Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Romantický

Recenze (1 243)

plakát

Králova řeč (2010) 

Vlastně nevím, proč bych filmu srážela hodnocení. Jde pouze o to, že historické snímky nejsou zrovna typy filmů, kterým bych běžně dávala vysoká hodnocení. Ale ať o Králově řeči přemýšlím jakkoliv, pět hvězd si zaslouží a z mého pohledu je to hodně povedené ztvárnění událostí, ke kterým skutečně došlo. Je to příběh o králi Jiřím VI., je to příběh o jeho životě, povaze... ale hlavně je to příběh o upřímnosti, důvěře a přátelství. A to je přesně to, co se mi líbilo. Pak samozřejmě také výkon Colina Firtha, který mě hodně překvapil a očividně si s rolí koktavého krále poradil víc než dobře. Ale to netřeba rozebírat, protože právě jeho výkon nejspíš u Královy řeči vyzdvihuje každý. Dále se mi líbila postava Lionela Logua, přestože Geoffreyho Rushe obecně nijak nemusím. Králova řeč na mě tedy sice nezapůsobila tak jako mé nejoblíbenější filmy a rozhodně se nestane mou srdcovkou, ale je to velmi silný a výmluvný film. ~(4,5)~

plakát

Harry Potter a Relikvie smrti - část 2 (2011) 

Pořád ještě chyběl malý kousek k pěti hvězdičkám. I když se oproti první části Relikvií smrti vytratila přílišná roztahanost, která mi předtím trochu vadila, a nahradila ji pořádná akce s dobrými efekty, u které se snad ani člověk nudit nemůže, přesto se i poslední z Potterů zařadil mezi spíše čtyřhvězdičkové počiny (a mimochodem, i když to není podstatné, oficiální plakát je snad nejhorší ze všech - nudný a Harry tam působí jak nějaký Terminátor, což vypadá trochu hloupě). Čtyři hvězdičky u mě ostatně vládly u všech dílů, kromě třetího a čtvrtého. Na Harryho jsem celých těch deset let chodila do kina zkrátka protože miluju celý ten knižní příběh. S Harrym Potterem jsem v podstatě vyrostla a všechny knihy mi přirostly k srdci. Ty jsou pro mě pětihvězdičkové. Filmy pak pro mě znamenají spíše příjemně strávený čas, kdy sleduju, jak je to všechno převedeno na filmové plátno. Musím však říct, že poslední film byl velmi důstojným a povedeným završením. Stejně jako kniha sice skončil trochu trapným závěrem "po devatenáctil letech", ale jsem ráda, že právě tohle vynecháno nebylo, protože i na to jsem natěšeně čekala. Z filmu mám obecně hodně dobrý pocit. Jen je škoda, že tím všechno končí - deset let, kdy jsem vždycky věděla, že přijde další díl, na který zaručeně půjdu do kina. ~(4,4)~

plakát

Správci osudu (2011) 

Zrovna nedávno jsem přemýšlela o tom, že jsem v poslední době neviděla žádný skutečně dobrý americký film. A konečně záblesk něčeho pořádného. Romantika ve sci-fi hávu a s nápadem. Ten nápad je to důležité - jinak bychom se dívali na klasický romantický film. Myslím, že originalita a nápad často americkým filmům chybí. Ale sem tam se najde něco lepšího. Trochu mi to v určitém směru připomnělo Inception, ale je pravda, že Inception mělo nápadů a propracovanosti ještě více, což mé hodnocení zvýšilo. A Matt Damon, stejně jako Leonardo Dicaprio, je s přibývajícím věkem čím dál větší sympaťák. Dále mě také zaujala hudba, která hrála v pozadí - tak nějak to působilo jako ze soundtracku k Řadě nešťastných příhod, což bylo hodně zajímavé. ~(4,1)~

plakát

Soredemo boku wa yattenai (2006) 

Jsem neuvěřitelně ráda, že většina japonských filmů má co říct. Včetně tohohle, který se dokonce zabývá hodně závažnou tématikou systému japonského soudnictví, a to zajímavým a mírně napínavým způsobem. S japonskými soudy samozřejmě nemám zkušenost, ale celé se to zdálo hodně uvěřitelné a skoro bych se nedivila, jestli to tak v Japonsku vážně funguje. Japonci se v mnoha ohledech chovají podle různých pravidel (pro západního člověka často nesmyslných) a vláda v Japonsku vládne pevnou rukou. Vztahy a různé konexe jsou mnohdy zásadní. Není pak divu, že všechno nefunguje přirozeně a jednoduše. A o tom tento film je. Japonské filmy a seriály můžou mít jakékoliv myšlenky či poselství, hlavní však je, že nějaké pořádné myšlenky mají. U amerických filmů mi tahle tendence přijde v poslední době slabší a když už film má nějakou myšlenku, často je to nějaká stokrát ohraná a nezajímavá. Proto si obecně japonských filmů cením. ~(4,2)~

plakát

Láska a jiné závislosti (2010) 

Jake Gyllenhaal a Anne Hathaway jsou sice sympaťáci, ale tím nejspíš skutečná pozitiva filmu končí. Jako komedie to moc nefungovalo, jako romantický film sice ano, ale nechytlo mě to za srdce. Takový slabší odvar jiných romantických filmů - na pohled sice pěkné, ale nemastné neslané. ~(2,6)~

plakát

Zkus mě rozesmát (2011) 

