Předstírejme, že je to v pořádku

Fran Lebowitz má schopnost okomentovat prakticky cokoliv, což sice nabídne Martinu Scorsesemu až bezednou možnost výběru, současně vede i k jisté dramaturgické rozkročenosti. Ačkoliv jednotlivé epizody mají svá hlavní témata, čas od času se od nich – takřka až nepatřičně – odchází. Ne že bychom ztrácely důvod se smát, ale můžeme se ztratit při cestě s Fran za poznáváním New Yorku. I když... i s tím New Yorkem se to má obdobně jako s přístupem k tématům epizod. Je a není důležitý. Je a není v centru pozornosti. De facto málokdy stojí v prvním plánu. Neznamená to, že bychom proto měli projekt hůře hodnotit, ale leckomu to nenaplní očekávání. V první řadě Scorsese dává prostor samotné Lebowitz – jejím názorům, jejím historkám, její osobnosti. Jenže díky tomu, že je natolik propojena s místem, v němž pracovala a pracuje, žila a žije, tedy New Yorkem, se leccos dovídáme i o této metropoli. A o proměnách. Protože o vývoji, změnách, vlastně jaksi kriticky nahlížených, i tento dokumentární projekt je. Podstatné pro jeho přijetí, resp. míru kladného přijetí, bude, jak moc si sednete s Fran Lebowitz. Humor asi nebude takovou překážkou, je sympaticky jízlivý, nikdy ne však urážlivý. Upřímný, ale ne účelově „nekorektní”. Jen jej může být vlastně až moc. A občas lze vyčíst, jak si ho Lebowitz připouští – jaksi ustupuje od potřeby vyjádřit myšlenku přesně, jen proto, aby ji vyjádřila vtipně. Když ale tohle přijmete, vznikne prostor ani ne čtyřhodinový, který můžete naplnit setkávání s ní, v podnicích a ulicích New Yorku, prostor, kde si z každé epizody lze odnést pár postřehů pro další parafráze či citování, nebo alespoň (nebo vlastně především) postřehy, které popostrčí k vlastnímu zhodnocení společenských fenoménů a proměn. (24.01.2021)

Frankie vás zahltí proudem jedinečného vyprávění, ona je zábavná bytost, originál, její vtipné postřehy mě bavily, ne sice tak třeskutě jako Scorceseho ( jeho upřímné gejzíry smíchu bavily v druhém plánu, mimoděk), ale byly objevné, zajímavé pamětnicky. " Nevím, na co jste se ptali, ale dostali jste historku o medvědech !" Já trochu postrádala více dokumentárních záběrů reflektující proměnu města. (03.04.2021)

O New Yorku a jedné z jeho slavných intelektuálských postaviček, výhradně skrze přátelské konverzace se Scorsesem. Milá atmosféra, vybroušený sarkasmus a vtipně mrzuté náhledy na dnešní svět (posedlost sportem a wellness, technologie, nové mrakodrapy a specifika velkoměsta), za mě spokojenost - poznal jsem a oblíbil si sympatickou osobnost. Poslední díl (knihy) mi nedá nezmínit fajn dokument The Booksellers (také s Fran). (17.01.2021)

velmi příjemně strávený čas.Fran Lebowitz je sice trošku neurotická "důchodkyně",ale ona byla zjevně taková už ve dvaceti a z jejích rozhovorů se Scorsesem sálá její/jejich láska k New Yorku a nejen k němu.Je tu hodně trefných komentářů vycházejících ze zkušeností a celé je to zábavné a vtipné.Jakkoliv jsem její jméno doposud neznal,mám teď celkem chuť si od ní něco přečíst.Klidně víc takových "důchodců"...80% (10.01.2021)

Spojení Scorseseho, Lebowitz a NY tady nesmírně funguje. Je to drzé, je to sarkastické, je to ukrutně zábavné. Fran je možná nevrlá starší dáma, ale nevrlá starší dáma na nejvyšší úrovni, jejíž vztah k NY bych se nebála označit za skoro až partnerský (se vším, co k tomu patří). Vzpomínky lidí, jako je Fran Lebowitz, prostě musí být zaznamenány pro další generace. A ti, kteří si stěžují na neznámou, nevýznamnou důchodkyni...well, asi nastal čas doplnit si vzdělání. (21.01.2021)