastních) sourozencích, kteří po sestěhování k sobě začínají opatrně cítit možná i něco víc, než jen absolutní sourozeneckou lásku. Zní to hrozně, ale příběh se toho dotýká jen velmi decentně a nevinně, protože prostě sleduje obyčejné počínání dvou normálních lidí, kde bratr tvrdě dře, aby jeho sestra mohla studovat. Jakékoliv tlačení na city naopak vyznívá buď nechtěně směšně (zpomalené deštivé vzpomínky na okamžiky z dětství, tak kolem 5 let :-)), nebo nudně (jako v "dojákovitě" tragickém závěru).

Stallone je božan!!! Tento komentář prostě nemůžu začít jinak, ve více jak šedesáti letech počtvrté (ale snad naposledy) ve své (2.) legendární roli předvádí neskutečnou kondici, vitalitu, vůli a odhodlání. Těžko mohl někdo doufat v lepší uzavření Rambovy poutě, než tímto brutálním masakrem v Barmě, protože se podařilo vydestilovat samu esenci ikonické postavy (nebo spíše celé filmové série) a oprostit ji od jakýchkoliv nadbytečností. Každý jeden zachmuřený pohled či hrdelní zamručení jsou na správném místě, zaobalené v moderní dynamické akci (kdy scénář chytře přenechává spoustu práce zajímavé a dobře vykreslené skupince žoldáků) s našláplým soundtrackem. Ovšem kriticky musím uznat, že toho pobíhání v džungli a postávání za těžkým kulometem bylo i přes kratičkou stopáž přece jen příliš.