Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky

Ani včerajší, už x-tý pokus o omilostenie toaletného agenta v mojich očiach sa nevydaril. Asi to nebude tým, že Sováka a Kačera nemusím, skôr tým, že v iných Vorlíčkových filmoch komično prichádza prirodzene, vyplývajúc z deja. A tu ako keby zasvietil semafor: "Pozor, prichádza niečo smiešne. Nezabudnite sa smiať". Trochu mi to pripomenulo iba o málo lepšiu paródiu Kdo chce zabít Jessie? Nič sa nedeje. Vorlíček má aj lepšie filmy a tento film má aj vďačnejších divákov, než som ja. (25.07.2022)

Krásná česká parodie na Bondovky v komunistickém a českém stylu. Macourek a Vorlíček pro mne je sice stále dobrý humor, ale přijde mi druhořadý v porovnání se Smoljakem a Svěrákem a nebo s Lipským. Přijde mi to prostě lehce mimo mísu oproti jiným komediím z komunistické doby, ale i tak se mi tato blbinka líbila. Nelámal jsem se u toho smíchy, ale byly taky dobrý momenty. "Co tady děláte člověče?" - "Já jsem agent číslo 13!" - "Poslyšte, dejte si černou kávu a jděte se vyspat. A příště si dejte pozor, rozumíte?" - "Počkejte... já jsem vážně špijón." (15.04.2016)

Neviděl jsem žádnou klasickou Bondovku (ostatně, z pohledu dobového kontextu: kolik našich diváků tenkrát v roce 1967 ano, že jo?), nepatří mezi mé vyhledávané filmy – Agent W4C coby československá obdoba mne už dlouho velice zajímal a fascinoval, jak byl za hranicemi úspěšný. Nemusím moc ani Jana Kačera – i když je to hlavně tím, v jakých pro mě nezajímavých intelektuálních filmech Schorma, Bočana a spol. tenkrát hrával – zde mne naopak velice bavilo sledovat jeho počínání v roli západního (francouzského) agenta zapojeného do mezinárodní špionáže napříč socialistickým Československem. Kačer to skutečně zvládl s gracií, ani Květa Fialová nepostrádala svým typickým šarmem, Jiřímu Sovákovi v době svého vrcholu velice sedla postava typického "malého českého" úředníčka v roli amatérského špiona. Snímek na mne od počátku dýchal neskutečnou propracovaností scén skrze kameru, nasmínání scény (třeba v nočních ulicích), hudbu (přidávám se k těm, který zde chválí úžasnou titulní písničku v podání nedoceněné Judity Čeřovské). Ten snímek chvílemi dost vypadá, jakoby šlo o velice vážné (kontra)špionážní drama na pozadí období studené války, o to více coby lahůdky zapůsobí pravidelně se objevující, někdy až minimalistické gagy, různé drobné vtípky i pořádně rozjeté groteskní a přímo parodické scény. Měl jsem pocit, že většina tvorby Václava Vorlíčka, ať už komedie, pohádky klasické i moderní, sci-fi,..., je neustálým omíláním v TV hodně profláklá a nemůže už přinést nic nového, a ejhle! Navíc obrovským překvapením je značný podíl scenáristy Oldřicha Daňka, zaměřeného více na různé historické a komorní hříčky, který si tímto počinem doslova zaexperimentoval, a to znamenitě! Občas film sice přejde do stěží uvěřitelných momentů (Sovákova plavba po záměně plavců pomocí posunu elektrického drátu už byla trochu na hraně), ale jako celek určitě velká spokojenost. (75%) (Československá filmová výzva) (21.05.2019)

Geniální a nadčasová parodie na špionážní filmy, která stejně jako "Happy end" Oldřicha Lipského předběhla dobu a ani po mnoha letech neztrácí nic ze své působivosti a humorného nadhledu. Není nad rady z příručky "Agentem snadno a rychle" a záplava humorných i absurdních situací může začít. Nevím sice jestli by současní sportovní komisaři schválili Poustkovi jeho "vysoce aerodynamické" plavky, ale plaveckou scénu (a nejenom tu) jsem si i po letech patřičně užil. Je jen veliká škoda, že většina zúčastněných aktérů už není mezi námi, ale toho na co se vzpomíná se slzou v oku i s "poprskanou TV obrazovkou" tu zanechali požehnaně. A vzhledem k tomu, že to u nás v poslední době moc velká sranda není (a pokud ano, tak dost často spíše trapná), možná že se PAN režisér raději přemístil za "Parťákama" , kde si to naladěni na podobnou notu určitě užijí daleko lépe a s úsměvem. (08.02.2019)

V jednom nejmenovaném městě.. Paradoxně možná nejlepší ve svých méně vtipných momentech (nálada kolem bondsongu v hotelu, vrcholná scéna v bazénu, nájezdy do scén...), které až místy vzdávají hold parodovanému vzoru, ve vtipných pasážích naprosto nadčasové. Zlatý fond a trochu zapomenutý film s velkou vnitřní sílou a jistotou. (25.08.2007)