Gilmour93

Kam až oko dohlédne lány levandule, smířené dávno s tím, že nějak bylo, je a bude… Estrogenní záležitost z okupované Francie, která přes pomalý rozjezd nabírá neokázalými prostředky na potřebné síle a osudové naléhavosti. A kdo nebude vlákán dokonalou C.Blanchett do Šarlotiny pavučinky, ten může směle obdivovat architektonickou krásu viaduktů Skotska, či francouzských kamenných mostů a venkovských zídek..

„Reklamu na hovno dnes v telke dávajú, každý z nás spozornie len čo zbadá ju..“ Mašínův debut lze rozdělit do dvou, na tuzemské poměry nadprůměrnou formou protkaných, částí. V první bohémský a účelně nesympatický floutek Ivan Heinz příživnicky básní životem, načež je ve druhé pohlcen historicky nechvalně známým obdobím hluboké mysofilie, aneb: "dandy, ó, dandy, osmačtyřicátý je konec srandy." Pominu-li skutečnost, že Hádek do své role nedorostl (nebo ji přerostl ?) a Huba mu opakem jeho velkohubosti dává herecky přes hubu, vidím hlavní nesoulad v tom, že autor se sice po vzoru hlavního hrdiny snaží "jít svou vlastní cestou", ale jaksi zapomněl na chování nespoutaného básníka, který se mylně nespolehne na rozum místo citu. Nehledě na to, že točit o boji individuality proti jakémukoliv systému z pozice reklamního klipaře a k tomu za 80 míčů, mi přijde jako kapánek pokrytecký počin. „Možete ho zohnat´ len pod rukou, nádherne hovno z hor (Kavčích)..“

Nepříliš přesvědčivý pan Anderson provádí infiltraci bandy bankovních lupičů, co ráda adrenalin, vlny a parašutismus, při kterém si můžete vykládat a padat nezvykle dlouho.. Paní Bigelow během své kariéry několikrát prokázala, že hry na vojáky, či policajty a zloděje ji nebyly v dětství cizí a hravě předčí některé své mužské kolegy, co asi tenkrát raději oblékali Barbíny, nicméně Point Break, jedna z nesmrtelných VHS klasik, je už v dnešní době i díky své naivitě hodně podemletá vlnami filmového času. Apropo, nemohu se dočkat připravovaného remaku. Gumové masky (ex)prezidentů Clintona, Obamy a Bushovic republikánského pokolení, K.Reeves hrající sám sebe, protože i po 20 letech vypadá pořád stejně a A.Kiedis ve větší, méně smažkovité roli. Jen s tím Swayzem bude z jistých důvodů problém, ale naštěstí je zde Grande Paolo. Ne nadarmo se traduje, že v Turíně každý týden u kadeřníka přilepil na zrcadlo žvýkačkou fotku surfaře Bodhieho a řekl: „Takhle!“

L.Marvin a T.Mifune tak dlouho obnovují na opuštěném tichomořském ostrově ochablé americko-japonské diplomatické vztahy, až se nakonec dostanou na požadovanou jednací úroveň člověk a člověk.. V zarámování hodných záběrech C.Halla se však zprvu hašteří, okrádají (Američan používá standardní vlastnické právo "co je moje, to je moje a co patří jinému, to si kdykoliv vezmu"), pomočují a ponižují, načež se vše i přes jazykovou bariéru obrátí do spolupráce, která, nebýt toho nevyzpytatelného konce, klidně mohla přejít až do malého svatebního obřadu v improvizované kapli postavené z bambusových kmenů.. Teď vážně - právě za takových okolností si lidé různých uniforem či národností uvědomí, jak jsou přes všechno stejní, ale holt osud (či chcete-li, Bůh) se konkrétně ve válce málokdy zachová spravedlivě..

Fantastická sračka: Si vybleju Kufr. Barvičkami hýřící, zastydlá pop-nuda plná krásných mužů (ten jediný nehezký raději schován pod kamenný plášť) a ještě krásnějších žen se rty čelícími v minulosti atakům bodavého hmyzu. Ti všichni dirigováni režisérem, jenž je dokonalým příkladem antonyma nomen omen, což je konkrétně u komiksových adaptací rituální sebevražda. Po prvním díle, jenž mi přinesl utrpení srovnatelné s přiložením rozpálené žehličky na přirození, jsem si na něj tímto pokračováním o Té-tisícovce poletující na žehlicím prkně vychrstl z konvice vařící vodu. Jsem nepoučitelný, ale kdo ví, třeba mě lákalo podívat se do Alba plné retuše..

