Blizzard

The Wrestler je odklonem a změnou od mého nejoblíbenějšího režiséra a to i přesto, že natočil v podstatě jen několik málo celovečerňáků. Film je především sólem Mickeyho Rourka a jeho životním údělem, kterýmžto je wrestling. Jedná se o prostý styl, skoro až dokument o jedné slavné hvězdě. V tomto filmu rozhodně neuvidíte žádné speciální vychytávky, které jste mohli vidět v režisérových předchozích snímcích. Je to film o nostalgii, znovunalezení svého místa v životě a wrestlingu, který mě baví asi jako fotbal - čili vůbec. I o tomto, pro mě nepřitažlivém sportu, však Aronovsky dokázal natočit film, který mě do sebe vtáhl a závěr pak stojí za to, má výbornou atmosféru a je plný emocí. Rourke se tímto filmem hned po Sin City opět připomněl a slušně zviditelnil. Tenhle "životopisák" mě víceméně potěšil, ale už tak nenadchl jako předchozí Darrenovi filmy. Nevadí, má mysl se ubírá směrem do budoucnosti a těší se na labutí Natalii. (8/10)

Oddychový malý snímek, podobné pocity jsem v poslední době zažíval u Snow Angels nebo Fireflies in the Garden. Film o neobvyklém přátelství jednoho bláznivého cvokaře - Dr. Squires (Ben Kingsley) s dealerem trávy Lukem (Josh Peck, který mi svým vzhledem místy připomínal Mila Ventimigliho - Peter Petrelli ze seriálu Heroes) hledajícího tak trochu své místo na světě. Dále mě potěšila i herečka Famke Janssen, která je ve svých 44 letech stále sexy. Film sice překypuje hip-hopovou muzikou, kterou moc nemusím, ale kupodivu mi zde vůbec nevadila a najdou se i scény, které doprovází orchestrální hudba a tak mě hip-hop ani příliš nerušil. V neposlední řadě je to snímek o filozofování nad světem, lidmi v něm žijícím a nakonec i příběh o zlomeném srdci. Kingsley je jako obvykle výborný, dealer Peck hulí jeden joint za druhým, ale žádná tupá smažka to rozhodně není a solidně obstál ve své roli. Právě herecké výkony a jejich společné zážitky tvoří to kvalitní jádro filmu. Oba zažívají strastiplné problémy svých rodin a je zajímavé vidět, jak se s nimi vyrovnávají v různém věku. Příjemný film o nepříjemných věcech a THC tu sice hraje podstatnou roli, ale je odsunuto na vedlejší kolej a ve filmu jde naštěstí o úplně něco jiného. (7/10)

Igor je svým vzhledem podobné dílo jako Tim Burton's Corpse Bride, The Nightmare Before Christmas nebo rovněž Selickova chystaná Coraline. Začátek je celkem chytlavý, prostřední část však ztrácí a tak nějak se vleče, poslední půl hodinka však opět chytá dech, nabírá na tempu a předchozí deficit slušně vynahrazuje. Pár vtípků tu také sice je a scéna zpívajícího sboru slepých dětí je světlou výjimkou jinak temného animáku. Navíc je Igor občas odsunut na vedlejší kolej a hlavní štafetu nepřebírá ani jeho monstrózní výtvor jménem Eva, nýbrž pro mě asi nejlepší postava filmu a tou je skvělý a cynický Scamper, výtvor Igora s hlasem Steva Buscemiho - znovuoživený a zároveň nesmrtelný králík s přáním trvalé smrti. Igor je spíše řadový animák, který by zapadl do dílny Cartoon Network, místy je originální, klade důraz na detail, je vizuálně na úrovni, ale úspěch i zábavu jsem čekal na vyšší úrovni a jako produkt pro děti to také nebude to pravé ořechové. (6/10)

Místy docela temný thriller, který nám již na začátku ukáže konec filmu a pak teprve vypráví zápletku, která jej zapříčinila. Film je příběhem policejního fotografa, který pořizuje snímky mrtvých těl. Život začíná být nudný a jedna nehoda zapříčiní jeho změnu. Pozná Julii, která je po automobilové srážce v komatu a když ji jde do nemocnice navštívit, je nedopatřením označen jako její tajemný přítel, kterého potkala v Kambodže. Jak děj ubíhá, hlavní hrdina se více a více zaplétá do spárů osudu a smyčka kolem jeho krku je čím dál tím těsnější. Závěr filmu není však žádným překvapením a musí přijít to, co divák očekává, aby se poslední článek řetězu spojil. Jako obvykle severská kinematografii nezklamala, film je nasnímán velice pěkně, dobře zahraný a udržuje slušnou laťku napětí až do poslední chvíle. Škoda jen, že hrátky se staronovým Sebastianem nebyly delší a hlavně tajemnější. Pokud vás bude život s ženou a dítětem nudit, pusťte si tento film a poté popřemýšlejte, jestli je lepší zůstat v zajetých kolejích "šťastného" života nebo nasednout na jiný vlak… (7/10)