S tímhle filmem mám za sebou hned dva novější filmy s Jennifer Aniston. Ani u jednoho jsem neměla vysoká očekávání, ale narozdíl od filmu Záměna, kde se mé očekávání shodlo s konečným dojmem, Zkus mě rozesmát bych označila jako film trochu "nad očekávání". Příběhově to není žádná novinka a Aniston má (zase) stejný typ role jako vždycky, ale oproti Záměně, kde jsem se snad ani jednou nahlas nezasmála, bylo tohle o něco zábavnější a zajímavější. Film se sice neobejde bez klasických sandlerovských vtípků - tj. hloupé nárazy do rozkroku - ale přece jen se najdou nějaké opravdu šměšné scény. Pobavila mě i postava, kterou hrála Nicole Kidman. Na průměrnou zábavu naprosto dostačující. ~(3,2)~

plakát

Záměna (2010) 

Minimum vtipných scén, v romantice žádná inovace a Aniston stejná jako v každém jiném filmu - nemluvě o scénáři, který byl dost slabý a chvílemi působil nepřirozeně. Pouze některé scény s Batemanem, Goldblumem a tím malým klukem (Thomas Robinson) byly lepší. Naštěstí jsem od toho ale moc nečekala, takže zklamaná nejsem. ~(2,1)~

plakát

Liar Game: The Final Stage (2010) 

První série byla sice jednoznačně nejlepší, s hezkým zakončením a poselstvím, ale já si to zkrátka užila až do úplného konce. Když už jsem si ty postavy a atmosféru seriálu oblíbila, pak mě to bavilo i v druhé sérii a tomhle finalu. Podobný pocit jsem měla u Hana Yori Dango, které se taky skládá ze dvou sérií a konečného filmu, nebo třeba u Gokusenu (tři série plus závěrečný film). Ten svět mě prostě tak dostal, že ať už by konečný film dělal dojem jakkoliv natahované zbytečnosti, stejně mě to baví. Liar Game: The Final Stage pořád nabízelo stejně napínavou atmosféru a i když už člověk všechno od počátku předvídá (no jo, co jiného se dá taky od Akiyamy čekat), stejně ho můžou pořád některé zvraty a scény dostat. Opět se zde objevilo množství další postav, které lze podezřívat, opět funguje jisté napětí a vyvstává otázka "jak to zase Akiyama a Nao-čan vyřeší?" a nevadí, že víme, co se stane, otázkou je spíš jakým způsobem se to stane. Takhle to vidím já. Herce Matsudu Shotu jsem si v průběhu celého Liar Game oblíbila ještě víc, než když jsem sledovala Hana Yori Dango, a konkrétně v tomhle finále si mi hodně líbil výběr písně Love or Lies japonské skupiny Capsule. ~(4,4)~

plakát

Tajemství (2006) 

"Nedokážu říct, co je to za sílu, vím jen, že existuje." - Alexander Graham Bell... Je mi naprosto jasné, že mnoho lidí je vůči takovým věcem skeptických. Říkají "To je blbost!" nebo "Kdo by něčemu takovému věřil." To je na tom to smutné... Já však vím, že to tak je, a tenhle dokument mě jen donutil o těchhle věcech znovu popřemýšlet. Knihu Tajemství jsem nečetla, zato jsem však četla jiné knihy, které obsahují velmi podobné myšlenky a už několik let těmhle věcem věřím. Nejsem tak snaživý člověk, abych si změnila celý život, ale již několikrát jsem se přesvědčila, že tyhle "zákony vesmíru" platí. Takže obsahově bych dokumentu dala 5 hvězd. Nelíbila se mi však úplně forma - dokument byl vytvořen tak, že si jen těžko dovedu představit, že by nevěřícné lidi přesvědčil, protože chvílemi působil jako nějaký hloupý teleshopping plný lží, který má lidem vymývat mozek. Tvůrci to mohli podat trochu jinak. Takhle mám pocit, že to může zaujmout pouze lidi, kteří se už o tuto tématiku v minulosti zajímali a kteří podobným věcem alespoň z části věří. ~(4,3)~

plakát

Liar Game 2 (2009) (seriál) 

Druhá série už není taková pecka jako první série. Není to však tím, že by to bylo pouhé bezvýznamné natáhnutí, se kterým by tvůrci přišli po úspěchu první série - alespoň to si myslím. Právě naopak to vypadá, že tvůrci už od počátku tak nějak počítali se dvěma sériemi a filmem, protože to přesně sedí na průběh celé "hry lhářů" až po finále. Jde však o to, že první série i tak působila ukončeně a ukázala pěkné konečné poselství, takže když poté přijde další série, člověk se neubrání myšlence "a k čemu to?". Do jisté míry to může působit zbytečně a trochu ohraně, ale druhá série přinesla pár novinek, které dokážou zaujmout. Dozvíme se víc okolo celé hry a hlavně z minulosti Akiyamy (tohle jsem ocenila právě proto, že jsem si Akiyamu v první sérii oblíbila). Ukáže se i nová hlavní postava (mně značně nesympatická Kikuchi Rinko, která se podle mého ale na tuhle roli dobře hodila). A nejdeme zde i pár "třešniček na dortu" v podobě některých skvělých scén a vedlejších postav - bylo skvělé vidět Arakawu v roli přihlouplého Nishidy (ostatně, jemu role hlupáků vždycky jdou :)). Zkrátka, opět jsem si to vcelku užila, takže nemám důvod dávat nižší hodnocení. Navíc konečné preview mě natěšilo na velké filmové finále. Už se nemůžu dočkat. :) ~(4,4)~