Vzpomínky na Afriku

Boží!! Na tenhle film můžu koukat od rána do večera.Je to sice (vpodstatě) sladkobolná melodramatická romance, což je zrovna žánr, který moc nemusím, ovšem je to absolutní a dosud nepřekonaná špička této kategorie. Sydney Pollack u mě tímhle filmem náramně stoupl na ceně a zapsal se zřejmě mezi ty nesmrtelné režiséry, o nichž se bude mluvit ještě za několik desítek let. Absolutně famózní je i soundtrack s hudbou Johna Barryho, jehož ústřední melodii může každý slýchat často v televizní reklamě na Mattoni (ne v té, že Mattoni už není, ale v té druhé). Celkový dojem z filmu se ani nedá popsat slovy, to se prostě musí vidět a naplno prožít a procítit. (13.11.2002)

„Měla jsem farmu v Africe na úpatí Ngongského pohoří" tak začíná film (a tuším i kniha), po jehož shlédnutí budete cítit to, co bych rád cítil po každém filmu. Ten pocit si dokážu vybavit i nyní, ale nedokážu jej popsat. Jenže to se cítí pouze u některých snímků. Tento je jedním z nich a je to skutečný klenot. Streepová s Redfordem, dvacátá léta, nádherné Afrika, divukrásná příroda a duši naplňující hudba Johna Barryho. Koncert pro oči i duši. Zde je to na maximální počet hvězdiček bez jakýchkoliv výhrad. (28.07.2011)

Určitě tehdy nebylo snadné vystříhat velké množství materiálu, případně přeskočit mnohé linie z knihy. Výsledek není „pouhým“ velkofilmem postaveným na jasné milostné zápletce, dokonalé hudbě a nádherných záběrech africké krajiny, jak by se mohlo na první pohled zdát. Chemie mezi dvěma hereckými esy fungovala, emocí bych si přesto dokázal představit víc. Do nějakého blaženého pomlaskávání to mělo přeci jenom daleko. Legenda, kterou ale stavím úplně jinam než svoje skutečně oblíbené velkofilmy. (18.12.2016)

Abych řekl pravdu, musel jsem si kvůli nepřiměřené délce film pustit na dvakrát. Bohužel, Meryl Streep nikdy nebyla mou favoritkou, navíc já nikdy nebyl fanouškem dlouhých romantických eposů (čest výjimkám jako Indočína atd.). Zato Robert Redford patří k mým nejoblíbenějším hercům a John Barry k nejoblíbenějším hudebním skladatelům - několikrát jsem během hlavního motivu čekal, že se někdo vynoří se sklenkou Mattoni. Sydney Pollack odvedl kus práce, vždyť jde o jeden z prvních filmů svého druhu. Já se ale bavil jen místy. Scéna se lvy mě dostala do kolen, ty nekonečné záběry na africkou přírodu mě zase neskutečně nudily. Kvůli takovým záběrům si pouštím třeba Discovery, Animal Planet či National Geographic. V romantickém eposu mě zajímají trošku jiné věci. Škoda, očekával jsem o něco více než je akademií přeceněný epický flák z bohem zapomenuté Afriky. 3 a 1/2 s obrovským přispěním Roberta Redforda a Johna Barryho. (25.03.2010)

Dle popisu filmu a hlavních představitelů Meryl Streep a Roberta Redforda, jsem očekávala úchvatnou a citlivě natočenou romanci, podobnou Madisonským mostům. Té jsem se sice dočkala, avšak v podobě a zpracování, jež na mne nijak zvláště nezapůsobilo. Přišlo mi, že většina prostoru filmu je věnována především ději okolo kávových plantáží, problémů s nimi a celkovým sociálním problémů té doby a místům, v nichž se příběh odehrává. Způsob, jakým je romance Meryl a Roberta vylíčena, ve mě nezanechala téměř žádné nezapomenutelné, jedinečné či okouzlující dojmy. Nejspíš záleží na diváckém vkusu. Někoho zase naopak vůbec nemusí uchvátit Madisonské mosty. Vzpomínky na Afriku rozhodně patří ke kvalitním snímkům, avšak v mysli mi Vzpomínky na ni zůstaly jen velmi bledé... (09.08.2010)