VanTom

Že se budou plus mínus vyrovnaně střídat vtipné hlášky s debilními a perverzními či zábavné situace protahovat do bezradné trapnosti (ale i obráceně), to jsem čekal. Nicméně samotný kriminální případ se táhnul bez nápadu, parodicky přepálená akce švindlovala zběsilým střihem a parťáckou chemii zabíjel toporný Wahlberg jednolitým nakrknutým výrazem (páva, kterému nedovolí vzlétnout :-)). V závěrečných titulkách si Adam McKay nanečisto vyzkusil kritiku příjmů nenažraných korporátních CEO. [Poprvé za 3*, teď se kloním k nižší známce.]

Zábavný hororový brak (který není úplně = nezáměrně blbý ani amatérský) uzavírá nesourodou skupinku v malém hotýlku, do kterého se dobývají latexoví démoni pod velením pokušitelského Billyho Zanea. Žánrovými proprietami (krví, slizem, vybuchujícími hlavami) nešetří.

Komplikované natáčení s excentrickým a potížistickým režisérem se zúročí, když je (tajený a nezávislý) film Medellín přijat do Cannes. Tam na festivalu série vrcholí, jinak v mezidobí přináší další porci omamného života v zářivém hvězdném Hollywoodu, plného povolných krasavic, hulení a večírků v nakažlivě bezstarostném a pozitivním pozlátku.

Někdo má infantilní roztomiloučká zvířátka nebo ztřeštěné komické postavičky, toto povedené pohádko-fantasy dobrodružství má draky (kteří v sobě spojují ty nejkladnější vlastnosti - absolutní přátelskost, oddanost, poslušnost vůči „páníčkům“, a to i když je lidé po generace masakrovali a lovili, ehm :)). Dále má sympatické hrdiny, špičkovou animaci i výpravu, skvělou hudbu a dechberoucí (leteckou) akci, přitom nepodlézá malým dětem.

Sice v úvodu dodržuje a uvědoměle vytýká hororová klišé, nicméně lehce strašidelná je tahle noční zastávka v motelu jenom chviličku. Potom najede do kolejí standardní "hračkové" historky (únos - prodej - záchrana), kterou jsme už viděli několikrát.

Roztančená party na slunném řeckém ostrůvku v předvečer velké svatby rozhazuje všemi hrstmi nálož pozitivní energie, pročež jí leccos odpustíte (třeba na notnou dobu se zastavící děj). Hity skupiny ABBA mám docela rád, ovšem bezmála 2 hodiny v jejich přítomnosti už hraničí; navíc si film na závěr nechává spíše slabší kousky (cajdáky), nebo minimálně ty s nejvíc zprzněným přednesem (uječený a statický The Winner Takes It All).

Z osudové, vrstevnaté jedničky se kleslo k jednoduché, přímočaré fantasy výpravě za jakýmisi magickými artefakty, s panenskou princeznou a skupinkou dobrodruhů, infantilním mlácením po hlavách a komickými postavičkami. Přes slabou režii (hlavně toporné akce) mi však dětská nostalgie tento brak nedovoluje zavrhnout, byť i Basil Poledouris jen lacině variuje dřívější motivy.

„Kaufmanovská“ (animovaný kraťas directed by Michel Dongry :-)) nezávislá komedie/satira si bere na paškál fungování korporátní mašinérie a vykořisťování pracujících, nicméně kromě do absurdna dotažené kritiky kapitalismu nemá ve scénáři další oporu (ani v jednorozměrných postavách), takže postupně slábne. Bizarní závěr sice vyšponuje její divnost, nikoliv však zábavnost. 5/10

Popravdě, už jsem natahované Vikingy dokoukával spíš ze setrvačnosti (a protože velkolepá výprava a krajina vypadaly fakt nádherně), naštěstí posledních pár dílů (nová výprava do Anglie) dalo pocítit závan starých časů. Jinak se Ivarova (a Hvitserkova) anabáze v Kyjevské Rusi potácela odnikud nikam, neustálé mocenské půtky a rošády na trůnu v Kattegatu unavovaly, zatímco nosní a zajímaví hrdinové odcházeli (Lagertha, Björn) a Ubbe byl uklizen na objevitelskou expedici, přičemž z ničeho do děje vstupovaly jednorázové bezejmenné postavičky na konkrétní činy. Opět více vynikla zkratkovitost a nestálost, kdy pomalu každá scéna přinášela zásadní zvrat nebo změnu postojů (Lagertha s velkou pompou zakopává svůj meč a válečnou minulost, aby jej v dalším díle vyhrabávala, protože loupežníci)… Ani samotný závěr kromě pár smrtí zrovna neuspokojil a nic definitivního nepřinesl. 60% + 50%

I když nadsázku neustále nezdůrazňuje a neshazuje se vtípky, přepálená ruská „komiksovka“ se nebere vážně. Soudím tak z toho, že naivní dějovou kostrou jakoby vypadla z přelomu 80. a 90. let a přerod uťápnutého studenta v zodpovědného hrdinu nezištně pomáhajícího lidem přesně kopíruje šlépěje Petra Parkera (ten ruský jen namísto pavoučích superschopností disponuje létající Volhou). Je dobře napsaná i zrežírovaná, s přijatelnými triky a povědomými postavami, takže jakmile na tuto inspirační hru přistoupíte, nedává šanci nudit. Lepší 3*