Peklo v Pacifiku

Američan a Japonec. Oba se ocitají na pustém ostrově. Ve filmu neuvidíme nic, co se odehrálo před ztroskotáním, dokonce ani samotné ztroskotání. Neuvidíme jiné tváře, než ty, které patří našim trosečníkům. Ti toho moc nenamluví, což je vzhledem k jazykové bariéře pochopitelné, především si však i na ostrov zatáhli válku, která právě v Pacifiku zuří. Světem otřásá ta druhá světová a Amerika s Japonskem si příliš tykat nehodlají. Zpočátku vesměs nevinné laškování, v podobě házení si nábojů do ohně nebo močení tomu druhému na záda, přeroste ve hru na zajatce a usmířené stavění voru. Zábavná soukromá válka s poměrně naturalistickou atmosférou je zajímavá především díky představitelům, kteří se ujali obou hlavních (a jediných) rolí filmu. Lee Marvin a Toshiro Mifune jsou skvělí a předpokládám, že je každému jasné, kdo hraje Američana a kdo Japonce. Za zmínku stojí taky výborně ztvárněný závěr s překvapujícím vyústěním. (17.07.2008)

Mluviti stříbro, mlčeti zlato aneb jak na jedné pláži skrze zaryté mlčení dvou "zabejčených" pánů herců říci stokrát více než je u hollywoodského filmu běžné. A je jedno zda ti dva zrovna bojují proti sobě, přírodním živlům či s lahví saké. I ten velmi diskutovaný konec prostě nemohl být lepší, byť zpočátku zřejmě hodně diváků zaskočí svou zdánlivou laciností. Prostě výtečný chlapácký snímek nejen pro chlapi s trochu zdlouhavou stopáží a introvertní duší. Ehm, to zní ale blbě, co? (22.06.2008)

Dlouho jsem byl odhodlaný dát tomuto výbornému snímku plné hodnocení. Za posledních pár minut však jednu hvězdičku ubírám..alternativní konec by byl možná lepší a ideálněji by zapadal do celku. I přesto se však jedná o nadprůměrně dobrou podívanou odehrávající se na pozadí války. Jeden ostrov, dva lidé, každý na opačné straně fronty. Proměna vztahu mezi oběma muži je výborná a je velmi chutným kořením tohoto filmu, v němž excelují dva legendární herci. Úsměvné scény střídají dramatické chvíle a neobjeví se tu ani jedna nudná či hluchá pasáž. Škoda toho závěru... (16.05.2011)

Druhá světová válka je v plném proudu. Kapitán Kuroda si prohlíží dalekohledem pobřeží, když náhle uvidí na břehu vyplavený člun. Tak začíná tento velice silný, naturalisticky natočený snímek s pouze (podobně jako třeba u Slídila) dvěma rolemi. Marvina i Mifuneho mám rád a tady vůbec nezklamali. Oba nejdříve stojí proti sobě, ale postupem času si uvědomují jak je jejich válka nesmyslná. Film nepostrádá humor, napětí, silné momenty a snad až šokující závěr. S Point Blank nejlepší Boorman. (24.07.2008)

Naivne som si myslel, že sa z najväčších nepriateľov, stanú najlepší priatelia, síce to na chvíľu funguje, ale čertovsky sa to ukončí, uvedomia si, že niečo nie je v poriadku, po prečítaní časopisu LIFE - Japoncom. Uvidel zmrzačené fotografie svojich krajanov, vtedy sa v ňom zmocnila - opätovná nenávisť, ktorú prechovával od začiatku. Vrátim sa na začiatok, o kom je to vlastne reč. Predsa začnem - miestom, kde sa odohráva komorný príbeh. Sme niekde v Tichomorí, v Pacifiku, na opustenom ostrove, kde sa stretnú dvaja nepriatelia, ktorí sú akurát proti sebe v 2. svetovej vojne. Neviem, ako sa sem dostali, ale vidím ich tu. V celom snímku sú iba dvaja ľudia. Japonský - námorný dôstojník - a americký námorný pilot. Obidvoch spája nemilosrdná nenávisť, keď si pôjdu automaticky po krku s účelom spacifikovania - protivníka. Taktiež panuje - rečová bariéra, keď jeden nerozumie druhému... Najprv má prevahu japonec nad američanom, potom je to obrátene. Skrátka, nemajú sa zrovna v láske, postupne sa prestanú navzájom - šikanovať a nájdu si k sebe cestu, ako si porozumieť, ale najmä prežiť. Potrebujú stravu. ktorá tu nie je, tak jedia, čo je po ruke. Vedia, že ak tu zostanú, zomrú, tak sa rozhodnú, že je načase - vziať nohy na plecia, postaviť - PLŤ z bambusu a pokúsiť sa nájsť - civilizáciu. Len, je svetový konflikt, kde stále počuť z diaľky - výbuchy. Brilantná štúdia psychológie postáv na pustom mieste v nádhernej réžii a kamere, sprístupnia atypický filmový zážitok s pocitom nadšenia. Legendárni a geniálni herci, ktorí sa navzájom rešpektovali, unikátna záležitosť. Mňa najviac fascinoval - záver v nemocnici, keď sa im podarilo prejsť určitý úsek z pôvodného miesta, kde na začiatku boli, potom sa z nich - stali dočasní kamaráti. Pozitívna nálada panovala, potom sa čosi blížilo, čo im raz a navždy zničilo životy. Marvin a Mifune, to je niečo, čo sa začína na začiatočné písmeno ich PRIEZVISKA - M ako MASTERPIECE !!! Sakra, skoro som zabudol na výnimočnú HUDBU - skladateľa - LALA SCHIFRINA, ktorá sa dosť podobá na hudbu z Planéty Opíc, kde hudbu zaobstaral, ďalší hudobný mág - Jerry Goldsmith. Parádna hudba v obidvoch prípadoch. (10.01.2016)