Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi

Recenze (3 072)

plakát

Hrozba smrti (2024) 

I remake dopadnul podobně jako původní film. Na druhou stranu měl tenhle staromilskej jednoduchej béčkovej příběh v bijáku z dnešní doby určitý kouzlo. Samozřejmě dojde na starý dobrý klišé, kdy má hlavní hrdina jenom jednoho sobě rovnýho protivníka (ostatní kosí jak na běžícim páse) a všichni ho chtěj zabít “ručně”, takže žádný zbraně se v podstatě nepoužívaj (to dává opravdu logiku. Jake Gylenhaal byl v hlavní roli vcelku fajn. Naopak u McGregorova záporáka jsem si občas nebyl jistej, jestli je víc cool nebo cringe. Kratší stopáž by se hodila (dvě hodiny na takovejhle brainless biják jsou fakt hodně) a vedle kontaktních bitek bych uvítal i další akční scény, dvě hodně silný hvězdy.

plakát

Land of Bad (2024) 

Co se ze začátku tváří jako průměrný akční military béčko se postupem času stane příjemnym překvapenim. Líbila se mi filmařina (kamera, pěkně nakroucená akce), slušnej gore a ocenil jsem hlavně svižnej příběh, kterej nápaditě střídá dějový polohy (mariňácký akce, survival nebo útěk ze zajetí). Napětí i akce bylo dost a atmosféra byla občas pěkně "surová". Dějová linka s Crowem byla občas zbytečně nafukovaná (špičkování v rámci personálu na základně nebo těhotná manželka) a bohatě by stačilo, kdyby akorát celou dobu seděl na zadku u monitoru. Jinak fakt nemám moc výtek a upřímně si myslim, že tohle akční béčko mělo být v červenejch číslech, protože jde aspoň podle mě o solidní žánrovej nadprůměr podpořenej kvalitní filmařinou a castingem, čtyři slabší hvězdy.

plakát

Tmavomodrý svět (2001) 

V českejch podmínkách velká výhra formy nad obsahem. Po technický stránce i z dnešního pohledu hodně fajn podivaná, která zvládá i pár akčních scén ve vzduchu. Povedlo se i tvořit dobovou atmosféru a svý udělala i doprovodná hudba od Ondřeje Soukupa. Z hlediska scénáře už je nadšení o poznání menší. Film jakoby nevěděl, kam se chce žánrově zařadit. Na akční podivanou je akce málo, na biják o životě letců RAF v období okolo 2. světový války nejsou životní osudy dostatečně do hloubky rozebraný a na vztahový drama je těch scén taky po skromnu. Záživností čistě objektivně dvě hvězdy, ale za povedenou filmařinu přihazuju třetí slabou hvězdu.

plakát

Zabijáci rozkvetlého měsíce (2023) 

Historický filmy nevyhledávám a v kombinaci s tří a půl hodinovou stopáží jsem měl z projekce obavy. Ale nakonec jsem vcelku rád, že jsem tomu dal šanci. Námět byl fajn, dozvěděl jsem se něco zajímavýho (Osedžové) a ten neustále probíhající boj o dědictví osedžů (kterej mnohdy neznal hranic) byl hodně vděčnej diváckej prvek . Celej biják pak zdobily výborný herecký výkony, výprava, dobová atmosféra i stylovej soundtrack. Samozřejmě kvůli mega dlouhý stopáži se objevily momenty, kdy jsem koukal na hodinky, kolik ještě zbývá do konce. Nějak odvařenej z projekce nejsem, ale jak už jsem předeslal, tohle neni druh filmů, který si normálně pouštim, takže vlastně lepší průměr je z mojí strany skvělý hodnocení, tři jistý hvězdy.

plakát

Bratři jak se patří (2003) 

