Tsuki

Pixar umí. Měla jsem za to, že jelikož tahákem letošního roku bude jednoznačně Soul Peta Doctera (s premiérou na podzim 2020), tak tento druhý letošní Pixar film méně známého režiséra bude naopak znatelně slabší. Byl to však omyl. Je sice pravděpodobné, že Soul možná dosáhne ještě vyšších kvalit, ale to nedělá automaticky Onward (Frčíme) horším filmem. Jak se dá od Pixaru čekat, je to velmi kvalitně zpracovaný, zábavný, hravý snímek s přesahem. Jako obvykle je zde důraz na rodinné vztahy, ale Pixar opět dokazuje, že je schopný vést příběh trochu nepředvídatelným a originálním způsobem, který navíc dokáže přirozeným způsobem dojmout, aniž by tlačil na city. Jsem přesvědčená, že komu se líbilo Inside Out nebo Coco, ten ocení i tento film. Za mě má hodně co nabídnout - nejen humorné a dojemné momenty, ale také mnoho dalších věcí k zamyšlení, například ohledně hodnoty tradic a historie v moderním světě (okolo čehož se vlastně točí celý ten příběh). Za mě tedy plnohodnotný Pixar zážitek, který je na pomezí 4 a 5 hvězd. K pěti hvězdám stačilo už jen málo (chyběl mi třeba chytlavější hudební soundtrack). ~(4,4★)~

Po zhlédnutí celého seriálu musím říct, že je to vlastně velmi hezký příběh o vyvíjejícím se vztahu dcery a nevlastní matky, s komediáním nádechem navrch. Komediální prvek zaručuje obzvlášť svérázná postava matky (Ajase Haruka), která je mimořádně formální byznysmenkou. Forma seriálu však může v první polovně diváka dost zmást. Je rozhodně fakt, že seriál je trochu divně vystavěný. Zpočátku se zdá, že směřuje někam jinam, ale uprostřed najednou BUM! Takhle náhlý obrat jsem dosud v žádném jiném seriálu neviděla a v první chvíli jsem opravdu nevěděla, co si o tom myslet. Seriál má v podstatě dvě dost odlišné poloviny a přechod mezi nimi je nezvykle ostrý. Navíc začátek seriálu moc nelichotí postavě, kterou hraje Sató Takeru. O jeho postavu v podstatě jde až v druhé půlce, ale poměrně nehezkým okatým způsobem je tam ukazována už v první polovině. Má to sice své opodstatnění, které divák pochopí později, ale stejně si myslím, že tohle šlo vyřešit trochu decentnějším způsobem, aby na tu postavu nebyl od začátku kladen takový důraz, přestože divák celých prvních 5 dílů neví, co si o té postavě myslet (mně třeba ta postava zpočátku vysloveně iritovala, protože ji seriál každý díl jenom dramaticky významným způsobem ukázal, ale pak nikdy nebylo jasné, proč tam ta postava vůbec je...) Celkově bych tohle všechno zkrátka označila za krapet nepovedené vystavění seriálu a zpracování toho příběhu. Ale je fakt, že ke konci do sebe všechno krásně zapadne a já osobně měla z celkového vyznění velmi dobrý dojem. Má to své vtipné i dojemné chvilky a s hlavními postavami je snadné se sžít a fandit jim. Takže to krkolomé zpracování nakonec ani nevadí a stejně hodnotím nadprůměrně. Navíc bylo fajn znovu vidět Takenoučiho (skoro to vypadá, že si s tímhle hercem dávám nějaký maraton, jelikož jsem v poslední době viděla také Nagareboši a Beach Boys). I zde je to velký sympaťák. ~(3,9★)~

