snob

A je tu další komedie u které se nesměje. Měly by se začít rozlišovat pojmy. Pokud se natočí námět filmu, který je sepsán nadneseně, nevážně, nejedná se nutně o komedii. Smát se, to by měl být průvodní jev u sledování snímku, který se pyšní nálepkou komedie. Blbec k večeři je bohužel další ze snímků, které svou nevážností mají diváka dovést k brontosauřímu smíchu, tzn. ke smíchu prehistorickému. A ono smutně nic. Makety eiffelovek nasledují makety vtipů, které by si zasloužily ještě tolik péče, aby se staly vtipnými. Ale nikdo tomu nevěnoval pozornost. Opěvovat se nepřestane, protože svět je nevtipný, tak se tleská i napodobenině humoru v doprovodu maket smíchu.

Genialita. Další z pojmů, které už jsou jen pojmy, ne skutečností. Ale tak proč ne. Film, který mi silně připomněl kompletní vyyšetření v nemocnici. Počínaje urologií a konče opravdu důkladným rentgenem. Běh pro zdraví, kde se člověku vyhrožuje smrtí. Běh za smrtí, kde se tak trapně vyhrožuje životem. Možná se dalo i vystřelit. Možná trefit. Možná si jen nechat podklouznout nohy a ocitnout se v blízkosti lepé sestřičky v noční košilce, která je ochraptělým postarším doktorem. A výstřel z posledních se trefuje do sítnice ušního bubínku. Souzvuk světel se rozléhá organismem jako prd erotikou. Jak lokálně nemístně. Jak živě. A ano, jsem snob, líbilo se mi to. Trochu. A snad i moc. A vlastně vůbec. Kokonline tady.

Nadšené ohlasy mě zlákaly. Zakrákat si nad skutečností, že lidstvo opravdu není jen msta za Bělehrad, ale i něco víc, něco neuchopitelného, krásného. Vydrželo mi to, nelžu vám, půl hodiny. Pak se všechna má naděje vytratila. Ale co mi mohlo vadit? Že rodinnou prioritou bylo čisté vysrání? Ale bože, nad tím jen zaplesat nadšením. Že byla matka oplodněna rajčetem? No boží. Toliko půl hodina. Pak to nabralo směr do již zmíněných hoven. Začala se projevovat intelektuálská neschopnost vyblít na plátno nějakou pro film nosnou myšlenku. Začalo geniální opěvování sebe sama, své, do kolen, tak pitomé moudrosti. A jako vždy, téma jak pro intelektuála, tak pro blba společné, sex. V jakékoliv podobě. Vřískat smíchy nad odpaněním kejty masa? Ale sakra, tak proč nehnízdí v oblíbených všech pětihvězdičkářů i prci prci prcičky? Tam se odpaňoval za asistence hromského bránicí bití koláč. Podobné téma, jiná kamera, jiné ztvárnění. Ouha. K završení tragiky nevtipného intelektuála patří znásilnění kočky. Opravdu to je až tak zajímavé? Fakt to Lauzonovi někdo spolkl? Tu absurdní sračičku? Tu jejich nevycválanou tupost. To jejich kreténské zaujetí tématem? Ale což.Obsah. První pronesení věty - "Já nejsem, já sním" mě zaujalo. Koho ne. Druhé nechalo chladným. Desáté už mě nakrklo. Což neměl intelektuál Lauzon víc nosných vět? Chudák. Impotence se tomu říká. Snažil se do filmu vpracovat i věty jiné, podobné a jistě se mu i zadařilo. Ale proč na nich, na těch nesourodých blemcech musel vystavět celý film? Ku srovnání postačí prostý Bergman. Neměl potřebu cpát do filmu jedinou podobně znějící větu a proto jsou jeho filmy tak neskutečně krásné. Nehrál si jako blbec na intelektuála, ale byl rovnou člověkem. Ano, správně. Ve filmu Léolo chyběl člověk, bylo z něho cítit jen torzo. Neprožité, mrtvé, nikým nechtěné a stvořené jen k prázdnému obdivu sebe sama. Huš s takovými hovny.

