Muž s kinoaparátem

Dost by mě zajímalo, co by Vertov řekl na tu moderní hudbu, ale novátorovi v něm by se zřejmě líbila. Nebudu psát, to nejen zde mnohokrát zaznělo, že je to skvělý dokument. Jen podotknu, že na obě fáze balení cigaret bych dokázala koukat i mnohem déle, to bylo téměř fascinující. Ten záběr na kola ujíždějící lokomotivy je hodně frajerský. (08.05.2019)

Je moc zajímavé, jak se dá tak jednoduchou, ale v tomto případě důmyslně promyšlenou, věcí jako je střih udělat z hovna velice zajímavou věc. Představte si, že jste na výstavě černobílých fotografií s názvem "Výjevy z života ruského lidu" a chodíte jen tak od exponátu k exponátu, předstíráte zájem a přitom se šíleně nudíte a pokukujete tak maximálně po nějakých sličných spolunávštěvnic výstavy. Nuda, co? Ale když v tom začne hrát rytmická hudba a vy z ničeho nic začnete běhat od fotografie k fotografii, pohled doprava střídá pohled doleva, doprostřed a zpátky, pomalu, rychle, rychle, rychle, pomalu, ty vteřinky, které daný obraz vidíte vás donutí úplně jinak nad jejich obsahenm přemýšlet a vy jste najednou katarzováni a úplně odvaření z nově nalezeného pocitu. Jenže kdo vydrží v takovém tempu celých 68 minut? Dziga Vertov zřejmě ano a já mu děkuji za Muže s kinoaparátem, třebaže jsem měl z počátku filmu v něj poměrně velkou nedůvěru s pocitem, že sleduji "jenom" takové hrátky s filmem až asi ve třech čtvrtinách filmu mě oslovila ta neskutečná dynamika střihu, která z ničeho udělala všechno a ty náznaky stop-motion animace a ty obrazy v obrazu a ty davy lidí a ti muži s kinoaparátem a ta invence a ta moderní hudba (bez kterého by to ovšem tak dobře nevyznělo) a ta a ty a to... PS: Tento film zraje jako víno, původně jsem dal čtyři hvězdy, ale nyní nemohu jinak... AR: 1,37:1 - Full aperture ratio (03.12.2008)

nostalgické -5* tenhle experimentální snímek je s odstupem času zajímavý hlavně z filmařského hlediska a historického pohledu. Jeho hravá atmosféra mě bavila a nehledal jsem v něm nic jiného. Z toho důvodu mu můžu dát tak vysokou známku. Běžný divák si ho nejspíš neužije, pokud od toho dokumentu čeká nějaký příběh či smysl. Takže je spíš určen pro artové fajnšmekry. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: X /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: X (3*MAX) ] (11.12.2018)

Bez vysvětlujících titulků, bez příběhu, vlastně bez lecčeho, co by člověk čekal, a přitom tak uhrančivá a strhující záležitost. Hodinu a sedm minut jsem na Muže s kinoaparátem civěl v němém úžasu. Mimochodem viděl jsem verzi s hudbou Alloy Orchestra, která byla vážně skvělá, ale jsem rád, že existují ještě další soundtracky. O důvod víc, proč se k tomuto filmu (o filmu) vracet.__P.S. V řadě scén jako bych poznával inspiraci pro Reggiovu Koyaanisqatsi. Náhoda? Stěží. (13.05.2014)

Tak vám teda nevim co si o tom myslet, Jediná věc která se mi na tom líbila byla stopáž, ba ne, to kecam. Bylo to totiž dlouhý a já se několikrát musel koukat, kolik mi ještě chybí do konce. Na druhou stranu, určitě tam bylo pár zajímavých hrátek s kamerou. Nicméně neumím je ocenit ani v současnosti, natož pak ve starém filmu. Chválit hudbu, která to jakž takž držela pohromadě je taky zcestný, když byla přidána až 70 let po natočení. A i když to možná přineslo revoluční techniky, tak mě to pouze utvrdilo v tom, že dokumenty mě prostě neberou. To jsem si na sebe zase s tou výzvou upletl bič. (22.11.2012)