Martrix

Čistě ufounský díl, bez náznaků a mnohoznačností. Uvidíme únos se vším všudy. Příběh je na pokračování, takže kdo ví...možná se se nějaký alternativní výklad nakonec najde. Přiznám se, že si tento díl nepamatuju a trochu mi nezapadá do mé utkvělé představy, že se spoustu epizod nedalo s určitostí říct, jestli v tom všem mají pracky ufouni, nebo to bylo šméčko hlavounů.

Zajímavá věc, se udála v tomto seriálu. Vztahové linky a psychosondy, které postupně odkrývají jednotlivé postavy, úplně přebíjejí vše, co si pod žánrem špiónské sci-fi, umíte představit. Tentokrát sledujeme osud Clare, agentky z druhé strany. Přestože se v hlavní dějové linii nic zásadního neodehraje, nudit se bude snad jen nějaký neempatický teeneager, který očekává něco jako Star Trek. Tvůrci se vydali cestou, která může po první řadě seriál ukončit, ale nemají se zač stydět, zůstala by po nich opravdu kvalitní a neotřelá podívaná, kterou jak to tak bývá, často ocení jen málo diváků.

Původně jsem chtěl napsat jak moc mě mrzí, že i když udělali Ethan Hawke, Sally Hawkins a taky Aisling Walsh nádherný film, že je téměř celý smyšlený. Chtěl jsem psát o tom, že v biografii Lance Woolavera není životní příběh Maud zdaleka tak romanticky laděný. Ale víte co? Kašlu na to. Ano, strašně moc si toho scénáristka domýšlela a idealizovala, ale povedlo se jí nacpat mi knedlík do krku a dojmout mě. Ne skutečným příběhem Maud Lewis, ale tím vymyšleným, kterému dali život Sally Hawkins s Ethanem Hawkem. Tolik niterných pocitů a taková koncentrace potlačených emocí...nic co bych chtěl vidět v kině...ideální film pro zimní večer. Film, po kterém máte velkou potřebu říct vaší drahé polovičce: promiň, že jsem občas bručoun, mám tě moc rád.

V prvních pár minutách to vypadá, že se budeme dívat na příběh natolik bizarní, že se budeme dobře bavit. A to i přestože se Tonyi dějí hodně smutné věci, které by udělali příšeru z většiny lidí. Chladná a despotická matka, destruktivní vztah s násilnickým manželem, vyhrožování, ublížení na zdraví, podvody, vězení... . A když se pak na konci dozvíte, jak její kariéra skončila, dojde vám, že bez ohledu na to, jestli o TOM věděla nebo ne, byla Tonya obětí. Za celý film slyšíte snad 50x FUCK a ono jo, ta ženská měla posraný život už v okamžiku, kdy opustila dělohu své matky. Její příběh za zfilmování stojí, ale ne tímto stylem. Resp. po technické stránce to je skvěle udělaný film(výjma stopáže) a Robbie je tady opravdu dobrá, ale je to jen slepenec událostí, které přestože jsou dramatické, nemají větší ambice než pobavit. Chápu, že tvůrci nechtěli udělat další z filmů o malé sportovní tragédii, ale tohle je cynické a ne zase tak moc vtipné.

Je dobré vědět, že i opravdu dospělí lidé, dokážou napsat tak pubertálně nechutné scény. Akce ve spermobance sice nebyla úplně ujetá...i já bych přišel na něco hnusnějšího, ale společně s "porodem", po sobě nechal tento díl opět laťku zavěšenou dost vysoko na to, aby ji jen tak nějaká humusárna nepřekonala. Děj je opět jen povinná šňůrka, aby se měly ty "perly" kam navlíkat, což v tomto případě nevadí, protože dost pochybuju, že se někdo dívá na Ashe kvůli vypointovanému příběhu.

Armáda je schopna všeho, tomu můžeš věřit Scullyová... . Tato epizoda je zajímavá jen díky výhružně laděnému konci, jenž je předzvěstí útoku na Scullyovou a prvním setkáním s agentem Krycekem. Samotný příběh je hodně přitažený za vlasy a s logickými děrami. Bohužel je to jen pozadí pro zákulisní hry Kuřáka. Od tohoto dílu uběhlo dlouhých 24 let a některá témata už prostě nejsou zajímavá. Na čem se ale zub času nepodepsal, je konspirační linka. A to je také jediný důvod, proč nedám jen dvě hvězdy.

