Blizzard

Na Night Watch dostal Bekmambetov zhruba 4M $$$ a výsledek byl zmatený guláš s místy dobrými nápady. Na Day Watch měl peněz o něco více a skončilo to v podstatě stejně špatně. Za 75M $$$ v případě Wanted se už něco málo natočit dá, ale výsledkem je i přes slušné herecké obsazení - tahoun McAvoy, charismatický Kretschmann a Freeman, který byl tentokrát dost nevýrazný a hrál jakoby bez duše (Angelina je víceméně antiherečka, takže se v sestavě nepočítá a ani její nahé tělo ji zde nezachrání), jen průměrná akční podívaná. Bekmambetova rozhodně nezatracuji, scénář je sice lehce děravý, což by u podobného filmu tak moc nevadilo, ale z celého snímku nevyzařuje ani špetka atmosféry a navíc se tu divák občas setká s nelogickými dialogy. Nakonec je to samé pif, paf, automobilové honičky, do toho nějaká ta vybuchující krysa a organizace zabijáků pod vedením magického tkalcovského stavu snad ani nepotřebuje dalšího komentáře. Přes veškeré efektní pozlátko létajících kulek, aut a lidí, zpomalených záběrů a reverzních hrátek s časem se tak Wanted řadí jen mezi (ne)obyčejné oddychové filmy. (5/10)

Plný očekávání, avšak se zdravým odstupem jsem spolu s přítelkyní vstoupil do sálu jednoho pražského multiplexu, kde se na plátně již rýsovalo logo DC Universe. Naše skromná a oblíbená mini soutěž spočívající v hádání názvů filmů podle trailerů se tedy nekonala a akční jízda očekávaného letního "blockbusteru" mohla konečně začít. Již komplexně zpracovaná úvodní scéna bankovních lupičů s maskami klaunů dala tušit, že se bude jednat o propracované dílo do nejmenších detailů. Batman, se všemi těmi svými high-end udělátky a "mad dog" Joker s hláškami "Let’s put a smile on that face!" a "Why so serious?" mě nenechaly ani chvíli napokoji. O hereckých výkonech bych asi řekl jen to, že Jack Nicholson je sice ve své roli Jokera jedinečný, ale Heath Ledger dal této postavě nový rozměr. Jeho specifické chování a mimika obličeje, pohrávání si s jazykem jako ještěrka nebo časté olizování připomínající stařenu bez zubů jsou vlastnosti, které této postavě přidaly na psychické labilitě. U Batmana mi při jeho dialozích trochu neseděl přílišný chrapot, Bale je ale v roli milionářského štramáka a zároveň pronásledovatele gothamského podsvětí opět skvělý a jen potvrzuje své kvality. Zato obličej Harveyho Denta mi po jeho malé nehodě přišel jako vystřižený z Mumie. Trocha kritiky ještě neuškodí, u scény s kamionem jsem výrazně postrádal jakoukoliv variaci hlavního motivu a nečekal jsem, že právě zde bude v uvozovkách hluché místo, hudební složka tak nepodpoří obraz a neumocní tím tu akční stránku odehrávající se před očima diváka. Tím můj výčet drobných nedostatků končí a na nového Batmana nelze než pět chválu. I přes delší stopáž vše uběhlo strašně rychle a já si na konci promítání přál prožít výmaz posledních 152 minut mého života, vrátit se zpět na začátek filmu a celé to prožít neposkvrněn znovu. The Dark Knight svými křídly rozvířil vlnu veder a přinesl nám trochu toho čerstvého vzduchu v podobě nového netopýřího kultu a to především díky chytře napsanému scénáři, brilantně zahranými postavami dvojice Joker a Batman (Morgan Freeman, Michael Caine a Cillian Murphy jsou jako obvykle na slušné úrovni), pěknému finále na motorce a samozřejmě skvělému hudebnímu doprovodu tentokrát od dvojice Hans Zimmer & James Newton Howard. Kdybych měl zhodnotit celkovou situaci po konci projekce a porovnat ji s nadšenými ohlasy před ní, řekl bych, že se jednalo o 90% pravdy a zbylých 10% je hype, ale současná pozice - Top 250: #1 na IMDB je lehce nadhodnocená a jistě bude časem klesat. Po další projekci však musím jít s hodnocením na plný počet. (10/10)

