castor

Revoluční hrdina sjednocující masy a toužící po svobodě v podání Liama Neesona naštěstí není tím typickým nudným historickým kápem, o kterém se točí co dva roky nějaká historická story. S citem na detail natočený snímek ho představuje také jako zakladatele IRA, známé pro své teroristické praktiky, přesto se na jeho sympatiích ze strany diváka nic nemění. Kamera, výprava, hudba i herci = výborné, akčnější sekvence jsou příjemným osvěžením, působí věrohodně a řemeslně precizně, jen emocí bych prosil příště o trochu víc.

Seveřané útočí. A nebojí se ničeho. Místy velmi těžko odhadnutelný snímek je nekompromisní, nápaditý, trpělivý, kontroverzní, osobitý a jak známo vychází z Peckinpahových Strašáků (jeho verze byla syrovější a chladnější, další americký remake od Roda Lurieho – 2011 – zase nabídl dle mého šťavnatější balení). Studie odlišných sociálních vrstev vygraduje finální konfrontací, která má rovněž jako Lurieho americká verze několik ne úplně šťastně vyřešených situací a logických zavrávorání, přesto je tím pravým satirickým vyvrcholením předešlého dění na plátně. Moc v rukou ožralých vesnických balíků je uvěřitelná a lákavá zároveň i díky pestré galerii postav, mezi kterou lze překvapivě najít i třeba zpěvačku kdysi populárního dánského uskupení Aqua, nevyzpytatelného otce od rodiny Lasse Rimmera nebo výborně zahraného magora Jensem Andersenem.

Tohle si dám vždycky rád.. Nevtíravý a velmi příjemný náhled do zajímavých kultur, okořeněný velmi civilním komentářem pánů Donutil/Bartoška. Sympaticky krátké, funkční, trefné, doplněné podmanivou hudbou. Tvůrci navíc téměř každý díl stihnou ovonět jídlem, atmosférou ulic, pamětihodnostmi a zvyklostmi lidí..

Emocionální nálož se nekoná, strhující drama jakbysmet, ale buďme rádi i za to, co zbylo. Beru názory, že druhá polovina snímku místy vážně připomíná parodické pokusy o jakýsi reálný život v sociálně odlišném světě. Přesto převládá spokojenost.. To bylo tak: má prachatého manžela, zdravé dospívající děti, tučné (manželovo) konto, velký dům a spoustu volného času. Po dlouhých letech nicnedělání (mateřskou jest třeba si řádně užít, však víte) se ONA rozhodne vrátit k praxi fyzioterapeutky. Při vybavování ordinace narazí na NĚJ, námezdního dělníka. Zamilování je to hodně náhodné a poměrně bleskové, ale budiž. Ono vlastně je tu všechno tak trochu rychlé. Když se ale divák oprostí od toho hlavního, a to, že kvůli chudému trestanci dobře postavená žena pláchne od dětí i zřejmě spokojeného života (co by po dvaceti letech chtěla?), může si i přes mírnou křečovitost a příběhového mála snímek užít. Díky jisté prostotě, nekomplikovanosti, tahu na bránu a samozřejmě důkladně dávkovaným emocím od Kristin Scott Thomas je přesto tenhle schematický snímek nadprůměrnou sondou do života několika lidí. PS: Jsme v Evropě, takže někdo zase ocení několik poměrně explicitních sexuálních scén.

Leckdo asi namítne, že za kameru by neměli pouštět každého, mladý dokumentarista se ale docela snaží, to se musí nechat. Řemeslně poměrně slušné, výpovědní hodnota přesto diskutabilní..

Děsivé, ale taky pěkně zmatené. Dvě různé poloviny, jedna slušná, založená na atmosféře z rozvrzaného baráku, druhá taky solidní, ale už víc mimo, postavená na vymítání. A to je špatně!! James Wan to i přes mizerný rozpočet celé natočil nesmírně zručně, nechybí feeling, mizivá předvídatelnost, solidní budování napětí, slušní herci. Wan má totiž jednu velkou výhodu – stačí mu mít k ruce dobrého kameramana, zvukaře, maskéra a jede na plné obrátky. Kazí mu to naopak výstavba nelichotivé zápletky a zmiňovaný závěr, kdy předesílaní duchové začnou skákat odevšad a vše pečlivě budované si režisér sám tak trochu sráží. Astrální vody prostě moc nefungují a o důmyslnější scénář si film přímo volá!! Když to ale všechno přejdu, tak sledovat Insidious je hodně nepříjemné, myšleno dokonale strašidelné. Moment překvapení a umění vyděsit diváka dostal Wan asi už do vínku. Už jenom proto nelze jeho žánrový kousek přehlížet!!

Borat pobavil, ale určitě neposadil na zadek. Tentokrát se seznamme s Brünem, druhým nejslavnějším Rakušanem po Hitlerovi. Sacha tentokrát svůj tyátr tahá ještě snad do větších extrémů, jenže s vykřičníkem je fakt, že jeho postava už je spíš karikaturou. Ačkoliv má tenhle rakouský homosexuální egoista pořád i tak něco do sebe, vedle poměrně sympatického kazašského reportéra se neštítí ničeho a divákovi se tím možná až moc vzdaluje. Děj je částečně nahraný, částečně využívá reakcí nic netušících lidí, hlavně je znovu vrcholně nekorektní. Přes úspornou stopáž nabízí ale i třeba deset minut bez pořádného vtipu, leccos navíc není dohrané nebo vyzní vyloženě do ztracena. Klobouk dolů ale před samotnou hlavní hvězdou. Cohen je znovu maximálně nasazený a roli odevzdaný, což potěší dvojnásob. PS: Čekal bych, že se nějaká uvadající česká „selebrita“ ukáže na nějaké prominentní akci v podobném oblečku ze suchého zipu..

Nezakrývám, že mě Wes Craven naštval svým čtvrtým Vřískotem. Tady nasere ještě víc, bez úšklebků na tváři to prostě nejde, ale není to nic tak úplně hrozného, co by mělo někoho, kdo má v žánru už něco nakoukané, výrazně položit do křečí. Prostě umělé násilí i atmosféra, která se po jakž takž slušném rozjezdu vytrácí stejně jako divákův zájem!! Craven by už měl hororovým fanouškům zamávat..

Je dobře, že Snow White and the Huntsman není dětinskou báchorkou o tom, kdo je na světě nejkrásnější. Přesto se tvůrci měli odhodlat pro výrazně údernější podání. Neměli osekávat v rámci možností PG-13, ale vzít to pořádně od podlahy. Vizuální pochutiny sice nabízí ve velkém množství, ale divák kroutí hlavou nad plochostí postav, nulovým dějem a motivy, u kterých by bylo zbytečné čekat na nějaké smysluplné rozřešení (pro příklad podivný romantický trojúhelník nebo třeba přítomnost bílého jelena). Navenek přitažlivé, ale uvnitř uhlazené a podlízavé, při dramatičtějších sekvencích netuhne ani krev v žilách ani pánskému diváctvu něco v kalhotách, protože Kristen Stewart toho moc nehraje, a když už má možnost předvést svůj nesporný talent, scénář vše zašlapává šílenými dialogy, a mrchoidní Charlize Theron celému osazenstvu sice vévodí, ale postupem času ji tvůrci zbytečně upozaďují v chabě motivovanou a uřvanou nešťastnici. Jo, a těch 170 milionů dolarů jsem tam nějak neviděl.

Brumdo, Čmeldo, slyšeli jste? Vyleštěte si trumpetky, aby vám pořádně hrály!! ... Jinak ale roztomile infantilní.