Baron Prášil

Herecká noblesa, nejen ta Kopeckého. Suchý humor. Zemanovy oživlé knižní ilustrace. Liškova hudba. Theremin. Jedinečná, neodolatelná směsice okouzlení poezií, technikou, vypravěčstvím, zkrátka lidskou fantazií, tak jako krásný a odzbrojujícím způsobem naivní závěrečný Högerův monolog, který si tu místo dalšího plkání dovolím ocitovat celý: Můj pozdrav, přátelé! To starý Cyrano vás vítá. Sem, ke mně! Přišli jste právě v čas, kdy okamžik si kabát převléká. Patřila Luna dosud jenom nám – básníkům, snílkům, smělým fantastům, i dobrodruhům v bílých parukách. Fantastům v redingotech i těm v divných přílbách ze stránek nových románů. A odjakživa ovšem milencům, těm Luna vždycky náležela nejvíc. Nyní však širák odhazuji v dál; ať letí hvězdám v ústrety! Ať naším jménem vítá všechny vás odvážné, kdo jste už na cestě do velké náruče, která se zove Vesmír. No není to nádhera? (20.01.2012)

Karel Zeman je jedno z velkých jmen ne českého, ale světového filmu. Jeho pozoruhodné adaptace klasických filmových látek, nadané mimořádnou nápaditostí, jsou natolik osobité, že alespoň z hlediska toho, co je pro českého diváka dostupné, se jeví jako mimořádné. Uplatňuje se v nich česká schopnost hravé improvizace, snad nejlépe charakterizovaná ve svých nejlepších momentech jako spojení západního dynamismu a východní citovosti. Buďjakbuď, výsledkem je vyvážené dílo a další z mnoha životnich rolí českého démona Miloše Kopeckého. Syntéza ironického nadhledu a vlídné humorné nostalgie s laskavou karikaturností, které mají být a také jsou účinnou protiváhou nespoutané obrazivosti této literární postavy, představuje v adaptacích klasické látky jeden z nejzdařilejších pokusů. A asi i zde pokusů nadčasových. (27.08.2007)

Pro mě je tento film vrcholným dílem Karla Zemana. To jeho propojení animace s konvenčním herectvím! Ty jeho hrátky s kouřem a kolorováním celého obrazu, či jeho části! Ta jeho hravost a představivost! Ta překrásně rozverná atmosféra celého filmu! Zeman dosáhl originálního výsledku, který mě opakovaně dokáže dostat do pocitu lehkého vznášení se nad rozkvetlou krajinou putování lidské duše při její cestě k dobývání nesmrtelnosti obrazu života. Tento zážitek mě přivádí do transu, kdy je možné pozorovat taneční rej ozvěny nevyslovených slov v záhybu slunečního svitu a škytání Luny, vábící do své náruče další okamžik úsměvu v jasu dívčích očí. Každý obraz je samostatná kapitola s vlastním příběhem. Každý záběr má vlastní nezaměnitelnou duši. Vykročit ke hvězdám může každý. Dojít až k nim se podaří jen těm nejvytrvalejším, kterým nevadí veškerou svou energie vkládat do nepřízemních cílů plnění vlastních snů a tužeb pod ochranou rukou osobního růstu jedinečnosti inspirace měsíčního prachu. Fantazie versus věda. Představivost versus znalosti. Hravost versus pragmatismus. Hvězdou filmu je Karl Friedrich Hieronymus von Münchhausen alias baron Prášil (skvělý Miloš Kopecký), muž, který za žádné situace, byť by byla beznadějná, neztrácí svou duchapřítomnost a skvělou náladu, se kterou s naprostou samozřejmostí překonává každou překážku i tíživou gravitaci zemskou. Jeho protihráčem i spoluhráčem, soupeřem i přítelem je astronaut Toník (Rudolf Jelínek), muž vědy a pokroku i vznešenosti a bláhovosti pocitu, který se nazývá láska. Z dalších rolí: žena v srdci obou hrdinů princezna Bianca di Castelo Negro (Jana Brejchová), básník velikosti lidské fantazie Cyrano z Bergeracu (Karel Höger), baronův přítel a kapitán holandské lodi (Jan Werich), neúnavně válčící velitel pevnosti generál Ellemerle (Eduard Kohout), přísně chráněný turecký sultán (Rudolf Hrušínský), kapitán uvězněné lodě (Bohuš Záhorský), předseda tureckého dělového klubu Barbicane (Richard Záhorský), či sultánův vrchní eunuch Hadži Baban (Jan Libíček). Vyletět ke hvězdám je hlavním cílem. Vyletět za svými sny... Vyletět v objetí inspirace lásky a toho pocitu výjimečnosti v očích zamilované a milované ženy... Překonat zemskou tíži, nezastavovat, letět, působit rozruch a letět a letět... Dál a výš... Dál a výš... Dál a nepřistát zpět... Karel Zeman a jeho díla jsou inspirativní. Baron Prášil tím o to více. (07.03.2016)

Na vejšce jsme v prvním semestru na počítače měli učitele, který se jmenoval Prášil. Tím pádem bylo jasný, že dostane vrchní přezdívku Baron. Nejlepší na tom všem ale bylo, že on se tak i choval. Vlasáč, fousáč. Věčně nějaké prekérné hlody jako zde Miloš Kopecký. Miloš Kopecký byl ale skutečný Baron Prášil. Daleko lepší, než ten, co vznikl v hlavě třeba Terryho Gilliama. A že mu v hlavě také vznikl pošuk, s ještě praštěnějším světem, než je tento. Ale pan Zeman se na tehdejší dobu námětu zhostil geniálně a mně se to prostě líbilo. Ne na plný počet, ale spokojený jsem rozhodně byl. (25.01.2010)

Napriek dopoludňajšiemu času som Zemanovho Baróna Prášila vnímal ako uspávajúcu nudu občas popretkávanú vtipnými momentmi a výtvarnými nápadmi. Nepopieram, že Miloš Kopecký bol skvelým predstaviteľom hlavnej úlohy a aj ďalšie postavy boli obsadené hereckou špičkou, ale výsledný dojem to neovplyvnilo. V každom prípade považujem za čestnejšie napísať, že sa mi film nepáčil, než sa tešiť, že nevybočujem z radu. (14.11.2010)