Při pohledu na vodního tvora, se člověk neubrání vzpomínce na Abe Sapiena z Hellboye. A prvních pár minut...díky hudbě i retrolooku, se někomu může vybavit Amelie z Montmarteru a pak...pak už je vám to jedno, protože pochopíte, že Guillermo del Toro je pořád malý kluk. Že nezapoměl na to, jaká byla první láska, že nejspíš patřil k těm nesmělým a neprůbojným platonikům, kteří čekají na někoho, kdo jejich samotu naruší...prostě že je z řady snílků s romantickou duší. A pokud víte o čem píšu a něco z toho ve vás taky zůstalo, tak se nejspíš budete usmívat a budete Elise fandit. Tvář vody je v první polovině především romantický příběh, který ukotvil na té mé tváři spokojený úsměv. Druhá část filmu je předvidatelně dramatická, ničím nepřekvapí, ale příběh je potřeba dovyprávět a naštěstí se to povedlo bez ztráty kytičky. V kontextu s tímto filmem, už vnímám i Pacific Rim jinak. Guillermo del Toro je režisér, kterému rozumím a budu doufat, že bude mít možnost dělat víc "svých" projektů. S Tváří vody se mazlil a kus té něhy přenesl i ke mě do obýváku. Škoda, že to nebylo o 20 minut kratší...v povině filmu bylo zaškobrtnutí, které tu poetiku přidusilo...přesto...neobjektivně, i když souhlasím s uživatelem Enšpígl, dám 5* PS: všem kdo dali nízká hodnocení rozumím...jsou, nebo byli těmi, které jsem kdysi považoval za prázdné, nebo neempatické bytosti, jimž jsem se vždycky vyhýbal.

Poslední díl objasnil úplně všechno, tzn. dozvíme se kdo stojí za útokem na Lizzy, jak které postavy nakonec dopadly a kam asi budou směřovat ti, kteří vše přežili. Řada je ukončena naprosto čistě a pokud bude nějaká další, tak to nejspíš bude v jiném městě, na jiné planetě... . Celkový dojem ze seriálu velmi dobrý, kvalita nijak zvlášť nekolísala...jsem spokojený a vděčný, že se někdo pustil do originálního sci-fi příběhu.

V poslední době jsem měl na výběr filmů docela smůlu a už jsem si říkal, že se můj vkus rozchází s mainstreemem opravdu hodně. Už si ani nepamatuju na nějaký ten průsečík, kdy bych se shodl s odbornými kritikami, i většinovým názorem. Tři billboardy kousek za Ebbingem balancuje na pomezí mainstreemu a nezávislé scény a tak kvalitní scénář by mohl (a možná měl) být přetaven ve skvělý film i bez účasti "áčkových" herců. Jejich přítomnost trošinku znevěrohodňuje celý příběh. Ale zase na druhou stranu....Sam Rockwell si tady jasně říká o ocenění za vedlejší roli. A to i v kontextu toho, že ostatní herci byli vynikající. Víc takových filmů, které vypráví příběh skrze postavy, které na nás působí bizarně, ale současně uvěřitelně, takže se zájmem sledujeme, jak se budou navzájem ovlivňovat a kam je jejich vyhraněnost zavede. Martin McDonagh je skvělý vypravěč a přišel s dobrým příběhem. Žánrové zařazení považuju za trošku nešťastné...ano, je tam vražda, ale nakonec se dozvíte, že kriminálkou tento příběh vlastně není. A i když se je čemu smát, není ani komedií. PS: tak precizní a skvěle napsané dialogy...radost to poslouchat

Nejsem rasista, ale už samotný zrod Black pantera byla úlitba afroameričanům, aby se to v kinech nehemžilo jen bílými hrdiny. Od Bladea uplynula dlouhá doba a já proto tomu nic nemám. Navíc je Black panter jakž takž korektní a zmínek o kolonizátorech a nadřazenosti afričanů/wakanďanů, tam moc není. Takže jsem se převážně soustředil na děj a vizuál. Děj...dejme tomu. Vizuál...akční scény díky střihu docela nepřehledné a až na jeden moment i nenápadité. Hodně lidí tady vychvaluje, jak si tvůrci vyhráli se znázorněním Wakandy a elekrofičurovinek. Lepší průměr, který lehce zahanbí třeba každý díl seriálu Altered Carbon. Ale nevadí. Pořád to mohl dobrý režisér a kvalitní dialogy, vytáhnout do skvělé podívané. Coogler mě ale jako režisér nepřesvědčil a jako scénárista vysloveně zklamal. Nevtipné a dětinské dialogy plné patosu, ostře kontrastují třeba se Strážci galaxie, kde se jasně ukázalo, že díky vtipu mohou být i blbosti prodané jako cool zábava a všichni to scénáristům sežerou. V Black panterovi se s kameným obličejem pronášely dialogy, kdy jsem se občas styděl, že sedím já, dospělý člověk v kině.