Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi

Recenze (3 067)

plakát

Rebel Moon: Druhá část – Jizvonoška (2024) 

Jede se na uplně stejný vlně jako v první části. Možná jen akce bylo trochu víc a ta závěrečná bitka vidláci vs. armáda Mateřskýho světa mě bavila (ač nemám normálně rád takový ty velký civilizační kontrasty, tj. vesničani žijící jak ve středověku vs. vesmírný lodě). Jakože žádnej majstrštyk Rebel Moon fakt neni, ale jednohvězdičkový hodnocení upřímně moc nechápu. Za mě jako minule letí díky akci a vizuálu třetí slabá hvězda.

plakát

Rebel Moon: První část – Zrozená z ohně (2023) 

Jasně, hlavní postavy moc charismatu nepobraly (snad jenom general Titus nebo záporák Atticus maj něco do sebe), příběh za moc nestojí a většina scénáře je taková slátanina několikrát viděnejch sci-fi / fantasy námětů. Ale na druhou stranu neni výsledek za 90 mega uplně marnej. První polovina byla nudná (dost dlouhej rozjezd), ale ta druhá naštěstí přidala na tempu a přinesla dost akce i vizuálně solidních scén. Právě druhá půlka mě nakonec přesvědčila, že si přece jenom pustim pokračování, jakkoliv jsem o tom ze začátku dost pochyboval. Škoda, že uplně chyběj nějaký krvavý scény a Snyderovy zpomalovačky občas trochu rušej zážitek z jinak solidních akčních scén. Třetí slabá hvězda právě za akci a koukatelnej digitální vizuál.

plakát

Kdo se směje teď (2023) 

Nejvíc jsem byl zvědavej na Marka Hamilla, kterej byl nakonec na celym bijáku asi to nejlepší. Aniž bych věděl, že je Bert Kreischer stand-up komik, tak nějak jsem to z jeho hraní a ztřeštěnýho scénáře tušil. Šlo totiž spíš o směs různejch scének než plnohodnotnej celovečerák. Místama už byla na muj vkus komediální poloha dost ulítlá. A to šablonovitý ukazování rusáků a života v Rusku už mě začíná trochu unavovat, jelikož z tohohle pohledu nebylo vůbec čim překvapit. Objeví se pár fajn hlášek nebo nápaditejch scének (Leninova socha), ale jinak žádnej velkej zázrak, dvě hodně silný hvězdy.

plakát

Bastard (2023) 

Historický dramata vůbec nevyhledávám, ale tohle si mojí pozornost s přehledem získalo. Ať už šlo o tehdejší drsnou dobovou atmosféru (nekompromisní přístup k lidskýmu životu a s tim související šlechta, která může uplně všechno), filmařinu, hudbu, skvělýho Mads Mikkelsena v hlavní roli a fakt povedenou postavu hlavního záporáka. Jediný zásadnější mínus vidim v tom, že se toho za dvě hodinky dějově příliš nestane, takže se objeví několik hlušších míst (zejména někdy v prostředku). Nicméně každou nudnější pasáž vynahradí nějaká hodně silná scéna (dějově nebo emocionálně), třeba zúčtování s hlavnim záporákem byla jedna z nich. Pak bych si ještě odpustil závěrečnou scénu, která do tohohle nekompromisního dobovýho bijáku vůbec neseděla. Jinak velká spokojenost, čtyři jistý hvězdy.

plakát

Hra doopravdy (2024) 

Nebýt toho, že jsem byl zvědavej na Kaley Cuoco v hlavní roli celovečeráku, na biják bych se nejspíš dle hodnocení nedíval. A vůbec bych o nic nepřišel. Další z počinů, kterej míchá několik žánrů dohromady (tentokrát akční dramedy), přičemž ani jedna žánrová poloha se nedaří pořádně uchopit. Takže akční, komediální nebo dramatický byly při nejlepšim průměrný a mnohdy jich nebylo ani dostatek. Asi jedinym přijemnym příběhovym elementem byl fakt, že za drsňáka je 50 kilová ženská, která chrání svýho chlapa.

plakát

60 minut (2024) 

