Předstírejme, že je to v pořádku

Nevěděl jsem doteď kdo Fran Lebowitz je, a nijak mě to po shlédnutí tohoto Scorseseho ukecaného dokumentu ani nemrzí! To, že se Scorsese chechtal každému jejímu ukňouranému výžbleptu stěžujícímu si na dnešní moderní dobu jako pomatenec, jen poukazuje na jeho progresivní senilitu a stařeckou demenci. Já jsem všemi deseti pro zajímavé intelektuálské kecy a dokumenty všeho druhu, co se zanořují do hloubky jakýchkoliv problémů a témat, tohle mě ale, až na několik málo zajímavých příhod, pár citací a ukázek z filmů, názorově nijak neobohatilo, či nedejbože rozšířilo obzory. Jistě celkově by se to dalo shrnout jako zajímavá nostalgická sonda do nedávné historie NYC skrze pohled dvou sedmdesátiletých pamětníků, kteří v tomto městě vyrůstali dejme tomu od poválečných let a zažili v něm vrcholy svých životů a kariér, potkali spoustu slavných i neslavných lidí, a prošli všemi proměnami města k horšímu i k lepšímu, ale poslouchat furt dokola nářky podrážděné a nepříjemné sedmdesátnice, že dnes lidi všude v metru i na ulicích jen čumí do svých mobilů, textují, nebo na nich sledují filmy a hrají hry, a už tak moc nečtou knihy jako dřív, se opravdu rychle omrzí a je každému pod 50 trochu úsměvné a taky docela nudné... Za tuhle věčně nespokojenou grumpy old bitch dávám s bídou 15%. Nebyla totiž ani vtipná a ani ničím světoborná a to ani za pomoci Scorseseho. Ba naopak, ten to svým sycophantstvím spíš celé zhoršil. Všem milovníkům starých, intošských, skrz naskrz prohulených, židovských newyorských leseb se tímto omlouvám. (26.04.2021)

Ze začátku jsem měla trochu problém naladit se na formát pořadu, který byl na můj vkus nejdřív až moc "ukecaný" – Fran Lebowitz dokázala přijít s jízlivým rozborem snad úplně čehokoliv, a že si vždycky dala záležet, aby všechno okomentovala skutečně do posledního puntíku. Možná to bylo tematickým zaměřením dalších epizod, možná jsem se na styl rychle adaptovala, dialogu Lebowitz a Scorseseho jsem ale přišla na chuť a většinu epizod jsem si pak užívala od první do poslední minuty. Chápu některé komentáře, které kriticky poukazují na to, že Lebowitz celou dobu vlastně mluví jen o sobě a zkušenost se životem v New Yorku hraje trochu druhé housle, mně ale její vhledy přišly neobyčejně zábavné. Jen to asi není úplně ideální na binge - což tedy podle mě vůbec nevadí. (07.02.2021)

Nejde až tak o New York ako o stand-up, či skôr životné príbehy spisovateľky Fran Lebowitz. Keďže však žije v New Yorku celý svoj život, tak časť z nich je pochopiteľne aj o New Yorku. Príbehy sú na širokú škálu tém, niektoré sú skvelé, trefné, či poučné. Pri niektorých sa však autorka opakuje, resp. príliš zdôrazňuje sama seba. Vidieť to najmä v momentoch, keď sa do rozprávania snaží zapojiť Scorcese. No na strane druhej vidieť, že ju má táto režisérska ikona bytostne rada, čo mierne nesympatie vyvažuje. A za to ide jedna hviezda dole, ako aj za zopár menej záživných príbehov. Natočené to však je fantasticky...a ten interiér sa Scorsesemu opäť dokonale podaril. Vzhľadom na cca 25minútovú dĺžku výborné k zaspávaniu či ľahkému jedlu. (31.01.2021)

Frankie vás zahltí proudem jedinečného vyprávění, ona je zábavná bytost, originál, její vtipné postřehy mě bavily, ne sice tak třeskutě jako Scorceseho ( jeho upřímné gejzíry smíchu bavily v druhém plánu, mimoděk), ale byly objevné, zajímavé pamětnicky. " Nevím, na co jste se ptali, ale dostali jste historku o medvědech !" Já trochu postrádala více dokumentárních záběrů reflektující proměnu města. (03.04.2021)

Fran Lebowitz má schopnost okomentovat prakticky cokoliv, což sice nabídne Martinu Scorsesemu až bezednou možnost výběru, současně vede i k jisté dramaturgické rozkročenosti. Ačkoliv jednotlivé epizody mají svá hlavní témata, čas od času se od nich – takřka až nepatřičně – odchází. Ne že bychom ztrácely důvod se smát, ale můžeme se ztratit při cestě s Fran za poznáváním New Yorku. I když... i s tím New Yorkem se to má obdobně jako s přístupem k tématům epizod. Je a není důležitý. Je a není v centru pozornosti. De facto málokdy stojí v prvním plánu. Neznamená to, že bychom proto měli projekt hůře hodnotit, ale leckomu to nenaplní očekávání. V první řadě Scorsese dává prostor samotné Lebowitz – jejím názorům, jejím historkám, její osobnosti. Jenže díky tomu, že je natolik propojena s místem, v němž pracovala a pracuje, žila a žije, tedy New Yorkem, se leccos dovídáme i o této metropoli. A o proměnách. Protože o vývoji, změnách, vlastně jaksi kriticky nahlížených, i tento dokumentární projekt je. Podstatné pro jeho přijetí, resp. míru kladného přijetí, bude, jak moc si sednete s Fran Lebowitz. Humor asi nebude takovou překážkou, je sympaticky jízlivý, nikdy ne však urážlivý. Upřímný, ale ne účelově „nekorektní”. Jen jej může být vlastně až moc. A občas lze vyčíst, jak si ho Lebowitz připouští – jaksi ustupuje od potřeby vyjádřit myšlenku přesně, jen proto, aby ji vyjádřila vtipně. Když ale tohle přijmete, vznikne prostor ani ne čtyřhodinový, který můžete naplnit setkávání s ní, v podnicích a ulicích New Yorku, prostor, kde si z každé epizody lze odnést pár postřehů pro další parafráze či citování, nebo alespoň (nebo vlastně především) postřehy, které popostrčí k vlastnímu zhodnocení společenských fenoménů a proměn. (24.01.2021)