Muž s kinoaparátem

Nejsem filmovým znalcem ani kritikem a ani se tak nesnažím tvářit. V závanu všeobecného nadšení, tak mohu z pozice obecního idiota pouze konstatovat, že jsem se nebavil. Musím však respektovat rok narození snímku i skutečnost, že se Dziga Vertov ukázal jako hračička mazlící se s obrazem. Připínám tedy umělci na hruď tři hvězdy s upozorněním, že jestliže v současné době proběhne pokus nějakého velkého umělce o remake, tak se tomu mé oči budou snažit vyhnout. (16.04.2016)

Je moc zajímavé, jak se dá tak jednoduchou, ale v tomto případě důmyslně promyšlenou, věcí jako je střih udělat z hovna velice zajímavou věc. Představte si, že jste na výstavě černobílých fotografií s názvem "Výjevy z života ruského lidu" a chodíte jen tak od exponátu k exponátu, předstíráte zájem a přitom se šíleně nudíte a pokukujete tak maximálně po nějakých sličných spolunávštěvnic výstavy. Nuda, co? Ale když v tom začne hrát rytmická hudba a vy z ničeho nic začnete běhat od fotografie k fotografii, pohled doprava střídá pohled doleva, doprostřed a zpátky, pomalu, rychle, rychle, rychle, pomalu, ty vteřinky, které daný obraz vidíte vás donutí úplně jinak nad jejich obsahenm přemýšlet a vy jste najednou katarzováni a úplně odvaření z nově nalezeného pocitu. Jenže kdo vydrží v takovém tempu celých 68 minut? Dziga Vertov zřejmě ano a já mu děkuji za Muže s kinoaparátem, třebaže jsem měl z počátku filmu v něj poměrně velkou nedůvěru s pocitem, že sleduji "jenom" takové hrátky s filmem až asi ve třech čtvrtinách filmu mě oslovila ta neskutečná dynamika střihu, která z ničeho udělala všechno a ty náznaky stop-motion animace a ty obrazy v obrazu a ty davy lidí a ti muži s kinoaparátem a ta invence a ta moderní hudba (bez kterého by to ovšem tak dobře nevyznělo) a ta a ty a to... PS: Tento film zraje jako víno, původně jsem dal čtyři hvězdy, ale nyní nemohu jinak... AR: 1,37:1 - Full aperture ratio (03.12.2008)

Ono by to asi bylo objektivně za 4*, ale nemůžu si pomoct, ten film je tak příjemný, že těch 5* mu nakonec dám. Kamerový experiment dokumentující snad vše naprosto skvěle ukazuje, co vše bylo možné udělat s kamerou už v roce 1929. Díky sympatické stopáži a hudbě to ani nenudí a velmi příjemně se na to dívá. Co je ale nejlepší je ten fakt, že to zanechá příjemný pocit a dobrou náladu. A výjimečně mi ani tolik nevadí absence příběhu. Takže, líbilo se mi to a jelikož z toho mám dobrou náladu, tak tady tomu ten plný počet bez problému dám. 5* (21.09.2019)

Tak to byl opravdu mazec! :-) Na svou dobu úžasné kamerové záběry, neskutečně nápadité experimenty, propracované triky a montáže (nejvíc mne pobavilo vycházení muže s kinoaparátem z pivní sklenky). Ale pokud jde o můj osobní přínos, žádnou další hodnotu, než rozšíření obzorů a vzdělávání, to pro mne nemá, případně ještě okouzlení těmi triky. Po 90ti letech se to nehodnotí snadno, v posledních minutách už mi opravdu lítala hlava kolem z veškerých experimentů a zběsilého střihu. Jako encyklopedický a přelomový snímek se originální experiment Dzigy Vertova může těšit opravdu záslužným místem ve filmové historii, ale toť vše. Umím si to velmi živě představit jako součást exkurze do technického muzea, mnohem hůře jako film, na který bych se chtěl sám od sebe znovu podívat. Tři hvězdičky jsou dle mého názoru dostačujícím vyjádřením respektu a obdivu z pozice současného diváka. (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (22.12.2019)

Nevšedné dielo svetovej kinematografie rozpráva o ľuďoch a ich živote v meste. Dynamika s akou sa divák stretáva, bez pomoci titulkov, scenára či hercov, je obdivuhodná. Srší z každého centimetru filmu, je poskladaná s matematickou presnosťou. Obrazy, ktoré nám tvorca poskytuje pomocou svojho "oka" t. j. kamery, sú umne vyberané, aby čo najpresnejšie vyjadrili život v novej proletárskej krajine. Práve tento intelektuálny prístup mu bol na domácej pôde najčastejšie vyčítaný, hoci v zahraničí prijala kritika jeho dielo bezvýhradne. Oslava filmu ako takého pomocou technickej práce s kamerou je obdivuhodná - režisér pracuje so zoomom, nájazdami, nadhľadmi, trikmi, používa veľké celky, veľké detaily a všetko je to geniálne zostrihané. Film som videl s hudobným doprovodom The Cinematic Orchestra a môžem povedať, že celý zážitok len umocňuje. (10.08.2009)