Jostein Gaarder napsal knížku, z které posadit se na prdel není ostudou. Naproti tomu Eva Dahr natočila film, z kterého se nepozvracet je ostudou. Vzít originálně pojatý romantický příběh z knihy a vypiplat z něho jen tu omáčku polibků a zjihlých pohledů není zrovna um z nejvyšších. Pokud se štáb rozhodne zničit knihu, měl by ji ničit s úctou k oné knize. Ne ji pohladit, s úsměvem rozevřít stehna, znásilnit a spokojeně odkopnout. Norský film postižený americkým pojetím. Kam to v tom potrácení vlastních osobností dojde? V hajzlu už to je. Kam dál?

Nijaké násilí bez jakékoliv myšlenky. Jen prosté poukázání na fakt, že kreténů je na světě neskutečné množství. Včetně filmového štábu, který se tomuhle plivanci s péčí jistě ohromující pověnoval.

Komentář obsahuje spoiler------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Ošklivý film o ohavných lidech. Nebylo to ztělesnění deprese. Spíš blbosti. A blbosti je kolem takové množství, až mě snad nebaví na ni koukat i ve filmu. Všichni se chovali tak nesnesitelně agresivně, pudově. Hlavní, ta vousatá, část z protagonistů se třičtvrtě filmu chová jako debil s mentálním profilem paviána, aby pak v závěru získala oduševnělý výraz a jakousi moudrost staletí, ale nějaký postup jejího vývoje, nějakou snahu vysvětlit divákovi ten moment, kdy se z debila stává světec, tu režisér opomněl natočit. Závěr byl až ohavně laciný. "Zemřel vám bratr. Asi sebevražda." A zjihlý pohled do prázdna. Asi v tu chvíli došlo k radikálnímu zmoudření. Ale hovno. Velké, páchnoucí hovno. Nevěrohodný pamflet na špatně vypohlavkovaného.

Nemám rád šachy. Nemám rád ani mustry. Nemám rád chladnou romantiku. Krom jiného nemám rád ani slabé herecké výkony a hloupý scénář stavějící na románu, který zaujal, ale nenadchnul a pitomě ukňouráné konce nemám rád a hloupé snímání bolu v očích a nemám rád ani sex proklikaný s partií šachu a co mi vadí nejvíc, je ta ztráta života při hledění na takový kus, kde se všechno výše vyjmenované vyskytuje. Tak jsme si zajuchali, polívčičku z růžové vaty pojedli a stejně se nemáme rádi.

V dokumentu jsou, při zjednodušení, dva argumenty. Prvním je zrůdná metoda farmaceutických firem na vydělávání peněz z nemocných rakovinou a faktická neexistence vyléčených. A druhým argumentem je zdravý životní styl. Nežrat prasata, ale ředkvičky, nekouřit, ale běhat, neválet se v hovnech nenávisti, ale žít s optimismem snad až nekritickým. Tož ano, proč ne. Ale forma sdělení, kterou autor dokumentu zvolil, je, jako v mnoha podobných dokumentech, silně zavádějící. Když zpodobnit doktora z nemocnice, tak s motorovkou, když vykreslit homeopata, tak obklopeného rozesmátými dětmi. Autor se snaží až moc tlačit na diváka právě těmito metodami, což mě osobně silně odrazovalo. Pokud kdy onemocním rakovinou, neodevzdám se chemoterapii, to vím, ale věděl jsem to i před zhlédnutím tohoto kvalitního (s jistými rezervami) dokumentu. S titulky online tady.

V zájmu zachování vlastní bránice v polovině vypnuto a s hrůzným pocitem úlevy vyhozeno z okna. Takovou nálož vtipů, to neunese jen tak někdo. Obdivuji ty, co dokoukali a nezemřeli.

Investor je tu od toho, aby potlačoval lidskost a množil peníze. Zcela jednoduchá poučka na které pohořel i genialitou postižený Tesla. Více Teslů, méně investorů, bych prosil od prostoru. Volná energie není snem, ale potlačenou skutečností.