vesper001

Neuvěřitelné – chvílemi jsem úplně zapomínala, že Dustin je chlap! Vtipný, ale v podstatě ne moc veselý příběh o tom, že svobodné povolání není žádná legrace. Hlavně pokud člověk patří mezi těch 98 % nevyvolených, kteří nedělí svůj čas mezi defilé na červeném tepichu a pózováním pro obálky časopisů s lepenou vazbou a křídovým papírem. Realita je bohužel taková, že kvůli složenkám (těm krávám nenažraným), se umělec občas musí (za)prodat do hodně pochybného podniku, a pak je v sázce nejen jeho čest, ale někdy i zdravý rozum. „Já na peklo nevěřím. Jen na nezaměstnanost.“

Stejně jako Kouř, ani Mlýny nejsou šálkem pro každého, je třeba více repríz, aby jim člověk přišel na chuť, a hlavně aby stihl zachytit všechny perly, které na obecenstvo protagonisté házejí. „Po dobu mé služby se nic zvláštního nestalo.“ „Takže jste tady byl vlastně úplně na hovno, co!?“

Vážení tvůrci, gratuluji vám. Váš film byl zvolen blábolem měsíce. Bezva finta je i přes své slabiny v porovnání s touto klauniádou zářícím klenotem. Rychlá změna nemá nápad, vtip ani sympatické postavy – a cože tedy vlastně má? Konec. Naštěstí.

Jízda po divokých vlnách a inspirativní ukázka odhodlání nevzdat se svého snu, i když se na cestě objeví pořádný žralok. Bethany je sympatická, ale její lpění na prkně mi chvílemi připadalo přehnané. Já přijít v moři o končetinu, asi bych měla problém vlézt i do vany. Rodina Hamiltonova už tak moc sympatická není, její příslušníci jsou pozitivní, jak to dovedou jen Amíci, zbožní, jakoby se sprchovali ve svěcené vodě a charakterově ploší jako ta surfařská prkna. Navíc děj je lehce předvídatelný a se žralokem odplave i všechno napětí.

A tenhle znáte? Povídá na svatbě ženichovi jeho sestra: „Nebýt tebe, byly bychom ideální pár.“ (smích) Gray a Sam jsou sourozenci tak ideální, že by se dali představit mimozemšťanům jako nejreprezentativnější vzorek homo sapiens. Mají společný byt, společné zájmy, shodnou krevní skupinu Š (= šampóni) a jak se ukáže, i stejnou sexuální orientaci. To je fakt bomba. Popravdě, nebýt toho, že ústřední trojlístek je tak nechutně fešný (homunkulus Cavanagh se z něj jako jediný neobjevil v Sexu ne městě), asi bych tuhle super vzrušující filmovou událost nezvládla mít zapnutou ani jako kulisu k práci.

Pořádně praštěná prapodivnost, neslušná, nechutná, nekorektní a nevkusná – ale smála jsem se. Nejlepší na téhle taškařici nepřizpůsobivých je hudba a kápo s double-chrupem.

Úchylná je hlavně tahle – ehm – komedie. Lihový Santa je celou stopáž naplech tak, že neudrží myšlenku ani moč (hohoho), podrazácký trpajzlík je sprostý jak dlaždič při pohledu na výplatní pásku (muhehe), dětský hrdina a přenašeč morálního kreditu je kudrnatý tlustoprd, kterého spolužáci pilně šikanují (nedivím se jim), jeho babička má pokročilého Alzheimera (huhuhu) a hlavní ženská postava je zoofilní – jinak totiž nelze vysvětlit to, že se s ožralým Santou páří (haha). Prostě záležitost k popukání. Pokud jste úchyl.

Světe div se, existuje na tobě rodinný film s Dennisem Quaidem a hned dvěma dětskými hrdinkami, který mě NEŠTVE! Dokonce jsem se u něj bavila. Předlohu Ericha Kästnera mám ráda, a scénář, hudba a zvlášť casting se povedl: Lindsay Lohan je roztomilá na druhou, zlatokopka Meredith správná piraňa a mamka Elizabeth mi připomínala Emmu Thompson. Vidět víc takových rodinných filmů a možná by se ze mě dokonce stal rodinný typ.

Vypasený starý kocour klofnul mladou ambiciózní kočičandu. Nejdřív mrouskali a mňoukali, pak prskali a škrábali. Starší chlapi jsou fajn pro kariéru, horší je to s jejich údržbou, oprašováním, ošetřováním a hudebním vkusem. Po románku s línající druhohorní zkamenělinou jménem Archie k tomu nakonec došla i tahle holka z předměstí. A vím to jen proto, že z lásky ke svému počítači jsem projekci předčasně neukončila kopem do hardwaru.

Film, který Nikolu Šuhaje světově proslavil zejména na Litoměřicku. Natěšená z Donutilových historek jsem konečně viděla Baladu pro banditu a byla jsem zklamaná. Natáčení skutečně asi byl jeden velký mejdan, z výsledku jsem ale nijak odvázaná nebyla. Jako hlavní pozitiva vidím písničky, Ivu Bittovou a fakt, že Miro a Bolívka jsou tu ještě vcelku štramáci. Trnky brnky Zelenáčů nejsou žádná filharmonie a z legendárního výstupu skoroslavíka Rudyho Kovandy nezbylo prakticky nic.