Bush13

Může za to samozřejmě moje nedovzdělanost, ale nikdy bych si neuměl Lohniského představit v takové posmutněle vážné roli (rozumějte pouze s humorem sladkobolným), ve které mu to ovšem velice jde. Některé snímky nové vlny zaujímají své místo ve světě díky novému a neprobádanému obsahu uvolňujících se 60. let, jiné jsou experimentálními zajímavostmi na poli formálního pojetí. 322 patří se svou lehce kafkovskou zápletkou spíše mezi ty druhé. Místy velice příjemný úlet střídající se střihové dynamiky, vložených titulků, až násilně-snových scén, jakéhosi slovenského bezčasí, československé nátury a s několika "hustými hláškami", řeklo by se divácky.

Jsou některé osudy fascinující a pak jsou takové, které jsou svým způsobem dechberoucí. Takový je případ i Justa, hlavního protagonisty převážně střihového dokumentu a katolické parafráze na "muže, který sázel stromy", který se rozhodl postavit si tak trochu "katedrálu na mýtince". Ba ne, je to spíše nádherný obraz toho, kterak šílenost hraničí se svatostí (sv. František z Assisi), ohromná vůle a vize s nerudností, absence vzdělání s genialitou, jakési syrové umění s moderním environmentalismem... Samotná zápletka, fakt, že někdo téměř sám staví něco tak komplexního a monumentálního jako je katedrála, by stačilo na spadnuté dolní čelisti. Jenže celý ten příběh v sobě jako by skrýval mnoho dalších rovin a archetypálních podpříběhů. "Kruh je od Boha, pravý úhel od ďábla..." Myslím, že tento film ve mně bude rezonovat ještě dosti dlouho.

Trošku rmoutící obraz toho, kterak šamanismus 21. století v Koreji postrádá nějakou estetickou poetiku: místo kimkidukovsky laděných horských potůčků a dřevěných svatyň jsou to spíše barevné fangličky z čínského výprodeje. Ale když necháme tenhle můj naivní europocentrismus stranou, jedná se o zajímavé časosběrné pojednání, kde kolidují sny mladé dívky s určitým sebefatalismem a iracionální tradice s racionální přítomností. To vše s pár prostřihy jak z Masterchefa, kde místo Gordona Ramseyho vše sleduje babča. Tentokrát se na oheň hodí sušená treska, k svíčkám se podává ovoce.

"Maruš není žádná intelektuálka... ale čuchni. To je domácí." Film, který oplývá příjemným subtilním humorem a několika hláškami je snad určitou sondou do mezilidských, přátelských a rodinných vztahů, přesto je to dílo víceméně bez zápletky a obsahu. Jen ten určitý konflikt středního věku pod nánosem štamprlí nakonec vybublá. Mě často tyto frekvence českého novovlnění, tedy jakési zpěvné neherectví, "homolkoidně" vystavené rodiny a pomalé tempo, míjí, neumím se na ně naladit. Najíždění autem do slepic, ženy v roli hospodyněk či znuděných estetických přívěšků, tlachání o ničem, to vše mě trochu dráždí...

Kultovní polská crazy komedie na neméně české téma "ať sousedovi chcípne koza" působí komorně, jak se odehrává kolem plotu, ale překvapí i pár ambicióznějšími scénami.

Začínám být velkým fanouškem filmů, které - přes veškerou moji lásku k žánrologii - nelze pevně zaškatulkovat a ukotvit. A tato hořká psychologicky šmrncnutá krimi komedie rámovaná úžasnými belgickými exteriéry i interiéry je originálně zaklenuta a disponuje velice zvláštním, takovým subtilním, ale i důrazným protobritským humorem (jedná se tedy snad o humor irský?). Zároveň je to taková milá předehra k desetiletí a půl mladšímu snímku, kde dvojice Gleeson-Farell funguje v lecčems obdobně: kulturu vyhledávající člověk versus trochu trouba, přičemž jsem se nemohl této čerstvé inisherinovské optiky, stejně jako ód známých na tento film, trochu zbavit. A i když nemám rád pozitivní předsudky, stejně musím přiznat vysoké kvality. Příjemně vtipný film a překvapivě nekorektní. Se scénami, jejichž vývoj málokdy odhadnete.

