Zítra se bude tančit všude

Filmovym jazykem aplikovana komunisticka agitacni prirucka slozena z chatrneho pribehu plneho typizovanych postav (zly mefistovsky student historie a antikomunista co timpadem musi byt fasistou a tak dojde spravedliveho potrestani, od socialisticke reality odriznuty umelec-intelektual co prozre a pochopi ze umeni musi byt lidove, zapalena usmevava soudruzka, mirne dusevne zaostala milenecka dvojce - prototyp budouciho sovetskeho cloveka, se kterym se muze ztotoznit i nejjednodussi vesnicky divak ...) a hudebnich a tanecnich cisel. Ceskych lidovych a samozrejme sovetskych. Je extremne zabavne film sledovat a snazit se dekodovat vsechna poselstvi, ktera soudruzi do snimku nekde vic a nekde min okate nasazeli. At zije Mir! (05.10.2009)

Co s tímto filmem. Scénář je jen sledem scének, režijní pojetí se "vyřádilo" na statickém komponování postav, občas sice zaujme artistický kousek tanečníka, ale co dál? Postavy se nikam nevyvíjejí, a to příběh zabere čtyři roky! Vlastně to ani nejsou postavy, jen ilustrace teze. Jen v lidovém umění je pravá podstata lidu, tu dokáže uchopit jen správně vedený odborník a dokonce na jejím podkladě vytvoří něco nového. Je pěkné, že tyto poučky, dnes známé jen z rozborů socrealismu, zde někdo tvrdě uplatňuje v praxi, ale výsledek je neživotně blbý. Zaujme ovšem bez jakýchkoli zábran předvedená metoda ovládnutí: ten soubor je zpočátku jen vědecko-zájmové združení, je infiltrováno činovnicí svazu mládeže, ovládnuto a převedeno na činnost svazu a straně milejší. Takhle se to dělá, soudruzi, je to jasné? Tento pokus o novou mytologii socialistické společnosti je tedy dnes jen povinným filmem pro studenty historie 50. let, pro ostatní jen kuriositou, která není ani pro zasmání. (22.03.2010)

Cekal jsem trochu jiny film, ale z hlediska obrazu doby se jedna o velmi hodnotny snimek. Dobovy folklor, ktery mi i na svou dobu prijde strojeny a naivni. Zahranicni navstevy v Berline mi prijdou neprirozene a cele to je takove usmevne. Myslim, ze film divaci nebrali vazne ani v tech padesatych letech. Z hercu urcite zaujme Adamira. (07.12.2020)

No jo, tančilo se tam všude, i zpívalo a jásalo. Viděl jsem to. Ale bohužel sám z tohoto filmu jásat nedokážu. Můžu tak maximálně vystoupit z davu s tím, že jsem v pozadí vnímal opravdu pěknou myšlenku oslavit mír tancem a zpěvem, ukázat ostatním národům své lidové tradice a zvyky a bojovat proti válce. Jako dokument své doby to (i díky ukázkám národního folkloru) v sobě hodnotu má, ač nebudu tajit, že coby příslušník mladé generace jsem se u toho víc nudil, než bavil. Některé záběry jsou pěkně symoblické, třeba ten úvodní na Karlův most, kde vedle sebe v objetí prochází lidi vícero národů včetně černocha, Koréjčanky a muslima v plášti. To vše by bylo hezké, kdyby film nepodtrhovala ona přidaná budovatelská hodnota s oslavou soudruhů Stalina, Gottwalda a spol. (ano, i když z celých 104 minut tohle dohromady netvoří víc než minut pět, možná šest). Na podobné filmy se lze dnes jen stěží dívat objektivně, ale není to jediná výhrada z mé strany. Pateticky pronášené řečičky s neutíchajícím optimismem (dokonce i během řešení konfliktů) snižují celkový dojem ještě níž, stejně jako slabší forma, kde celek víc než komplexní příběh připomíná spíše pásmo kulturních vystoupení doplněných o pár situací "ze zákulisí". Takže zbývá mi s přihmouřením očí ocenit jen tu možnost nahlížení na téma kolem založení folklórního souboru po válce a jeho úspěšných vystoupení napříč Evropou (a v kontextu bohužel i jeho zneužití pro politickou propagandu). A také doufat, že se k němu někdo ze současných filmařů s patřičným kritickým odstupem ještě vrátí, minimálně tak působivě, jak to bylo nedávno u Poláků v podobě Studené války. (11.02.2020)

Jděte do háje s tím odpadem. Vždyť je to celkem dobře natočený snímek, který dokumentuje tehdejší dobu. Právě s odstupem času si můžeme tento film vychutnat, bez zbytečných politických komentářů a odsuzování kvůli tomu, že se jedná o agitku. Vždyť festivalu mládeže se zůčastnili mladí z celého světa, nejen ze socialistického. Můžeme porovnávat, co se v hudbě, ale i jinde nosilo tehdy a teď. Z tohoto hlediska je ten snímek jako dobový dokument přímo neocenitelný. A hlavně si uvědomte, že místo neocenitelného odkazu tohoto snímku, ať vznikl kdekoli a z jakýchkoli pohnutek, se potom místo tančení všude po celém světě spíš válčilo a válčí se místo tančení dodnes. A pořád je hůř. To nesmyslné válčení do odpadu beze vší pochybnosti patří, ale tento snímek určitě ne. (12.04.2012)