VanTom

„V podstatě jde o to, že jeden mladík s přáteli v Rimini, 500 metrů od teritoriálních vod, postavil ostrov a vyhlásil nezávislost.“ - „Nechápu. Zopakuj to.“ Příjemně civilní, pohodová komedie / odlehčené drama s romantickou linkou vychází z absurdity výjimečného námětu / nápadu, který se opravdu stal. 70 %

Zlatá idylická, nevinná, homofobní, rasistická padesátá. Důsledná formální stylizace do filmů té doby (pohyby a úhly kamery, hudba, „technicolorová“ barevnost, studiová načančanost) nejenže je naprosto lahůdková, především výrazně posiluje vyznění melodramatického příběhu s tématy v této formě natolik neočekávanými až nemyslitelnými, že o to víc vyniknou a rezonují. Své samozřejmě dělají též vynikající herecké výkony, zejména Julianne Moore už musela z přetvářkového úsměvu dostávat křeče, než její vzorové manželce popraskaly všechny masky.

Informacemi i argumenty naditý dokument pitvá kondici amerického bankovního sektoru v (záměrně vytýčených) souvislostech; přestože přehledně vysvětluje, ekonomicky méně vzdělaný divák (jako já) se může cítit až přehlcen a nesmí polevit v pozornosti. Jasně ukazuje na strůjce a viníky (ani nemusel zdůrazňovat, kdo všechno odmítl interview; na druhou stranu ale nevidím důvod se pohoršovat nad koksem a prostitutkami, jen jiná forma tuzemáku a ošmatávání servírek 4. cenové), kteří vyvázli víceméně bez trestu i újmy na svém obřím majetku, natož aby z krize vyvodili důsledky (regulace), když ji za ně daňoví poplatníci (stát) tak velkoryse zaplatili. Smutné, najednou mi Vlk z Wall Street přijde ještě o kus amorálnější.

Mně to nevadilo, naopak samotný koncept démonem posedlé hry s upravenými pravidly se rozvíjel schopně. Samozřejmě, že každý z maturantů musel mít nějaké zásadní tajemství, no naštěstí se chovali celkem přirozeně (zdráhám se napsat "rozumně") a nenechali se (nadlouho) rozeštvat. Z hororového hlediska však snímek nic nenabídl, snaha o strašení i lekačky vyznívala marně (= ksicht občas protáhl i divák) a "fatality" obyčejně.

Klišovitá moralistická rodinná komedie ve stylu Lhář, lhář, na rozdíl od něj mi však přestat mluvit připadlo podstatně méně spravedlivé (rozpad manželství kvůli nemožnosti vyslovit „Miluji tě“?!). Navíc hlavní postava se mi nezdála na začátku tolik zkažená, aby nutně potřebovala jít do sebe a přehodnocovat hodnoty. Výchovné poselství nicméně bylo p(r)odáno jímavě, i zásluhou sympaticky umírněného Eddieho (pokud se tedy zrovna tiše nešklebil nebo se neprojevovalo jeho fyzické propojení s magickým stromem). 50 %

Chybou (by) bylo koukat na Runaways jako na komiksový superhrdinský seriál, jelikož se tu žádná akce (snad až na dvě výjimky) nekoná a nadpřirozené schopnosti některé postavy nemají vůbec, zatímco další je teprve nárazově objevují. Tohle je prostě trochu jiný teenagerský kousek, kdy nesourodá partička outsiderů zjišťuje, že jejich bohatí rodiče nedělají zrovna hezké věci, takže se je rozhodne odhalit a postavit před spravedlnost. Jenže nic není tak jednoduché ani jednoznačné, jak se na první pohled zdá, stejně jako motivy, názory či jednota dětí i dospěláků. Pomalé tempo dávkuje informace střídmě a s řadou flashbacků až do konce sezóny, spíše se zaměřuje na přelévání citů (tzn. samozřejmě i spárování) členů obou „znepřátelených“ skupin. Na to, jak mě zpočátku málokdo z té spousty (anti)hrdinů zaujal a jak dlouho se tu vlastně nic nedělo, mě další Marvelovský, s profesionální péčí ošetřený zářez konstantně bavil. 7/10

Samotný kriminální případ (na skládce nalezená ženská ruka) ještě celkem zaujal, přestože kvůli mělkosti zázemí postav nebylo jasné, proč mladý policista možné napojení na sériové vraždy "Jennifer" tolik prožíval, až do posedlosti. Jeho romantický vztah se slepou svědkyní se díky příjemné Umě Thurman (nahaté záběry ovšem zřetelný "body double") dal chápat, na rozdíl od výstavby scénáře (interní vyslýchání Johnem Malkovichem zavánělo parodií) či výrazně nedotaženého pátrání, resp. odhalení. Těch pár zdlouhavých napínacích pasáží také spíše uspávalo.

Poznámka v úvodu sama varuje, že do jednoho (byť předlouhého) filmu se celý barvitý život vměstnat nedá. Vzniknul tak spíš obdivný pomník výjimečné, fascinující osobnosti, která svým humanismem, skromností a nenásilím dokázala oslovit milióny, otevírat srdce a měnit myšlení i dějiny. Širokým historickým záběrem a citováním jednoho moudra za druhým však do její inspirativní duše neproniknul, ta zvlášť v závěru zůstala uzavřena v parafrázi tvrdohlavého moudrého dědečka. Ben Kingsley ovšem předváděl famózní herecký výkon od začátku do konce a Richard Attenborough se rozmáchl do poctivého, oslnivého velkofilmu se (sta)tisícihlavými davy. [Napoprvé za 5*]

Kvalita nekolísá a pevně drží. Sice s pochopením, ale přesto ne zrovna laskavě a za každou cenu uctivě propírají tvůrci cituprázdné soukromí královské rodiny (jejíž síla tkví v tom, vlastními slovy, „nedělat nic“), která si žije ve snobské bublině bohatství, úcty a postavení, tak nepřekonatelně vzdálené problémům obyčejného člověka. 4. sezóně dominovala témata „thatcherismu“ a zejména rozklíženého manželství Charlese a Diany (neskutečně přesní Josh O'Connor a Emma Corrin, avšak všichni herci zaslouží potlesk vestoje), jelikož z jejich vzájemného nepochopení a záměrného zraňování se člověku chtělo až brečet (jakkoliv si mnoho situací scénáristé přibarvili).

Příběhově se dá sympatický, ale ve výsledku nezáživně přímočarý pravěký "survival" shrnout do jedné nepříliš rozvité věty, což samozřejmě k žánru patří, nicméně tady se nástrahy na dlouhé cestě mladíka domů (a k vnitřní síle) nijak originálně nepředvedou ani nezakousnou. Že nadnesená, zpomalená efektnost roztrhá logiku a špinavou fyzičnost na krvavé (pardon, bezkrevné PG-13) cáry, musí být každému jasné po krátkém pohledu na digitální, "třístovkově" saturovanou barevnost. Pejskaři nechť si bodík přidají.