Jung Do-man je loajální, avšak degradovaný detektiv v roli dopravního policisty. Svou práci bere ale vážně, a když zastaví auto svého nového nadřízeného, bez váhání mu naservíruje pokutu za nezákonné odbočení vlevo. Policejní šéf je trochu ovlivněn nedávnými bankovními loupežemi a tak se za vidinou dobré propagace ochranných složek v médiích, rozhodne zorganizovat opravdovou bankovní přepadení v režii samotné policie. A za zloděje si nevybere nikoho jiného než samotného pochůzkáře. Doporučí mu, ať ze sebe vydá to nejlepší a na průšvih je hned zaděláno, neboť on není jen obyčejným řadovým policistou. Simulované přepadení banky je odstartováno a boj mezi policií a lupičem může začít. Policie dostává nečekaně na frak a vše se nakonec vyvrbí jinak, než všichni čekali. Slušně pobaví nejen pantomima samotného zloděje, ale i označkování rukojmích visačkami s nápisy mrtvý, spoutaný nebo omdlel. Osobně mě pak pobavila scéna s jednou pracovnicí banky, která se vzepřela neustálému komandování a spolupráci při sehraném vyloupení banky, Do-man se trochu naštve a začne dělat kliky. V tu chvíli jsem byl trochu mimo, ale poté, co dostala novou ceduli s nápisem, který tu nebudu spoilovat, jsem se celkem nasmál. Ve výsledku se jedná o svěží komedii s netradiční zápletkou, kvalitními hereckými výkony, kde vyniká především one man show lišáka Do-mana. (7/10)

Dokud Hancock chlastal a byl svými spoluobčany zatracován, byl mou osobou milován. V době, kdy se z něj stal americký superhrdina a navíc zjistil, že není jediným unikátním svého druhu, jsem jej naopak zatracoval. Navíc v druhé polovině filmu snad ani sám Berg nevěděl kam směřuje a Hancock se ubírá neznámo kam. Stejně tak i Willovo charisma, které v podání antihrdiny působí na plátně vskutku pěkně, ale jen do té doby, než se přemění do role rehabilitovaného klišovitého hrdiny a jeho cool image se začne postupně vytrácet. Hancock měl našlápnuto vyletět do slušných výšin, ale díky děravému scénáři nakonec dopadl brzo na zem. Scéna s ležícím Hancockem a sršící vodou z požárních hlásičů ve mně z nějakých prapodivných důvodů navíc evokovala vzpomínky na Matrix Revolutions. Snímku však nelze upřít kvalitní hlášky a vtipy, dobré herecké výkony, především zásluhou Willa Smithe a také nemalý hype, který se nakonec ukázal jako neopodstatněný. (6/10)

The Return je sice minimálně o třídu výše a tento snímek rozhodně nedosahuje jeho kvalit, ale i tak se jedná o hodnotný a zajímavý počin. Ona alegorická a náboženská symbolika je z filmu celkem patrná, ale divákovi není nikterak zbytečně vnucována. Místy se ale setkáme s nevysvětlenými myšlenkovými pochody, tradiční komunikace mezi postavami zde také není příliš zastoupena (což může velkému množství diváků značně vadit), dialogů je ve filmu minimum a 150 min stopáž je přeci jen zbytečně nafouklá. Jako v případě Zvyagintsevova debutu se i v Izgnanie může člověk kochat výborným technickým zpracováním, především hra světel a stínů spolu s kamerou, za kterou opět stojí Mikhail Krichman je působivá. Andrey Dergachev svými temnými tóny sice podtrhuje jen některé pasáže filmu, ty však dávají tušit, že se chystá něco zlověstného. Zvyagintsev sice trochu klesnul, ale má slušně našlápnuto natočit něco pamětihodného a tak nezbývá než věřit, že se mu to jednoho dne podaří a my budeme u toho. (7/10)

Klasická bláznivá parodie ve stylu Naked Gun, která vyměnila Leslieho Nielsena za Adama Sandlera. Izraelský špión Zohan je stejně nesmrtelný jako Chuck Norris, multitasking zvládá lépe než Windows a jeho libido nezná hranic. Už ho však nebaví izraelsko-palestinské spory, hledá nový smysl života, předstírá svou smrt a odjede do USA, kde se chce stát kadeřníkem. Zde se mu však získat přízeň prestižních salónů krásy zrovna dvakrát nedaří a tak skončí až v izraelské čtvrti pod vedením krásky Dalie, u které si postupně získává důvěru, aby se mohl především starším dámám náležitě předvést nejen jako kadeřník a stylista. Právě salónové pasáže jsou jedny z těch lepších, jinak je většina vtipů a hlášek spíše průměrného ražení a navíc ty lepší zazněly již v samotném traileru. Za zmínku ještě stojí Zohanovi všemožné disko kreace a zákaznická linka Hezbollahu. Sečteno, podtrženo se jedná o velmi (pod)průměrnou oddychovku (navíc skoro 2h dlouhou s koncem plného klišé), která je určena především Sandlerovým fanouškům. (5/10)

