Třináctá komnata

„Já jsem se netvářila, já jsem se jenom divila." Poetické drama s výraznou formou odpovídá svým zpracováním době - 60. letům. Tajuplný dům skrývající 13. komnatu, tajemná zahrada, jež ho obklopuje, dvě děti žijící svými fantaziemi a trojlístek dospělých, jejichž vztahy jsou napjaté jak špagáty. Film vedle příběhu postav vypráví obrazem. Ester Krumbachová dle titulků pouze složila slova titulní písně, ale protože s Vávrou spolupracovala před tím a potom, nedivil bych se, kdyby i zde našeptávala, na jaký detail se má kamera zaměřit, jak zarámovat ten který obraz. Doteky secese a romantismu (nikoliv sentimentalismu), lehká temnota a směřování k tragickému konci, který se může a nemusí, dle věštby, naplnit. (20.05.2021)

Ako filmový laik mám s československými fimami 2. polovice 60. rokov vážny problém - ich poetika ma nebaví. Nechcem sa nikoho dotknúť, ale normalizačná tvorba mi príde oveľa vstřícnejšia voči bežnému divákovi. To, čo očakávam ja, odkojený na amerických filmoch, je primárne dej a k tomu trochu umenia. Tu je to naopak, to sa týka aj niektorých filmov od Kachyňu a ďalších. 50 rokov od svojho vzniku podľa mňa tento počin môže zaujať maximálne študentov filmových oborov. Neuveriteľným paradoxom je, že už o rok Vávra natočil strhujúce Kladivo na čarodejnice. (29.12.2016)

Hodnocení na čsfd má jeden z typických průběhů, pilový, Znamená to, že není lehké se s ním vyrovnat, a nakonec je třeba zaujmout stanovisko typu ANO nebo NE... Z Vávrova filmu jsem neměl dobrý pocit. Především dialogy, jak dětí, tak dospělých, mě dost ubíjely, ale nejen mluva, ale i gesta a pohyby, barevné redukce obrazu a další, již méně postřehnutelné "experimenty". A tak si myslím, že autor tento krok mimo své vyšlapané cesty příliš nezvládl. (21.07.2016)

„Já z ní něco udělám. Ona vidí jen něco. Naučím ji, aby viděla víc, než ostatní.“ Tento film jsem měl hodně rád v době mého vrcholného dospívání, vždy mě fascinoval svou atmosférou a tajuplným dějem, v němž neomezená dětská fantazie ve své zdánlivé nevinnosti přechází až do nebezpečného střetu s temnými sílami... „v tuto chvíli už to nejsem já, už je to OSUD...“ Skoro jsem se bál na tento film po několika letech podívat znovu s tím, že už na mě po v konkurenci světové žánrové tvorby tolik nezapůsobí a půjdu s hodnocením níž, ale vůbec jsem nezůstal zklamán, podíval jsem se s radostí i dvakrát velmi brzy po sobě a já prostě na tom filmu nenacházím chybu! Snad ještě víc, než dřív, teď pro mě vynikl jedinečný styl Otakara Vávry, který zde mysteriózní námět z Neffova románu zpracoval s nebývale precizní psychologií dětských i dospělých postav, nechal v doprovodu drobných surreálních výjevů s pochody fantazirující mysle nahlédnout do světa fantazie bujného Kosti, stejně jako jindy v působivém hrobovém tichu odeznít silné drama tajemné exotické postavy Černého Petra a k tomu až neuvěřitelně detailně vyladil každý jeden záběr po vizuální stránce. Střídá se tu sice hodně filtrů a odstínů, ale všechny mají svůj smysl a každá místnost nebo nálada zde mají svou vlastní barvu. *** Zdaleka ne všechny filmy Otakara Vávry na mě udělaly pozitivní dojem, ale z několika důvodů si ho hodně cením a mj., že obohatil čs. kinematografii o výjimečné filmy v rámci žánrů v tehdejší domácí tvorbě nezvyklých jako horror (Kladivo na čarodějnice), sci-fi (Krakatit) nebo v tomto případě mysteriózní film... s velmi pěknou kulisou prvorepublikové Prahy v nezvykle temnějším hávu i chytlavou ústřední písničkou. Rozumím, že moc divákům asi nesedne, pro dětské publikum je totiž hodně temný a pro dospělého diváka je v něm možná až moc zaostřeno na ty dětské postavy, ale já si podobné filmy vymykající se z běžné tvorby často užívám a tenhle mi i poněkolikáté přinesl zážitek... skoro mám pocit, jakoby Vávra točil tu Třináctou komnatu přímo pro mě... a pokaždé mě těší, když do ní můžu jako vděčný návštěvník opětovně nahlédnout. [100%] (14.12.2021)

Když si uvědomím ,že po úžasné Romancí pro křídlovku a před skvělým Kladivem na čarodějnice vznikl tento film s názvem Třináctá komnata ,budí ve mně dojem ,že jde jen o vyplnění jakéhosi prázdna , aby se něco dělalo. Co mělo znamenat střídání barev? Spíše to působilo překonbinovaně, ale známé je rčení "méně někdy znamená více". Co bych chtěla vyzdvihnout ,byla vykreslená krize uvnitř rodiny Dr.Kalisty. A Černý Petr byl tedy totální úlet , kdy jsem nechápala už vůbec nic...... (23.09.2008)