Blizzard

Ghost Town má sice nálepku komedie, ale je to spíše vážná romantická duchařina s vtipnými a místy i zvláštními dialogy, kterých je ve film požehnaně. Bertram Pincus (Ricky Gervais) je samotář, svobodný mládenec a úzkostlivý pedant. Svou profesi zubaře si však náležitě užívá a to především díky tomu, že může svým pacientům zacpat pusu a nemusí poslouchat jejich ustavičné tlachání. Jednoho dne však na několik minut zemře, čímž dojde ke spojení s lidmi, kteří již zemřeli a díky tomuto zážitku se postupně změní i jeho život. Jeho transformace ale nebude tak prostá a než si sám uvědomí, co je v životě důležité, zažije ještě celou řadu příhod. Snímek se nese v trochu jiném duchu, než jsme z většiny dnešních komedií zvyklí, což vůbec nepovažuji za negativní, právě naopak, ale tenhle styl lehké komedie nemusí sednout každému. Film je to zkrátka dobrý, ale výše jej nepošlu a to paradoxně díky hlavnímu představiteli, britský akcent mi sice imponuje, ale Ricky Gervais pro mě v tomto snímků nemá žádné charisma. (6/10)

Značně nevyrovnaný a bohužel místy i nudný snímek. Na rozdíl od svého předchůdce z roku 1951, má tento remake trochu jiný význam. Zatím co původní verze je o hrozbě jaderné války a sebezničení, novější remake je spíše o ekologii naší planety. Keanu Reeves jako Klaatu je celkem přesvědčivý mimozemšťan a s ničím si starosti moc nedělá. Dále tu máme Jennifer Connelly, která mi svým vzhledem stále připomíná Demi Moore, v roli astrobioložky Helen, která kulí oči a hraje značně na city. Do třetice všeho dobrého, v tomto případě špatného, se tu objevuje malý a nechápající spratek Jacob, kterého hraje černá mánička jménem Jaden Smith. Dále mám rozpor v pochopení mimozemských nanobotů, kteří mají vyhladit lidstvo a ničí vše, co se dá. Odnese to dokonce i samotný stadion, na kterém ale ani nikdo nebyl. Chápu, že se požíráním metalových částí se mohou množit, ale spíš to bylo uděláno jen na efekt, aby se diváci měli na co koukat. Gort, v podobě přerostlého metalového golema mě svým vzhledem také příliš nepotěšil a Batesova hudba mi připadala na takový epos zkrátka příliš nevýrazná. Podtrženo, sečteno, dalo se z toho vyždímat mnohem víc a na 103 minut se to občas setsakra vleklo. (5/10)

McLeanův předchozí projekt se mi sice moc nelíbil, ale Rogue není tak špatný film, jak by se z posteru, který naznačuje další z mnoha zabijáckých orgií pana krokodýla požírajících nebohé lidi, mohlo na první pohled zdát. Pochválit lze především pěkné prostředí, hutnou atmosféru a slušný krokodýlí teror, ve kterém hlavní monstrum, v našem případě po zuby ozbrojený krokouš působí celkem přesvědčivě a dokazuje to i svým chováním. Zatím co v jiných případech, kde se monstrum prochází mezi potencionální svačinkou a je odhaleno v celé své kráse nebo hnusu špatné CGI animace, zde se McLean snaží až do poslední chvíle většinu skrýt a hraje spíše na divákovu strunu napětí, strachu z neznáma a zoufalosti lidského plemene bojujícího o svůj holý život. Svým zpracováním se tak jedná o slušný filmový zážitek, který si zároveň i vychutnáte a může se vám i stát, že si vzpomenete na atmosféru, která panovala při sledování takových snímků, jakým byly např. Jaws. (6/10)

