Dívka s pomeranči

Takhle nějak by se měly adaptovat knížky. Předlohu jsem četla nedávno a kupodivu nepřišlo po shlédnutí filmu rozčarování, jak tomu obvykle u adaptací bývá. Vystřihnutí některých scén z knihy, filmu prospělo, stejně jako přidání některých konfliktů a postaršení Georga. Vše mělo vést (a vedlo) k dosažení stejné atmosféry jako v knize. Jen ta norština je lehce šílená :) (06.03.2012)

Scéna, kde celý autobus ľudí, čo sa nepozná vystúpi von a šinie si to naprieč rozľahlou snežnou pláňou od chaty k chate, ma naozaj zaujala. ...Obyčajný, ale milý filmík. S pár momentami, pre ktoré sa Dívku s pomeranči oplatilo vzhliadnuť. Rodiaci sa, nijak nesilený vzťah. Herci pôsobili príjemne a civilne a Annie Dahr Nygaard a pomaranče boli čarovná dvojka... (09.11.2012)

Jostein Gaarder napsal knížku, z které posadit se na prdel není ostudou. Naproti tomu Eva Dahr natočila film, z kterého se nepozvracet je ostudou. Vzít originálně pojatý romantický příběh z knihy a vypiplat z něho jen tu omáčku polibků a zjihlých pohledů není zrovna um z nejvyšších. Pokud se štáb rozhodne zničit knihu, měl by ji ničit s úctou k oné knize. Ne ji pohladit, s úsměvem rozevřít stehna, znásilnit a spokojeně odkopnout. Norský film postižený americkým pojetím. Kam to v tom potrácení vlastních osobností dojde? V hajzlu už to je. Kam dál? (23.07.2011)

Představte si, že jíte nutelu. Sníte jednu lžičku a pochutnáte si. Dáte si několik dalších a pořád jste spokojení. Pak se ale přestanete kontrolovat, vyjíte celou sklenici najednou, zjistíte, že je vám špatně a na sladké vás na dlouhou dobu přejde chuť. Přesně takové jsou účinky této ufňukané romantiky. (13.10.2013)

Pomerančový film o jedinečnosti okamžiku, o síle opravdové lásky a o tom, že minulost by nám neměla být na obtíž a tížit nás jako koule u nohy, ale spíš bychom se z ní měli poučit, přijmout ji za svou a žít přítomností. Celá ta linka kolem veverky se mi moc líbila. I to zdůvodnění. Příběh Georga už mě tak neoslovil. Ale i tak je to výjimečný film. Měla bych si přečíst předlohu. Miluju knížky Josteina Gaardera, které jsou sice primárně psané pro děti, ale je v nich tolik opravdovosti, že je můžou číst i dospělí. (04.03.2012)