Balada pro banditu

Ani opakované sledovanie Balady pro banditu nezmenilo môj pôvodný dojem, že je to film pre účinkujúcich, ktorí pri nakrúcaní určite zažili zaujímavejšie situácie, než tie, ktoré ostali na celuloidovom páse. A samozrejme pre Miroslava Donutila, ktorý dokázal to, čo okrem neho už iba jeden z mojich spolužiakov, teda rozprávať o filme tak pútavo a vtipne, že divák po jeho zhliadnutí má dojem, že videl iný film. Vzdialene mi balada pripomenula Jesus Christ Superstar s veľmi rozdielnym výsledkom. Tri hviezdičky v tomto prípade neznamenajú, že baladu považujem za priemerne dobrý film, iba za film, ktorý som dokázal nezaujate sledovať až do záverečných titulkov. (27.03.2016)

Forma je zajímavá, exteriéry krásné, písničky se poslouchají dobře, ale mně to jednoduše dohromady nesedlo. Lehce mi to připomíná menší demo woodstock :-) Dovedu si představit, že při natáčení se mohly dít neskutečné věci, na které vzpomínají zúčastnění dodnes. Řekl bych, že patřím k té polovině (minimálně) lidí, kteří se na to podívali jenom díky vyprávění Miroslava Donutila. (08.08.2014)

Filmové zpracování legendárního brněnského muzikálu ze stejně legendárního divadla "(Husa) Divadlo na provázku". Většina písní z tohoto muzikálu zcela poprávu časem zlidověla, mladí představitelé "elévové" hlavních rolí tohoto muzikálu podle Olbrachtovy předlohy (Eržiky, Nikoly, Mageriho i mnoho dalších) to "dotáhli pěkně daleko" a už teď mohou pomalu bilancovat své hodně bohaté a zajímavé herecké, hudební i bavičské kariéry. Až poté, co jsem viděl originální filmové zpracování "Jesus Christ Superstar", mi došlo, že se režisér Sís možná tak trošku inspiroval. Každopádně v době vzniku to byl opravdu výborný muzikál a filmové zpracování nezůstalo o moc pozadu. (20.09.2017)

Mimořádně zdařilá filmová adaptace jednoho z nejlepších divadelních představení malých forem sedmesátých let v jednom celku zachovává celou tehdejší subkulturu mladé generace v jejím výrazném - stále celočesky poněkud nezaslouženě podceňovaném - brněnském provedení. Moravská paralela pražského centra, která se dále vyvíjela až ke KOLOČAVĚ Ulrychových, dalších výrazných osobností jeho brněnské alternativy, je doplněna dnes zapomenutou veličinou českého sborového zpěvu - Vysokoškolským uměleckým souborem - a trampský akcent je zvýrazněn Zelenáči, jednou z tehdejších předních trampských skupin. Prolnutí rusínské předlohy s výraznou lokalitou západního pohraničí a jejím neobyčejným geniem loci dále dotváří tuto nevšední kulisu avantgardního divadla. Z této základny - kombinace malé divadelní formy a trampského potlachu ve stylu PORTY - vyrůstá i hraný film. Sísovou předností bylo jak zvládnutí hudební složky (nevšední bratr až příliš angažovaného pěvce normalizace Miloš Štědroň), tak osobitých textů, jež je možno oprávněně považovat za Uhdův umělecký vrchol, tak její - rovněž mimořádně nevšední - propojení do celistvého uměleckého tvaru, který zachoval pro budoucí časy lidské i umělecké počátky tří výrazných představitelů vznikající generace - Polívky, Bittové a Donutila. Někdejší bratislavskobrněnská paralela pragocentrismu v nejhlubší normalizaci (doba vystupňování brutálně vedených kampaní proti disentu a až neuvěřitelného prznění charakterů ve velkém) byla silným a očišťujícím světlem v temnotách. Světlem, které k nám právem září i dnes. (28.08.2007)

Nesmrtelné písně - např. "Ani tak nehoří svíčka farářovi" nebo "Zabili, zabili, chlapa z Koločavy" - tu jsme zpívali při zájezdu na Ukrajinu přímo v obci Koločavě, kdy jsme za lijáku nesli po kamenné blátivé hlavní cestě vesnicí kamaráda se zlomenou nohou. Ukázka - Ani tak nehoří: http://www.youtube.com/watch?v=a6L6ni1F_Qw&feature=related (17.02.2009)