Další zbytečný remake. Děravý scénář, divné dialogy, plochý a místy i nudný film. Jedná se spíše o mysteriózní drama o záhadě, které se Ben snaží přijít na kloub, nežli o klasický horor s pocitem strachu z neznámého zla. Navíc od dob "24" Kiefera Sutherlanda vůbec nemusím. Stejně jako u filmu The Hills Have Eyes, mé pocity jsou stále víceméně chladné a i když je jistě Aja pro mnohé spásou a inspirací v žánru hororu, pro mě prozatím zůstává, dle svých výtvorů, režisérem poněkud nezajímavým. Takhle to dopadá, když se vezme korejská předloha, natočí ji Francouz a své dílo směřuje do amerických kin. Možná jako hit měsíce na Nově Mirrors uspějí, ale jít na to do kina je ještě mnohem horší než se na sebe ráno podívat do zrcadla. (4/10)

Ve své podstatě příjemná a oddychová podívaná na dlouhý zimní večer, ale upřímně jsem čekal trochu více humoru. Ne, že by Pineapple Express nebyl vybaven notnou dávkou vtipných hlášek a scén, film se ale zmítá jen lehce nad průměrem a to mám i přes neaktivní užívání, kladný vztah k THC. Zápletku ani není třeba více rozvádět, stačí pouze zmínit, že Dale Denton (Seth Rogen), který je svědkem vraždy, se snaží spolu s kamarádem - Saul Silver (James Franco) utéct před vyhlazovači, které na (ne)známého svědka poslal drogový dealer, jemuž měl doručit předvolání k soudu. Většinu času jsou "high" a tak u nich zavládá buď paranoia, panika nebo hysterie, ale zároveň se snaží zjistit, kdo jim jde po krku a k tomu si ještě připočtěte asijský drogový gang. Celý film se tedy odehrává v duchu jednoho dlouhého útěku před nájemnými zabijáky, až se dostane do fáze menší výměny názorů střelných zbraní mezi všemi zúčastněnými. Připomíná mi to lehce Harolda a Kumara, ale zde se ovšem hraje na trochu vážnější notu, ta je ale až zbytečně dlouhá, působí utahaně a snímek tak nakonec ztrácí na kvalitě. (5/10)

Máj je prostě velmi divné dílo, prvních pár minut se mi i celkem líbilo, ale poté to šlo vše do kopru. Čekal jsem něco na úrovni Kytice, ale z tohohle filmu jsem byl opravdu poněkud rozčarován. Nutno poznamenat, že je ve filmu vlastně jedna soulož za druhou a opakující se záběry na (.)(.) Sandry Lehnertové nemající konce a tak si občas říkáte, na co se to vlastně díváte. Dále cituji z oficiálního obsahu: "…kameraman a režisér F. A. Brabec toto dílo ztvární okouzlenýma očima třetího tisíciletí…" Očima možná, ale měli je buď zavřené, nebo koukali jiným směrem a všichni asi tušíte, kam tím mířím. Herecké obsazení, podání jednotlivých postav a to především mladistvých floutků na mě působilo spíše jako pubertální jízda ve stylu Snowboarďáci/Rafťáci a mlynář vypadal jako starý kozel z porna, který už má svá nejlepší léta za sebou. Když už jsem nic horšího nečekal, přišla studená sprcha v podání hudebního doprovodu Support Lesbiens, jinak to normální skupiny, kterou samozřejmě neposlouchám. Kdyby tam hrála dechovka, byl bych snad spokojenější a to ji opravdu nemám rád. Je to prostě zmatená mozaika postavená na klasice a za to by se měla stydět. Pan režisér může být rád, že nejsem kritický člověk, jinak bych tomuto paskvilu nasolil odpad! a dále bych jej ani nerozebíral. (2/10)