"Karla Čapka mám rád. Je mega cool," říká v jednom z rozhovorů autor filmu, čímž už trochu napovídá, jakého tématu se ujímá a jak ho vlastně pojímá - trochu módně prvoplánovitě, generačně aktuálně, vykalkulovaně. Hip-hop je totiž opravdu do velké míry rock'n'roll dneška, jak zase tvrdí velemašíbl kombinovaný s nespornou uměleckou duší Kayne West. Nejpopulárnější žánr dneska, do kterého se pouští pomalu každý druhý, jenž se svými sto dvaceti pěti views na YouTube deklamuje, že si jde za svým "míčem" a "černým benzem". A krom toho nezapomene zmínit, že "papá pills", čímž se dostáváme k neoddělitelnému prvku velké části hip-hopové scény, kterou zde reflektuje i BANGER. A to přes všechny chtěné i nechtěné komediální prvky takovým naléhavým a sugestivním způsobem, že to dává varovně téměř tzv. "na Klusáka" - sociální výpověď doby, napínavé drama smíchané s komedií, která má v sobě zakódované edukativní poselství, byť zobrazuje především a líbivě to, co mnohým mladým dnes přijde právě "mega cool". A je kouzelné, že určitou vyprázdněnost hip-hopového egoismu a života "tady a teď" doprovází postava Sergeie B., mistra auto-tunu, nepříliš bystrých textů a nekonečných vyprávění, že on je dealer, aby náhodou někdo nezapomněl, že on je dealer. Celkem svěží, drsné i vtipné, výborný Bendig.

Celkem dobře vystavěný maďarský heist movie, který je sympaticky napínavý, ale zároveň odlehčeně baví. Pod tím vším neskrývaná obžaloba komunismu a povzdech nad moderní maďarskou historií trpí snad jen poměrnou polopatičností a scénářem, který až moc perfektně do sebe zapadá, stejně jako součástky mechanismu trezoru.

Kdo by na to nešel, když to doporučuje Tomáš Halík, který se dokonce sám stavil a zaštítil film svou intelektuální autoritou... trochu žertuji, trochu to tak je. Poezie ve filmu, ale žádná islandská epická sága, ale ledová lyrická balada alespoň námětem a zprvu připomínající Scorseseho Mlčení, časově mladší a po seversku. Nádherné scenérie a obrazy, mnohdy statické, či velice zajímavě a klidně proplouvající prostorem, vše ukotvené v tradičním analogovém filmu a políčku o rozměru 1.33:1 ukolébává v příjemném tempu, přestože zobrazované věci se stávají náhle často kruté. Přestože neustále prší, půda je tvrdá, jarní plískanice střídá zima vyšších nadmořských výšek. Sám jsem ve chladném kinosále měl pocit, že tam opravdu jsem a kapky mi padají do očí, že mi nohy musí čvachtat blátem a že kino opouštím nejen větrem obšlehán. Ruchařina a atmosféra výborná. Navíc ten, kdo má přinést Boha do téměř bohapustých končin opakovaně selhává; selhává jako pastýř, selhává jako člověk. Stává se z něj nejponíženější tvor, který místo pokory a hledání vnitřní síly sklouzává k zvířecí obraně, pudům, nenalézá řešení své ubohosti v cizí komunitě, a přese všechno horko těžko vyvolává divákovo zželení. Božská tak zůstává pouze příroda a dvě sestry, ve své roztomilé nevinnosti.

S cestováním časem a s paralelními dimenzemi je to vždy těžké. Musí se to umět napsat, aby to drželo nějakou logickou linku. Tohle připomíná takové ty klišovité humorné scény z řady snímků, kterak aspirující režisér vypráví svůj geniální nápad a divoký scénář producentovi, přičemž kreslí ty nejujetější a bláznivé představy a obrazy. No a tady to někdo nakonec zrealizoval. Jako kdyby si sedmnáctiletý puberťák přečetl jednu populárně-naučnou knihu o kosmologii a kvantové fyzice, naznal, že je to zajímavé, a v domnění, že tvoří cosi moudrého, tvoří osu příběhu, na kterou zavěsí, světe div se, nejkonvenčnější rodinné trable. A já se ptám, znaveně si držíc čelo, proč? Tohle místy může působit jako určitý gejzír imaginace, ale ve skutečnosti je to guláš konin barevný jak Skittles, u kterého jsem si po deseti minutách přál, ať skončí. S šílenými jízdami multiverzem a metazápletkami to umí Rick & Morty, ale ten je zároveň nesmírně vtipný, často geniálně vypointovaný. Zde jsem se několikrát sice upřímně uchechtl, částečně i nad vtipy, které už stejně už někde jinde zazněly, a to včetně filozofujících kamenů, ale mnohem častěji spíše nad tou v konečném důsledku prázdnou absurdní absurditou. Pod hávem nesporné originality se totiž skrývá pouze navoněný postmoderně přeplácaný obyčejný klasický akční film s dojemným vyzněním, který se dá shrnout větou jedné z hlavních hrdinek: "To celé je jen vír totálních nesmyslů!"