Oslava fantazie. Snové a sugestivní, plné zábavných a důvtipných nápadů. Ty mě obzvlášť bavily. Možná se v celém filmu najde pár technicky nedokonalých věcí, ale ono to vůbec nevadí. Důležité je, že z toho čiší hravost a kreativita, které se (jak jsem pochopila) nedají Zemanovým filmům upřít. Pro mě ale zatím první Zemanův film, který jsem viděla. Měla jsem původně trochu jiné očekávání, ale tím spíš jsem byla příjemně překvapená. ~(4,0★)~

Z tohoto filmu dýchá nostalgie a český název Vzpomínky na Afriku k němu opravdu sedí (přiznám se, že ale na druhou stranu moc nechápu původní anglický název...) Líbil se mi kontrast pohledu na život a na manželský svazek mezi Karen a Danysem. Oba herci (Streep i Redford) jsou sice výborní, ale jako obvykle je to především Meryl, kdo poutá divákovu pozornost tím, jak svou postavu ztělesňuje se všemi těmi rozpory - na jednu stranu silná žena, která si umí poradit, na druhou stranu ale křehká a osamocená, toužící mít oporu a jistotu v muži. Ne každý herec dokáže takhle komplexně vystihnout postavu. Meryl Streep svým uměním film hodně pozvedává. ~(4,2★)~

Sama nevím, proč jsem si až do teď nechávala tenhle seriál ujít, protože opravdu stojí za to. Příběh je (v rámci vztahů a řešení vzájemných problémů) docela komplikovaný, ale je zamotaný právě tak akorát, aby to diváka napínalo a se zájmem sledoval dál, ale ne tak moc, aby to nebylo uvěřitelné. Za mě proto ideál. Herecky navíc výborně obsazené - obzvláště Ueto Aya, Takenouchi Yutaka, Matsuda Shota, ale i Inagaki Goro. S hlavními protagonisty je proto velmi snadné soucítit. Nechci tady nic vysloveně spoilovat, ale v rámci vývoje příběhu mi všechno přišlo v pohodě, až na konec, kde se tvůrci z nějakého důvodu rozhodli úplně se vyhnout řešení následků - ani zmínka například o policejním výslechu, jak celá tato potenciálně kriminální kauza dopadla a jaký to mělo dopad na hlavní postavu. Bez této linky konec působil nějak nedotaženě a tím spíš rázem nerealisticky, což mi přišlo jako škoda, vzhledem k tomu, jak dobře se to vyvíjelo v průběhu celého seriálu a jak hezky do sebe všechno do té chvíle zapadalo. Ale samozřejmě jsem i tak byla s vyústěním příběhu spokojená - ani se nedá jinak, když člověk hlavním postavám tak fandí. :) ~(4,3★)~

Nesourodá dvojice vulgárního, nenuceně se chovajícího hromotluka a zjemnělého, kultivovaního klavíristy mě v první polovině filmu neskutečně bavila. Komika, která z toho kontrastu vyplývala, však byla pouze vedlejší, film měl za cíl jít mnohem více do hloubky a povedlo se mu přirozeně a s jistou delikátností vyobrazit vývoj tohoto zvláštního vztahu, v kterém se navzájem poznávají a pomalu se mezi nimi utužuje jakési pouto, které na konci nelze nazvat jinak než ryzí přátelství. Jakkoli je příběh sám o sobě trochu předvídatelný, právě ono citlivé vykreslení jejich vztahu si mě získalo nejvíc. Tony Vallelonga a Don Shirley působí jako skutečné postavy z masa a kostí a byla radost je v průběhu filmu poznávat (velký díl na tom mají obzvláště ony herecké výkony - Viggo Mortensen mě v této roli neskutečně překvapil). Vyústění filmu právě proto skutečně zahřeje u srdce. Navíc je třeba zmínit, že podobných filmů, které bojují proti rasismu a zarytým stereotypním předsudkům, není ani v současné době dost. Nabádání k lidskosti a porozumění je něco, čeho si osobně u filmů cením nejvíce. ~(4,4★)~