Na rozdíl od zahájení letošní Filmásie snímkem Ashes of Time Redux, u kterého byly (nejen) mé pocity lehce rozpačité, se její konec ve znamení filmu The Good, the Bad, the Weird dle mého názoru vyvedl mnohem lépe. Když to vezmu pěkně od podlahy, vizuální zpracování dosahuje kvalit korejského (nad)standardu, hudba je sice místy vykradená, ale scénám sluší a tak ji ani nemám potřebu více kritizovat. Zápletka není nijak zvláště komplikovaná, ve hře je jedna odcizená mapa ukrývající poklad, tři základní postavy snažící se ji ukořistit (jedna z nich ji úspěšně ukradne a tak se pozornost ostatních zaměřuje právě na jejího nositele, stejně asi tak jako Sauronova vůle na prsten nebohého Froda) a do toho se namotá ještě pěkná řádka dalších zlodějů, vojáků a vůbec všeho co má ruce a nohy. Ti všichni se snaží mapu získat za každou cenu, liší se jen svou schopností a délkou přežití. Ve své podstatě je to taková Honba za diamantem na poušti v asijském stylu s výborným hereckým obsazením, spoustou kulek, ale i velkou dávkou známého korejského humoru v netradičním žánrovém spojení. Tento počin se ani nesmí brát nikterak vážně, je to totiž ulítlá akční přestřelka, kterou beru s nadhledem, ale i přesto hodnotím o něco výše, nežli velí zdravý lidský rozum. Jednak je to díky oblíbeným hercům a možná i díky tomu, že i přes svou delší stopáž, film uběhne příjemně rychle a zároveň vůbec nenudí a takové pozitivum prostě vždy potěší. (9/10) [Filmasia 2008]

V prvé řadě bych chtěl poznamenat, že mi opět většina hlavních představitelů k srdci vůbec nepřirostla, Boog, Elliot a Giselle nemají vůbec žádné charisma a působí jako tupé loutky. Výjimku tvoří snad jen Mr. Weenie + pár ostatních charakterů a celkově mi připadalo psí osazenstvo snad i lepší než hlavní představitelé. Kdyby se to jmenovalo Psí sezóna 2, udělali by autoři lépe. Namluvené neoriginální hlasy jsou společně s chudou animací dalším hřebíčkem do rakve tohoto nešťastného animáku, který opravdu patří tam, kam byl původně určen, tedy do videopůjčoven a nikoliv do kin, kam jej naše slavná distribuce zařadila. (2/10)

Je rok 1979 a právě se odehrává příběh ne zrovna vzorného, v jádru však milujícího svou matku, dospívajícího sedmnáctiletého chlapce, který ujíždí na punku & ska a táhne se s partou skinů. Jeho otec je žid, přeživší holocaust nacistů, navíc s chatrnou pamětí a matka trpí vážnou nemocí. Když se u ní choroba projeví, mladistvý představitel jménem Frankie se vzápětí na to ještě více rozvášní a problémová skupina skinů ho svým agresivním chováním zavede na scestí, odkud je cesta za katr hned za rohem. Snímek nám zobrazuje dvě časové roviny, to co se s Frankiem stalo a co se odehrálo předtím. Trochu paradoxní jsou jeho dlouhé vlasy (je teprve ve fázi konverze), což později řádně napraví a dalším nezvyklým faktem je jeho dobrý kamarád, jehož barva pleti je pokryta tím nejtmavším odstínem čili černou. K celkové atmosféře přispívá i pěkný ambientní hudební doprovod. Na filmu je vidět, že neoplýval zrovna velkým rozpočtem, ale nikterak to nevadí, na pouliční holandské drama to ani není třeba a na snímku se to nepodepsalo. (6/10)

Malé art movie o vztazích rodičů a dětí s nekonečnými hádkami táhnoucí se filmem a přísným až tyranizujícím otcem. Čeho si divák všimne ještě před samotným snímkem, je jeho kvalitní herecké obsazení, které zahrnuje hvězdy, jako jsou Julia Roberts, Ryan Reynolds, Willem Dafoe, Emily Watson nebo Carrie-Anne Moss. Celkově je film zahalen do dramatického hávu, ale najdeme zde i pár úsměvných okamžiků, jako je např. proslov Willema Dafoea a následná minuta "ticha". Díky rodinné tragédii se její členové opět po letech setkávají a prostřednictvím flashbacků se příběh filmu vrací do dětských let. O navození patřičné atmosféry po hudební stránce se stará Javier Navarrete se svými klavírními tóny. Svým začátkem mi Fireflies in the Garden připomnělo American Beauty, střed je solidní, avšak závěr je obyčejný a nijak neuchvacuje, přesto se však jedná o další z řad příjemných filmů. (7/10)