VanTom

Je znát, že románová předloha musela být do filmu značně zhuštěna, jelikož černobílé emocionální zvraty dopadaly okamžitě… a jelo se dál. Celá adaptace také působila divadelně a promluvy knižně. Avšak do morku kostí dobrotivým hrdinům v tradiční Dickensově romantické pohádce s krásným dobovým feelingem nešlo nepřát.

Ze dvou hororových subžánrů v jednom zůstal vymítačský úvod, který rychle změnil kabát v "duchařské" strašení při noční směně v nemocniční márnici. Nicméně tady se podařilo navodit slušně děsivé napětí s traumatizovanou expolicistkou v hlavní roli; aspoň do fáze, než se posedlý bubák (rozlámaná mladá dívčina) dal dohromady a začal tuctově (digitálně) lozit po stropech a brutálně všudypřítomně likvidovat osazenstvo.

Samozřejmě mě zajímalo, co nakonec z té mohyly vykopou, nicméně ve výsledku posloužilo archeologické bádání spíše jako kostra pro neobjevná melodramata zúčastněných osob a jejich milostných/rodinných vztahů, podlomeného zdraví, pracovních ambicí či odkazů pro budoucnost, znásobená nastupující válkou. Poetičnost zamyšlení nad pomíjivostí a přesahem lidských životů ustoupila povrchní citové „limonádě“.

Exotická dobrodružná historka by potenciál asi měla, jenže kvůli zkratkovitému scénáři, nezúčastněné režii a osekání o atraktivní (akční) lákadla (k vraku lodi s nacistickým zlatem na mořském dně se nepodíváme) jen bez vášně a zápalu klopýtá do divného konce. Suverénnímu Charlesi Bronsonovi charisma neschází, ovšem celkově vám neproniknutelné postavy budou ukradené. Lepší 2*

Neotravně dětská, grotesková pohádka dějově neuhnula od slavné předlohy, ale 1:1 ji nekopírovala. Zatímco seznámení a zakládání rodiny mne mile bavilo, druhá polovina s únosem a záchranou se již zdlouhavě táhla i přes maniakálnost ďábelské Glenn Close a komické duo zlodějíčků jak ze Sám doma. Pejsci nemluvili a z 90 % je "hrála" živá vycvičená zvířata, přičemž animatronické loutky či digitální triky vypomohly jen v několika případech (a nedaly se přehlédnout).

V ničem tato devadesátková krimi komedie nevyčnívá, ovšem nakonec i díky krátké stopáži zabaví slušně. Mezi dřívějšími kámoši, dnes vynucenou eskortou Damona Wayanse a Adama Sandlera funguje správná parťácká chemie, která nešetří vypointovanými hláškami (sem tam trapný bobek samozřejmě také hodí) ani rutinní akcí.

Samolibý obhájce s pofidérním morálním kompasem zaměřeným na slávu a publicitu se ujímá (zdánlivě?) jasného případu, který samozřejmě nakonec pohne jeho svědomím. Co z filmu dělá "něco víc", je bez debaty fantastický výkon začínajícího Edwarda Nortona; jinak na druhé zhlédnutí (tzn. se znalostí šokující pointy) zjevněji vynikne, že estrádní soudní přelíčení ani nástrahy vyšetřování vlastně žádné neobyčejné drama neskýtají. Napoprvé 4 * (nejspíš, je to dávno), napodruhé 3 *.

I na muzikál plytká a okoukaná (romantická) pohádka o tom, jak milá venkovská servírka rozkvetla v L.A. ve schopnou tanečnici a svým zpěvem (+ fištrónem) zachránila "rodinný" kabaretní klub před prodejem, zároveň dokáže být svou nekomplikovanou bezelstností poměrně odzbrojující. Což ovšem nepadá na vrub nevýrazné varietní choreografii ani popíkovým písničkám mimo můj šálek průměru, ale hercům, zejména tedy půvabné (když nepřelíčené) Christině v hlavní roli.

V přepálené parafrázi na bondovky („Jmenuju se Tong. James Tong.“) udělá hi-tech smoking neodolatelného gentlemana / neporazitelného superšpióna i z nesmělého ňoumy řidiče; který aspoň není úplný hlupák, když marně hledám nějaká pozitiva ve slabé digitální akci a trapném „cartoonovém“ humoru, vyloženě dětinském, zároveň často sexistickém. Ale jsem rád, že se tvůrci bavili a Jennifer Love Hewitt celým natáčením protlemila.

Silná epizodičnost na principu „pomohu/poradím ti, pokud pro mne uděláš tohle“ naštěstí mírně graduje a v závěru téměř vše pospojuje, ale silný dramatický oblouk tím pádem ani druhá série nenabízí. Vypadá nicméně opět skvěle a výpravně vysokorozpočtově, především však ve všem ctí původní Hvězdné války, v designu, maskách, pomalu i efektech, scénářích a režii. Fanservis skýtá neskutečný.