Zítra se bude tančit všude

Jděte do háje s tím odpadem. Vždyť je to celkem dobře natočený snímek, který dokumentuje tehdejší dobu. Právě s odstupem času si můžeme tento film vychutnat, bez zbytečných politických komentářů a odsuzování kvůli tomu, že se jedná o agitku. Vždyť festivalu mládeže se zůčastnili mladí z celého světa, nejen ze socialistického. Můžeme porovnávat, co se v hudbě, ale i jinde nosilo tehdy a teď. Z tohoto hlediska je ten snímek jako dobový dokument přímo neocenitelný. A hlavně si uvědomte, že místo neocenitelného odkazu tohoto snímku, ať vznikl kdekoli a z jakýchkoli pohnutek, se potom místo tančení všude po celém světě spíš válčilo a válčí se místo tančení dodnes. A pořád je hůř. To nesmyslné válčení do odpadu beze vší pochybnosti patří, ale tento snímek určitě ne. (12.04.2012)

„Až bude na celém světě mír, bude se všude tančit" to je hlavní motto filmu „Zítra se bude tančit všude". Mír to je radost, mír to je štěstí, mír to je láska, mír to je pokojná práce. Chtěli jsme udělat radostný film o šťastných lidech práce. I tanec a píseň znamená mír, proto jsme točili film roztančený, rozezpívaný, který by ukázal na životě našich nových mladých lidí kus bohatství našeho lidového umění i krásu naší přírody, kde se toto umění zrodilo. Od valašských hor až do Berlína provázíme naše mladé s jejich písněmi a tanci od horských samot až do obrovského velkoměsta, které se roku 1951 na čtrnáct dní stalo hlavním městem světového mládí. Chtěli jsme ukázat životní optimismus, radost a v neposlední řadě i hrdost mladých občanů naší lidově demokratické republiky. Chtěli jsme udělat film o lidech vroucích, hluboce lidských, ochotných pochopit chyby a pomoci v nich, o lidech citových, milujících a milovaných, neboť jenom takoví se mohou stát statečnými bojovníky za štěstí lidstva. Režisér VI. Vlček, laureát Stalinovy ceny. Filmový přehled 40/1952 (15.01.2008)

Nejen Američani mají svůj úsměv, ale i my ho měli a to socialistický a důstojně svazácký, ale jinak v něm není rozdílu. Film, který spíš připomíná přestylizovanou a ultradlouhou reklamu na zubní pastu a bílé zuby. Komunistické je to až hanba, ale postava věčného opilce Jeníčka je nezapomenutelná. Holt teenage film pro svazáky. Akorát místo Mádla slušně zaskočil Nesvadba. (03.10.2006)

Jako proti národopisectví a etnografii jako ývalý archeolog fakt nic nemám. Naopak. Jsem pro zachování co nejvíce národních tradic a zvyků našich předků. Tedy toho všeho co dnešní euroliberalisté nesnáší, co považují za zapšklé a byli by rádi aby z nás byla jednolitá snadno ovladatelná euromasa bez národní identity a kořenů. Kdyby byl film jen o zachování toho všeho, neřeknu ani popel. A to zrovna písně z Valašska ,,Hoja hoj'' úplně asi nemusím a v autě si je myslím pouštět nebudu. Ale se vší úctou tento odkaz respektuji i všechny ty národopisecké soubory co se tomuto věnují. Jenže tady to samozřejmě bylo omáchlé ideologií a to tak, že to až zapáchalo. Nejvíc pobavil můj miláček Adamíra, který coby reakcionář a provokatér dělal záškodníka v tanečním souboru. Nu nebyli jen agenti s letáky, sabotéři, ale i škůdci v tančních kroužcích. Měli to tehdy soudruzi bolševici s tou reakcí fakt těžké :-) !!! Takže tomuhle dávám hoja hoj odpad jak vyšitý! - ODPAD (13.06.2020)

Upřimné nadšení, které na nás doléha z každičkéo kousku filmu je až nakažlivé. Všechno navíc pěkně v barvě! Každá tvář je rozesmátá, až na tu Adamírovu záškodnickou. Objevuje se tu dokonce i nestárnoucí Jarmilka Šuláková. A pak ten sukces v Berlíně, kde jsou opět všechny ty socialistické a lidovědemokratické tváře rozesmáté od ucha k uchu. I když mě zklamalo, že Sověti vyšli na prázdno, jejich vystoupení bylo minimálně stejně dobré! Jinak samozřejmě nejdementnější a tudíž nejzábavnější budovatelák. (05.01.2006)