Bettany jako boží bojovník je tu. Zase. A tentokrát má na čele nákres nosních dutin, jezdí motorkou na solární energii a než řeknete: „Pánbůh nás ochraňuj!“, budou si upíří ve strachu před ním kupovat zájezdy na prosluněnou francouzskou riviéru.. Kazatel káže, tazatel se ptá. PROČ..!? Adaptace dark fantasy-western-hororového komiksu oděná v religiózním hábitu kvapem zemřela na svou neoriginalitu, nepůsobivost a křečovitou snahu o kulometné řadění scén, jenž se ve finále spíše jeví jako prachsprosté odfláknutí a režisérský diletantismus. Náznak dalšího možného pokračování pak už byl jen pouhopouhým rouháním a Paul, jinak autorův herecký Spasitel, se klidně může snahou přetrhnout jak růženec, ale kde nic není, ani církev nebere.. V rámci kontinuity náboženské tématiky, doporučuji panu režisérovi po filmech Legie a nyní Kazatel natočit drama s autobiografickými prvky a mírným přesahem do snuffu, jenž by neslo název "Umučení Scotta C. Stewarta".. Pokud to bude obzvláště nechutné, což si přeji, kupuji si lístek do první řady, aby mě mohli v klidu vynést, kdybych omdlel..

Tvrdím to pořád, v jednoduchosti je síla! Pro Američany filmařsky vděčné téma vietnamského syndromu táhnoucí se jako černá nit civilním životem bývalých vojáků i jejich blízkých - tentokrát postavené na v dobrém slova smyslu úsporné televizní režii D.H.Jonese, teskné křídlovce hlavního hudebního motivu a především hereckých výkonech ústřední trojice, kde září zapomnění v alkoholu hledající E.Harris, jeho sestra s těžkou úlohou zachránit sebe i jeho (K.Baker) i samotný představitel sebedestruktivního šílence "Dýky", skrývajícího v sobě netušenou moc zaříkávače válkou poznamenaných veteránů. A kníratý Don Juan De Niro na školním plese prostě nemá chybu. „William Green. Geology a Space Arts.“ - „Joseph Megessey. Cars.“

"When there is peace, the warlike man attacks himself." Ten filuta Friedrich měl zase pravdu, neboť kdo nezabíjí ve válce, musí zabít alespoň čas.. Potenciál Jordanova filmu se rozptýlil do mixu různých žánrů (černá komedie, drama, love story, satira), které však svým průběžným střídáním vytvořily nesourodý celek a to je vzhledem k áčkovému hereckému obsazení docela škoda (teď už vím, že zelená guma S.Glenn vyskočil z vrtulníku ve filmu Saigon přímo nad stuttgartskou vojenskou základnou US Army). Jestli to takhle opravdu kolem 89´ fungovalo, tak se mohl vojín Jasánek klidně sám prostřílet až k vrahům z Wall Streetu..

Proslulý australský bushranger jakožto ústřední postava historicky poměrně věrné rekonstrukce líčící vzestup a pád Kelly Family (a tím teď nemyslím ty uječené hermafrodity s dlouhými vlasy). Celkové mdlé vyznění nezachránily časté záběry na faunu a flóru, ani snaha o desperátskou poetičnost a když se k tomu připojí i pocit, že hlavní hrdinové jsou nevinní asi jako štěně sedící vedle hnědé hromádky nevábné vůně a ke svým činům byli vyprovokováni podobně jako pedofil krátkou sukní pětileté holčičky, nemá snímek s vousatým Nedíkem Šuhajem loupežníkem, i vzhledem k své emoční plytkosti, moc co nabídnout. Jednu hvězdu navíc přihazuji za uvěřitelný výkon H.Ledgera a v souvislosti s tím si tak přemítám, jaká je to škoda, že před třemi roky odešel na onen svět, v němž se mu tak zalíbilo, že se odmítá vrátit zpátky.

Při Grabtharově kladivu… Pardon. Při Thorově kladivu, tohle se ti Kennethe povedlo! U scén s nádechem osudovosti jsem o pana režiséra strach neměl, to spíše u akce, ale i tu zvládl přesvědčivě. Severská mytologie protkaná duchem renesance, z pohledu byznysu chytrá marvelovská provázanost (Hawkeye J.Renner!), přesně dávkovaná nadsázka a prchlivý Hromovládce v celé své zpupnosti - alespoň do té doby, než se mu zapálí osvalená lejtka a zachlastá se svým prapravnukem Stellanem. Pokud by z jedné z devíti větví stromu Yggdrasil vyrašil další podobný počin, vůbec bych se nebránil.. Nevíte někdo, jestli se dá Mjollni koupit v Baumaxu?