MMA variace Lola běží o život. Pohnutka, proč se týpek rozhodne na poslední chvíli zdrhnout ze zápasu je trochu slabší (když nejde o něčí život nemá to takovej efekt, navíc nechat se takhle vydírat od bývalky je na pováženou). Ale během útěku se všechno pořádně zamotá a nakonec z toho boj o život přece jenom je. Akce a bitek je vcelku dost, přičemž nějaký scény měly svoje audiovizuální kouzlo (hudební klub nebo bloudění nočnim Berlínem). Stopáž má hodně rozumnou dýlku, takže nuda ani při takhle jednoduchym příběhu nehrozí. Na evropský poměry a hlavně německou kinematografii mi to teda nepřišlo vůbec špatný. Velice sympatická žánrová jednohubka a milý překvapení, tři silnější hvězdy.

plakát

The Ministry of Ungentlemanly Warfare (2024) 

Myslim, že vzhledem k námětu (boj s nacistama, reálná postava jako předloha Jamese Bonda) by tomuhle bijáku vážnější tón v podobě dramatickýho akčňáku slušel mnohem víc. Ještě k tomu, když humorný scény nebyly nějak extra zábavný. Akční scény byly docela pěkně natočený, ale za ty dvě hodinky se pořádně objevily jenom dvě větší scény. Zbytek tvořila buď dlouhá představovačka postav nebo nudný špionský scény u vysoce postavenýho nácka. Nějak extra jsem se nepobavil a měl jsem pocit, že i přes snahy o odlehčenější tón se nebavili ani tvůrci a celý to bylo natočený spíš z povinnosti. Za ty dvě delší akční scény a zajímavej reálnej námět třetí hodně slabá hvězda.

plakát

To se mi snad zdá (2023) 

Občas se mi stane, že jde hypovanej biják mimo mě. Uplně jsem nepochopil, co chtěli tvůrci sdělit. Pro mě jedna velká fantasmagorie, která mě i přes svojí skromnější stopáž dokázala nudit. Musim však vyzdvihnout jednu epickou scénu, když Cage s mladou buchtou rekonstruuje její erotickej sen, přičemž si párkrát uprdne, potom si stříkne do trenek ještě dřív, než se něco začne dít a nakonec vyplašeně zdrhne. To mě bude rozesmívat ještě asi dost dlouho. No a zároveň je to taky asi jedinej důvod, proč si na tenhle film v budoucnu vzpomenu (možná ještě společně s creepy vzhledem Cagovy postavy). Druhá slabší hvězda právě za Cagův look a prdící scénu.

plakát

Godzilla x Kong: Nové impérium (2024) 

V předchozím díle mi scházel větší vhled do Dutozemě, takže jsem rád, že tentokrát jsme si jí mohli užít vrchovatě. jelikož se v ní odehrává většina bijáku. Příběh mi přišel o něco lepší, i když by bylo stále co vylepšovat (nějaký scény nebo dialogy silně šustily papírem). Ale tenhle druh filmu je stejně hlavně o akci, se kterou se opět nešetří a je pěkně nakroucená. Občas teda dojem trochu pokazí umělej vizuál, ale většinu času je ten CGI svět Dutozemě vcelku vkusně pojatej. Čekal bych teda v tomhle cizim světě víc různorodejch monster, ale nejpíš si tvůrci chtěli něco nechat na eventuální pokračování. Za akci, solidní vizuál a výpravu do Kongovy domoviny třetí hodně silná hvězda.

plakát

Rivalové (2024) 

Sportovní bijáky nemusim, takže většina tenisovejch sekvencí mě nebavila a moc mi nakonec neřek ani ten milostnej trojúhelník nebo hodně pomalej způsob vyprávění. Nechápu, proč bylo nutný tuhle báchorku a dvou bisexuálech a jedný manipulativní buchtě vyprávět dvě hodiny. Hodinka a půl by podle mě bohatě stačila, jelikož nějaký scény byly zbytečně dlouhý a u extrémního slow motion finále už jsem skoro usínal. Dalšim problém pro mě byly hlavní postavy, kdy ani jedna nebyla (natolik) sympatická, abych jí nějak fandil. Audiovizuál byl možná originální, ale k jednotlivým scénám se málokdy hodil (hudba téměř nikdy). Druhá slabší hvězda za zajímavou kameru a moji trpělivost, že jsem něco tak nudnýho zvládnul sledovat až do konce.