City of Ember je především rodinná sci-fi zábava o nevalné budoucnosti podzemního města, dvou ambiciózních dětech snažících se objevit zapomenutou pravdu a zároveň tak zachránit to nejcennější, co lidem zůstalo - život. Zkáza generátoru se blíží, jídla je také málo a tak nastal čas najít východisko. Někteří se modlí, jiní netuší, která bije, starosta se svými nohsledy kuje pikle a v nakonec v hlavní roli tu máme mladý páreček (v tomto případě spíše dva kamarádi opačného pohlaví, žádná love story se tedy nekoná), který se snaží všechny zachránit nebo alespoň najít cestu ze svého ocelového města ven. Už dle prvních indicií jsem tušil, že z toho bude více či méně průměrná, ba dokonce až béčková podívaná, zkrátka něco ve stylu Journey to the Center of the Earth 3D, s tím rozdílem, že film bude více statický vzhledem k okolním podmínkám. Pravda je někde uprostřed, teda až na ty triky, ty jsou opravdu béčkové, CGI potvora vymetající podzemní tunely a jízda na vodní kládě, ze které se samozřejmě nedá spadnout i kdyby vás otočili o 180°, působí opravdu levným dojmem. Děti pobíhají sem a tam, žádné spletité hádanky se bohužel nekonají, stačí prostě přečíst kus papíru a následovat pokyny. Hudební doprovod Andrewa Lockingtona jsem během sledování snímku výrazněji nepocítil, je znát spíše v úvodu a poté především v samotném závěru filmu. Krom ucházející hudby zde uslyšíte spoustu brumlání, skřípání, chrchlání a podobných zvuků vycházející ze samotné konstrukce města. Jít tedy na City of Ember do kina, je jako jít na filmový Disneyland, děti se možná pobaví, dospělí uvolní nebo usnou a tím to končí. Kdyby se jednalo o temné sci-fi pro dospělé ve stylu Dark City nebo Brazil jistě bych chrochtal blahem. (6/10)

Cass je o násilí, troše fotbalu a i když to většinu stopáže nevypadá, film je především o tom, jak před násilím, které vás pronásleduje celý život, utéct. Je to celkem dobře natočené a i přestože mi Nonso Anozie v roli Casse Pennanta jako herec moc nesedí, zahrané je to solidně. Dokonce jsou i místa, která jsou nadprůměrná, ale buď jsem už příliš namlsán podobnými výtvory o hooligans nebo mě tento snímek nevtáhl do takové míry, jaké by na své téma měl a to i přes oblíbený britský akcent. Nižší rozpočet filmu samozřejmě neprospívá a tak je tento životopisný příběh sice převeden na filmové plátno, ale zasloužil by si jistě lepší zpracování. (6/10)

Po vydařeném Sunshine další skvělý projekt D.B., od kterého jsem díky námětu nečekal, že dopadne takhle impozantně. Spíše jsem si skepticky představoval, že se mladý hoch ztratí někde uprostřed nudné cesty a film nakonec skončí fiaskem. Trailer vypadal nadějně, jsem rád, že jsem se mýlil a Boyle se opět trefil přímo do černého. Nejdříve bych rád zmínil hudební stránku A. R. Rahmana a spol., která je sice malinko v pop/disco stylu, ale ke scénám se trefně hodí a dotváří tak úchvatnou a dynamickou audiovizuální jízdu ve slušivém bollywoodském stylu. Chytře jsou také vyprávěny jednotlivé otázky/odpovědi soutěže a jejich vazba na Jamalovi vzpomínky na jeho strastiplné cestě za svou vyvolenou. Jednou z hlavních složek, proč je tento film úspěšný, je i výborné herecké obsazení. Jednotlivé charaktery a výkony všech představitelů jsou věrně podané a nemám zde v podstatě nic, co bych vytknul. SM je když to řeknu upřímně, trochu nasládlý pohádkový příběh o chuďasovi, který si razí cestu přes překážky a snaží se osvobodit svou princeznu. Výsledné spojení jednotlivých segmentů (chudoba, romantika, násilí, zrada a láska), jak je nám prezentováno v této koláži, je však velmi působivé a vyvolává ve mně pocity naplnění. Slumdog Millionaire je zkrátka tím, čím si jej přejeme mít, příběhem o osudové lásce v bohatě vykreslených detailech a bez zbytečných klišé. Rok 2008 nakonec přeci jen nebude tak chudý, jak to ještě na počátku zimy vypadalo. Go, Danny, Go! (9/10)

