Bush13

Dokument napínavější než průměrný americký akční film, protože tvrdá realita mnohdy poráží sebebláznivější fikci. Obraz jednoho dne, který drtivě zásahl, ovlivnil a změnil celý svět (ostatně mě jakožto třináctiletého výrazně také). Fascinující portrét muže a jeho týmu, muže, který nikdy nebyl žádný intelektuál, ale spíše kovboj. Jenže kovboj se srdcem na správném místě a Texasan se železnou vůlí. Poslední dobrý republikánský prezident, kontroverzní osobnost, jehož job approval v rámci Gallupova šetření po 11/9 vystřelil na nejvyšší hodnotu v historii měření, pro levičáky či konspirační lobotomy ztělesnění zla, pro mě správný chlapík, vtipná osoba a neskutečný frajer, vůdce.

Zatímco jednička byla vizuální úkaz, který si zasloužil pět hvězdiček už jenom z tohoto dechberoucího principu, u mnohem "modřejší" dvojky člověk není, ač už třináct let poté, tolik překvapen. Ale i tak jsem chtěl tohoto nového vodního světa jak z jakéhosi fiktivního dokumentárního filmu Davida Attenborougha víc, víc, víc. Celé mi to trochu bohatostí fauny a flóry připomnělo komiks Aldebaran, jenže tady to bylo ještě lepší. A takové džungle je tam na můj vkus bohužel jak šafránu, hltal bych to klidně dvanáct hodin. Máme tu i přesto opět nádherný film, sic lehce kýčovitý, lehce patetický, trochu vesmírný western s neproblematicky ušlechtilými "divochy" s ekologickým poselstvím šmrncnutým teorií Gaia (Pandora). Třetí třetina filmu, ta veleakční, byla již poměrně konvenční a celé to "mohlo být mail", jak se ironicky říká o zbytečně dlouhých poradách, nicméně i tak si myslím, že tyhle velké a krásné příběhy o Dobru a Zlu se vyprávět mají a musí. Na první pohled je to film jednoduchý, ale ve skutečnosti - inťoši se tomu jistě chechtají - je to film mnohovrstevnatý a hlubší. Ovšem těch dveří rozkopnutých dokořán, za kterými číhají další díly, toho se trochu bojím.

Pohádková studie coup d'état, ze které čpí ultrarané devadesátky podtržené všemi těmi Pomejemi, Bočanovými a Trávníčky, ve které se nejlépe pitvoří předseda dvorské rady Donutil. Veskrze naivní, nedotažené... těžko vidět pohádku, spíše nastrčené lidi v kostýmech před kamerou na zámečku. Přiblblé, až vlastně místy roztomilé.

Vyjdu z domu a zahnu doprava - jsem na Hanspaulce. Na Krausberry, větvi vzrostlé z kmenu Bluesberry, jsem byl nejvícerokrát ze všech jiných kapel v mém životě. A je jedno, zdali považujete Hanspaulku za zbohatlickou čtvrť plnou vil s IVK v centru, slovy Ivana Hlase "luxusní perfierie malého velkoměsta", nebo za slavnou ligu malého fotbalu, je to neodmyslitelně i kolébka českého máničkovského blues. A tenhle normalizační svět vlasatců, rockerů, pijáků piva a antikomunistů, který jsem - vědomě - nikdy nezažil, je pro mě obalen zvláštní nostalgií, sentimentem a sympatií. Krásní lidé.

Ani slavná spanking scéna, ani okouzlující Magda V. (s na svou dobu velice odvážnými scénami), ani české herecké stars, ani poměrně něžná a symaptická poetika obrazů a celého filmu mi nedokáže vysvětlit, proč je zrovna tohle takový český kulturní fenomén. Trochu nudná a menzelovsky utahaná snaha o taškařici, která mě lehoulince minula. Ale mám teď chuť na zabijačku.

Velmi pomalá komedie o velice komplikovaných a zašmodrchaných vztazích vyprávěná s něžnou poetikou, která asi navždy determinovala herectví a vyzařování Pavla Lišky. Ale tady je to ještě "idiot" laskavý, trochu možná i přechytralý. Scéna z vánočního rodinného oběda s cringe otázkami matky je asi nejlepší pasáží. Hlodá ve mně však jedna zásadní otázka, respektive dvě - kam se poděl Saša Gedeon a kde jsou téměř o čtvrtstoletí později jeho další výtvory?

Má to takový příjemný pseudonovovlnný prázdninově-letní česko-venkovní vibe, ale zatímco mi na přelomu 60./70. let všechny ty zpěvné repliky typu "Co jeeee?" lehce trhají uši, v devadesátkách mi přijdou nějak vtipnější, z důvodu snad přiznané stylizace. Pomalý příběh o formativních okamžicích dospívání, mladistvé snaze si smočit a závisti v nedokonalých vztazích, je plný vtipných dialogů. Odmala, ačkoli jsem si ho vůbec nepamatoval, jsem ho měl spojen se zelenými jablky (aniž bych znal jakýkoli plakát). A tak to stoprocentně zůstane nadosmrti.

Ovečce Shaun sluší spíše asi krátkometrážní snímky, nevím. Neurazí, je to neškodné, místy vtipné, ale takové lehce klišoidní, Minions lehce vykrádající a s mimozemšťany s charakterově čistě antropickými rysy.

Can’t believe this brother was never awarded a ballon d’Or... Málokterý ze slavných fotbalistů v sobě spojuje takového míčového génia s osobní pokorou, jež ho činí samozřejmě ještě o řád sympatičtější. Nezapomenutelný hráč, rychlý i technický, běhající po hřišti jak kočkovitá šelma během hodin baletu... dokument připomíná řadu klíčových událostí, které milovník fotbalu drží ve své paměťové kartotéce, ať už jde o nešťastné finále LM 2006, nebo Henryho skvělé trefy proti Spartě Praha.

Sledováním tohoto zajímavého, místy zdařilého a vtipného, místy a častěji spíše úsměvného, mixu klasické české pohádky a pokusu o české fantasy vykrádající námět Na hromnice o den více a Na hraně zítřka zahajuji oficiálně letošní adventně-vánoční filmovou atmosféru.