Čtyři protagonisté, uzavřená místnost, matematické hádanky na časový limit jedné minuty a lisy za každou stěnou, které se postupně přibližují, dokud není otázka zodpovězena správně. Kdo však tahá za nitky a proč je chce zabít zrovna tímto způsobem je divákovi postupně odkrýváno skládáním jednotlivých částí většího celku. Většina matematických kvízů je však známá již ze SŠ a tak se zde ničeho unikátnějšího nedočkáte. Atmosféra je docela napjatá a s příslibem čtyř rozmačkaných hrdinů lisy značky Poseidon postupně nabývá na intenzitě. Ta je ale nakonec rozprášena tristním koncem a tak se nic zajímavého bohužel nekoná. Film se místy snaží i o vtip, a zda se mu to povedlo, posuďte sami z následující citace. "Pressure is unpredictable. It can turn coal into dust or a diamond. Was that Archimedes? No, MacGyver." (6/10)

Clooney opět dokazuje, že je dobrý nejen před kamerou, ale i za ní a téma si na to nevybral zrovna lehké. Povedlo se mu však zachytit dobovou atmosféru a spolu s technickou stránkou lahodící divákovu oku, hudebním doprovodem jazzových tónů Randyho Newmana, popichující novinářkou ztvárněnou Renée Zellweger a samozřejmě svým charismatickým projevem se mu podařilo stvořit kvalitní žertovnou podívanou z prostředí amerického fotbalu. Výborné jsou především dialogy mezi Dodgem a Lexie, na kterých film také dost staví. Každý má sice s válečným hrdinou Carterem Rutherfordem jiné záměry, ale jejich vzájemné škádlení a postupné sblížení, dává prostor pro jejich herecký koncert. Výsledný dojem však sráží celková nevyváženost snímku, trochu pomalejší tempo a fádní konec. Film typu sportovní komedie nebude zrovna Cloonyho krevní skupina, ale nakonec přeci jen v Leatherheads spatřuji slušnou podívanou., která bohužel místy nudí a tak sráží výsledný dojem trochu dolů. (6/10)

Průřez historií atomu a zároveň děsivý dokument s již dříve nezveřejněnými záběry a informacemi, který se objevil v HD kvalitě i na programu Discovery. Vše začíná citátem H.G. Wellse z knihy The World Set Free roku 1914: "...and these atomic bombs which science burst upon the world that night were strange even to the men who used them." Dokument zobrazuje WWII, kdy se zkoumal potenciál uranu a byla vytvořena první řetězová reakce. Dále pokračuje Projektem Manhattan, z kterého později vzešly atomové bomby svržené na Japonsko. Paradoxně konec WWII odstartoval atomový boom, který "skončil" až po sérii 331 atmosférických atomových testů, které v letech 1945 až 1962 provedly USA. Ke konci dokumentu se dozvíme, že 100 zemí ratifikovalo Smlouvu o zákazu testování ve snaze zabránit nebezpečí radioaktivního zamoření od atmosférických testů, jenomže o rok později... Děsivé záběry výbuchů na zemi, ve vodě i ve vzduchu navíc umocňuje vynikající orchestrální hudba skladatele Williama Stromberga v podání moskevského symfonického orchestru, která představuje jakýsi mix mezi Conanem a Matrixem a jen prohlubuje tehdejší atmosféru a především mohutnou devastaci atomových zbraní, vytvořených kým jiným než člověkem samotným. (9/10)

Solidní mix několika filmů parodujících vše od Mad Maxe, přes Resident Evila, až po 28 Days Later.... Zápletka je již klasicky tristní, epidemie ve Skotsku zapříčinila jeho následnou izolaci před okolním světem, uběhne pěkná řádka let a virus strikes back. Záhuba se nevyhnutelně blíží a je tedy potřeba vyslat našeho hrdinu na záchranu světa, respektive hrdinku (Rhona Mitra), která asociuje Millu Jovovich z Resident Evila. Brány Glasgow se znovu otevírají a na scénu vstupuje tým mariňáků v obrněném transportéru jako vystřihnutý z Aliens. V temném světě za ochrannou bariérou objeví agresivní svět s vlastními pravidly, ve kterém panuje zásada zabij nebo budeš zabit a tak může divoká jízda v čele s Eden Sinclair začít. V Doomsday samořejmě nechybí ani spousta krve, násilí a akce, ta je podpořena kvalitní metalo-rockovou postapokalyptickou hudbou od Tylera Batese, dále drsných hlášek a běsnění futuristických pankáčů. Tento guláš přinesl pod taktovkou Marshalla uspokojující podívanou, která jen bezhlavě nevykrádá jiné filmy svého žánru, ale razí si mezi nimi i svou vlastní cestu. (6/10)