Staronový Clint se s ničím nepáře a zde to platí dvojnásob. Drsné hlášky, sarkastický humor, zbraně, gang(y), rasizmus, dva domy, jeden starší labrador (ten náš je hezčí, zato divoký jako Walt Kowalski) a nakonec jedno Gran Torino z roku 1972. Toto oldschool drama o válečném veteránovi s pošramocenou duší, který zprvu odmítá asijské spolubydlící a nazývá je často označením "gooks", které se používalo americkými vojáky za války, po Changeling opět dokazuje, jakým je Clint kvalitním hercem a stále lepším režisérem. Jeho nevraživost ke všemu živému kolem něj je podána vtipnou formou a tak sice Clint prská na všechny strany, ale divák se spíše dobře pobaví a zároveň film nenudí. Změna je život, Walt se ale postupně mění a film si v sobě nese podtext, který nám říká pomož druhým a dojdeš tak k vykoupení. Postupně přituhuje a Walt, který má již mír v duši se musí rozhodnout, jak naložit se svým životem. Film je ze začátku konverzační přestřelkou vtípků a narážek, ale nakonec se z něj vyklube drsné drama, které je precizně natočené, skvěle zahrané a jako bonus si Clint i zazpíval. Poctivý kus odvedené práce a na starého pardála je to úchvatný výkon. (9/10)

Nikdy mě nepřestanou udivovat filmy o bojovém umění, po výborném, ale trochu moc americkém snímku Fearless, kde se již tradičně hlavní role zhostil Jet Li, je tento film s Donnie Yenem lahodným překvapením a dalším dílem do sbírky nejlepších filmových počinů za rok 2008. Už od počátku jsem byl velmi zvědavý, jak se Donnie Yen své role ujme a nejen, že jsem po zhlédnutí filmu nebyl zklamán, ba naopak, byl jsem přímo nadšen. Děj je zasazen do období před 2. světovou válkou, kdy Japonsko okupovalo Čínu. Příběh nás zavede na stopu mistra bojového umění Wing Chun do městečka Fo Shan, kde Ip Man žil a jako aristokrat většinu svého času věnoval zdokonalováním svých technik. Přišla však válka a nastala doba japonského teroru. Mistr se musel vzdát svého panství a pracoval dokonce jako chuďas v uhelném dole, aby uživil svou rodinu. Film nám ukazuje Ip Mana jako skromného člověka, který se svým chováním řadí mezi obyčejný lid, na nikoho se nepovyšuje a své bojové schopnosti používá s rozvahou a spíše na obranu. Zde si vybavuji souboj v jeho domě s nafoukaným Jin Shan Zhaem, který jej přišel vyzvat, poté co spráskal všechny mistry ostatních škol ve městě doslova jako psy. Ze začátku sice odmítl, ale nakonec ke střetu stejně došlo, jeho žena ho však varovala, ať doma nic nerozbije. Jeho styl, respektive oponentova neschopnost zapříčinila rozbití vázy a po chvilce přijel jeho syn na vozítku a pronesl: "If you won't attack, all the things in the house will be broken." a zase odjel. Jsou zde tedy i ty vtipné momenty, z počátku se jedná o hravou akci, s příchodem války však postupně přituhuje a film se mění v drama, ve kterém už jde o boj na život a na smrt. Obzvláště, když se na scéně objeví japonský generál, který sice ctí tradice a libuje si v bojovém umění, ale má u sebe despotického zástupce. Mít německou uniformu, hned si řeknete fašista. Choreografie bojových scén je výborná a nejeden souboj si náležitě vychutnáte, např. boj o pytel rýže s deseti protivníky najednou je vynikající. Potěšující je také to, že tento film není jen tupou mlátičkou, ale příběhem o jedné legendě historie, u které se učil i samotný Bruce Lee. Obraz, kamera, střih, pěkná hudba (Kenji Kawai), všechny tyto aspekty jsou prostě na vysoké úrovni. Pro milovníky bojových umění je Ip Man záležitost opravdu lahůdková a i když přišel skromně, odešel ve velkém stylu a zase o něco víc překonal své předchůdce. (9/10)

Seveřané bodují a opět pěkně vysoko. The Home of Dark Butterflies není sice dokonalý film, ale je to výborné drama s krásnou kamerou a brilantní hudbou, která povznáší. Film mě k sobě připoutal již od počátku a nepustil mě až do závěrečného loga Solar Films, které následovalo po titulcích. Příběh vypráví o nezletilém dospívajícím chlapci jménem Juhani, který je poslán na ostrov, kde probíhá převýchova mladistvých delikventů a podobně nezvladatelných jedinců. Správce ostrova Olavi nováčka náležitě přivítá větou: "I am God and this is my kingdom", která dává tušit, že se nebude jednat o procházku růžovým sadem. Na ostrově vládne jistý režim, okna jsou zatlučená, všichni chlapci pracují na poli a zároveň se účastní i vzdělávání ve škole. Když je tok financí na chod ostrova ohrožen, Olavi se svých chlapců nechce vzdát a pro záchranu se rozhodne chovat bource morušového. Vše se ale zkomplikuje, dočkáme se i sexu a romantického oťukávání. Juhani se navíc v průběhu snímku vrací zpět do světa, kdy byl malý a na povrch se postupně vyplavuje pravda o jeho traumatizovaném zážitku z dětství. Po The Year of the Wolf další skvělý letošní zážitek z Finska. (9/10)