Nečekala jsem, že by tento animák přinesl něco víc než mnoho ostatních podobných filmů, které každý rok dorazí do kin, aby pobavily především ty nejmladší diváky. Na první pohled to na mě zkrátka dělalo dojem průměrného animovaného filmu. Spletla jsem se. Tomuto filmu se totiž s přehledem daří být poměrně originální a vtipný, a to největší překvapení přijde na konci. Ani trochu jsem to nečekala, ale líbilo se mi to, protože nejenomže najednou všechno do sebe krásně zapadne (jako kostičky Lega :)), ale úzce to souvisí s myšlenkou hry a kreativity, kterou Lego představuje. Takový konec prostě filmu slušel a povýšil ho na vyšší úroveň. Rozhodně to proto není pouze film pro děti, ale i pro dospělé s duší dítěte, kteří jsou schopni podobnou myšlenku ocenit. ~(4,0★)~

Film o tom, jak obrovskou sílu má v cestě za štěstím a úspěchem právě SNAHA a ODHODLÁNÍ. A to i přesto, že vám podmínky ani trochu nepřejí. Rozhodně jde o hodně inspirativní film, tím spíš, že je založen na skutečném příběhu. Navíc tuto náročnou roli muže, který si sáhne na úplné dno, ale přesto se snaží být dobrým otcem a vše s vypětím sil překonat, hraje Will Smith velmi přesvědčivě. Nedivím se, že byl nominovaný na Oscara. Tohle je rozhodně film podle mého gusta. ~(4,3★)~

Krátký příjemný anime seriál o přátelství a vášni pro jazzovou hudbu. I když je fakt, že ten jazz je spíš taková hezká kulisa, zatímco se všechno točí kolem vztahů ústředních postav. Někdy je to krapet zamotané a navíc mi místy vadilo chování Nišimiho, ale v rámci příběhu o středoškolácích, kteří mají celý život před sebou, a nemají zdaleka jasno v tom, co by chtěli, a jak se správně zachovat, je to vlastně docela autentické. Forma poměrně jednoduchá, přímočará, věci se dějí rychle, ale na malém prostoru dvanácti dvacetiminutových dílů se to dá čekat. Místy se tam najdou opravdu krásné a dojemné momenty. Obzvlášť se mi líbil konec. ~(3,7★)~

Po dlouhé době "dorama", které můžu naprosto upřímně označit za skvost mezi japonskými seriály. Skoro se divím, že jsem na něj narazila až tak pozdě, ale koneckonců starší seriály z devadesátek jsem dříve tolik nesledovala. Přitom se mezi nimi očividně najdou tak dobré kousky jako třeba toto. Beach Boys má všechno, co bych od výborného seriálu očekávala a chtěla. Je to seriál nejenom o přátelství dvou hlavních postav a o rodinných vazbách, ale také seriál o hledání vlastní životní cesty, což je tématika, která celý tento seriál lemuje od začátku do konce. Má to své velmi veselé a zábavné momenty a taky smutnější a vážnější momenty. To všechno zaobalené do příjemné a jaksi nostalgické atmosféry léta a moře. Líbilo se mi, s jakým citem byl tento seriál natočený. Ne vždy to tak totiž je. Postavy dokázaly být sice velmi vtipné, ale nikdy ne takovým způsobem, aby to nebylo přirozené a realistické. Všechny postavy dojedné proto působily velmi lidsky a uvěřitelně. Každá jednala na pozadí svého vlastního životního příběhu a to všemu dodávalo velkou hloubku. Není pak divu, že je velmi jednoduché si postavy tohoto seriálu oblíbit a sympatizovat s nimi. Sorimači Takaši zde byl ještě větší sympaťák než v roli Onizuky. A ostatní v čele s Takenoučim a Hirosue byli taky výborně obsazení (navíc vidět Hirosue Rjóko jako tak mladou herečku, v roli ještě starší než Summer Snow, bylo obzvlášť milé). Na tento seriál budu ráda vzpomínat a do budoucna se k němu rozhodně vrátím. ~(4,8★)~