Muž s kinoaparátem

Nevšedné dielo svetovej kinematografie rozpráva o ľuďoch a ich živote v meste. Dynamika s akou sa divák stretáva, bez pomoci titulkov, scenára či hercov, je obdivuhodná. Srší z každého centimetru filmu, je poskladaná s matematickou presnosťou. Obrazy, ktoré nám tvorca poskytuje pomocou svojho "oka" t. j. kamery, sú umne vyberané, aby čo najpresnejšie vyjadrili život v novej proletárskej krajine. Práve tento intelektuálny prístup mu bol na domácej pôde najčastejšie vyčítaný, hoci v zahraničí prijala kritika jeho dielo bezvýhradne. Oslava filmu ako takého pomocou technickej práce s kamerou je obdivuhodná - režisér pracuje so zoomom, nájazdami, nadhľadmi, trikmi, používa veľké celky, veľké detaily a všetko je to geniálne zostrihané. Film som videl s hudobným doprovodom The Cinematic Orchestra a môžem povedať, že celý zážitok len umocňuje. (10.08.2009)

Tuhle kinematogracky-sebereflexivní lahůdku narozdíl od většiny ostatních sovětských "perel" dvacátých a ranně třicátých let s klidem doporučím všem. Dodnes svěží Film, z nějž čiší nadšení z nového možného vnímání světa, z technických možností a kouzel kamery a střihu. V několika kapitolách se nám Vertov postupně vyznává ze svého okouzlení z technického zázraku, kterým je pro něj kinoaparát. Z tohoto nadšení vyšel snad největší filmový dokumentární film všech dob, který, i když samozřejmě ideologicky vyhraněný (hollywoodské hrané filmy či alkohol tady dostávají kartáč), je zároveň asi největší oslavou samotného technického zázraku zvaného kinematografie. Pro někoho, kdo se o film zajímá trochu do hloubky povinnost. (20.07.2006)

Měl jsem to na DVDčku víc jak rok a pořád jsem se nemohl odhodlat si to pustit a teprve dneska jsem se odhodlal. No a bohužel tento "film" šel totálně mimo mě. Možná, že je to důležitý a zásadní film pro světovou kinematografii, ale pro mě důležitým a zásadním nikdy nebude a už si ho na 99,99999% nikdy nepustím. Jediné, co se mi líbilo byla moderní hudba a potom ty dynamické pasáže někde uprostřed (ocelárny, výrobna cigaret, trénink atletů ...), jinak jsem ale 66 mnut koukal na jakési nezajímavé pohyblivé obrázky a nudil se. (21.08.2010)

Zde je v několika komentářích zmíněno asi vše co činí tento film legendárním (střih, montáž atp.). O revolučnosti samozřejmě není pochyb, film totiž působí i po 90 letech velice svěže a čerstvě, což je zásluhou právě střihu. Co se mi ale obzvlášť líbílo je estetika a kompozice jednotlivých záběrů, jíž považuji za stejně geniální jako ostatní filmařské metody tohoto filmu. I když asi je to právě střih, který záběrům umožní vyniknout, což jen potvrzuje jeho význam. Rozhodně se jedná o velmi působivé a ryze umělecké dílo, které si zasluhuje být nedílnou součástí filmových dějin. Viděl jsem verzi s hudebním doprovodem Cinematic Orchestra a musím říci, že si film bez této složky ani neumím představit, protože tato hudba skvěle podtrhuje to jak je film nestárnoucí a nadčasový, i přesto, že se jedná o významný zásah do původního filmového záměru. (30.05.2011)

Bol som primerane zvedavý na film, o ktorom sa v superlatívoch píše v každej knihe o dejinách kinematografie. Prekvapovalo ma i vysoké hodnotenie v ČSFD, pretože tu už prevažuje mladšia generácia a pre nich sú nepozerateľné aj čiernobiele filmy, nieto nemé alebo iba ozvučené. Film ma výrazne nudil, i keď uznávam, že pred deväťdesiatimi rokmi mohla byť hra Dzigu Vertova s kamerou, svetlom, strihmi, trikmi atď. celkom zaujímavá a objavná pre diváka, ktorý sa s ničím podobným nemal možnosť stretnúť. Len neviem, prečo by som mal dnes híkať nadšením nad niečím, čo má miesto iba vo filmovej histórii. (24.06.2018)