V době svýho vzniku (nultý léta) průměrná komedie od bratrů Farrellů. Pohledem dnešní doby již místama sympaticky nekorektní podivaná o různě postiženejch lidech (siamský dvojčata, Rocket). Nějaký vtípky nebo hlášky se fakt povedly, ale dařilo se i docela úspěšně brnkat na vážnější strunu o důležitosti přátelství nebo plnění vlastních životních snů. Našly se ale taky poněkud hlušší místa, kterých s blížícím se závěrem přibývalo. Díky solidnímu stylu humoru a hereckýmu obsazení nejen hlavních rolí (Eva Mendes, Cher, cameo Meryl Streep) nakonec s přehledem třetí silnější hvězda.

plakát

Duna: Část druhá (2024) 

Jsem rád, že se potvrdil muj předpoklad, že jednička byla hlavně rozjezdem celý trilogie a pokračování bude svižnější akčnější podivaná. O akci tentokrát fakt nouze nebyla, přičemž si i pokračování dokázalo zachovat všechny zásadní klady z minula. Opět jsme teda dostali vypiplanej audiovizuál, vtahující atmosféru nebo přehlídku solidních hereckejch výkonů. Překvapil i nekompromisní osud různejch postav (pravděpodobně dáno předlohou) a těch na papíře dlouhejch 166 minut se nakonec zdálo subjektivně kratší, takže bych bez problémů zvládnul ještě o něco delší stopáž. Konečně teda můžu naplno smeknout před Villeneuvem, kterýmu jsem před Dunou uplně nemoh přijít na chuť. Tohle je spektakulární blockbuster, jak má být. Za intenzivní atmosféru, audiovizuál a akci přihazuju pátou slabou hvězdu.

plakát

Sněžné bratrstvo (2023) 

Když jsem si připomenul svoje dojmy mym komentářem k původnímu americkýmu filmu, tak jsem zjistil, že to i v tomhle španělsko-urugayskym podání vidim uplně stejně. Možná jen ta španělština dodávala víc na autenticitě daný události.

plakát

Vítejte v Marwenu (2018) 

Po technicky a vizuální stránce zajímavej počin, jak jsme již ostatně od Roberta Zemeckise zvyklý. Jenže ty vypiplaný trikový scény s panenkama mě často spíš nudily a celkově mě biják ničim pořádně zaujal. Rozhodně bych uvítal, kdyby Markový fantazie jenom doplňovaly jeho komplikovanej život v reálnym světě, nicméně celý to bylo uplně naopak. Steve Carell se snažil a bez pochyby by danou postavu perfektně zahrál, ale když nemáte co hrát, je vám sebevětší talent k ničemu. V reálu asi působivej životní příběh, ovšem v tomhle podání fakt divácky vděčnej nebyl. Za vizuál a hudbu druhá hvězda.

plakát

Její tělo (2023) 

Upřímně vůbec netušim, co chtěl biják divákům sdělit. Žádná postava nebyla pořádně napsaná (včetně tý hlavní) a vlastně celá dramaturgie byla naprosto o ničem. Tempo vyprávění bylo hodně pomalý, takže se za těch 108 minut příliš neudálo. Ničemu nepomohly ani místama dost zdlouhavý scény bez dialogů. Vůbec nic jsem si z projekce nevzal a koneckonců životní příběh mladý pěkný ženský, co jde točit péčko taky neni nic samo o sobě extra zajímavýho. Snaha rádoby šokovat v klasickym celovečeráku jednou explicitní porno scénou je dost málo na to, aby si člověk z něčeho takovýho sednul na zadek. Jediný, co mi zustane v paměti, je pohlednej hrudník Natalie Germani.

plakát

Hollarovi (2016) 

Máma náhle bojující o život se stane katalyzátorem odkládanejch / nedořešenejch životních změn v celý svojí nejbližšší rodině. Příběh možná klišoidní, ale mě tyhle filmy ze života o obyčejnejch lidech a jejich strastech i radostech prostě bavěj. Hodně udělal i hvězdnej casting nebo dobře zvolenej soundtrack. Líbila se mi taky solidní dramedy dramaturgie, kdy dramatický i komediální scény vždycky fungovaly jak měly. A nakonec se z celýho bijáku o boji s rakovinou stala feel-good podivaná, čtyři slabší hvězdy.