Trainspotting

„Vybrat si budoucnost. Vybrat si život….ale proč bych měl něco takovýho udělat? Rozhodl sem se nevybrat si život, ale něco jinýho. A důvody? Žádný nejsou. Kdo potřebuje důvody, když má heroin?“ Při druhé projekci, kdy jsem už tolik neporovnával s tematickým Requiem za sen a přijal osobitý styl filmu, mě Trainspotting bavil ještě o něco víc než prve. Užíval jsem si absurdní humor (škoda, že ho postupně ubývá), plky o filmech, „vymazlené“ nechutnosti spolu s halucinacemi (např. probuzení s „hnědým“ překvapením či na druhé straně pasáž s absťákem), parádní soundtrack, celou bandu (anti) hrdinů v čele s McGregorem (a příjemný bonus Kelly Macdonald), zvukomalebný přízvuk spolu se shozením celé té skotské hrdosti a dobrý konec. Kvůli menším poklesům tempa a pár hluchým místům končím na silných 4*. Takže, Spude..“ - „Co, kovboji?“ - „Když je napadne, že se nesnažíš, je to v háji. Řeknou si, ten šmejd se nesnaží, a tvoje podpora je v prdeli, chápeš?“ - „Jasně.“ - „Ale když to přepískneš...“ - „Můžu dostat práci.“ - „Přesně!“ - „Zlej sen!“ (10.03.2010)

Dopředu bych chtěla všem divákům doporučit, aby film zhlédli v originálním znění a nikoliv s českým dabingem. Naštěstí jsem jej vůbec neslyšela, ale obsazení Pavla Vondry, který namluvil Ewana, mi postačilo k tomu, abych se ihned rozhodla se dabingu vyhnout obloukem. A díky za to! Skotskému přízvuku se nic nevyrovná a v tomto filmu je ho bohatě. Trainspotting je bizarní, šílené, místy nechutné, jinak celkově však zcela originální dílo zcela právem zasluhující status "Kultovní." Svým zpracováním sociálních problémů a zejména pozice jednotlivce pod nátlakem okolí a celé společnosti v tom, co konzervativní společnost jako celek se všemi svými konvencemi, zásadami a nepsanými pravidly představuje, mi film připomínal něco mezi Klubem rváčů a Sbal prachy a vypadni. A Ewanovy proslovy mi připomínaly ty, které pronášela osoba jménem Tyler Durden:) Na jednu stranu se lidi starají a mluví o tom, po čem jim je, kurva, hovno (pardon:) a na tu druhou zaujímají v podstatě vůči starostem či osobnosti jednotlivce naprostý nezájem a lhostejnost. Prostě všechno jenom kecy, drby, ukazování a nic jiného. A ještě ta "pozice ve společnosti." Tse! Raději budu jako samotář, podivín, asociál či "Loser" stát bokem, mimo to bahno, než být jeho součástí. Při závěrečné scéně podpořené dokonalým songem "Born Slippy", na nějž jsme kdysi dávno, v dobách, kdy jsem neznala ani Trainspotting, ani Dannyho Boylea, pařili na místní diskotéce, mě parádně mrazilo. Nikdy jsem nezkusila žádnou drogu, trávu, nic, možná to je taky důvod, proč se mi podobné filmy líbí. "Choose life. Choose a job. Choose a career. Choose a family. Choose a fucking big television, Choose washing machines, cars, compact disc players, and electrical tin can openers. Choose good health... I chose not to choose life: I chose something else. And the reasons? There are no reasons. Who needs reasons when you've got heroin?" (25.12.2013)

No, od 77. nejlepšího filmu jsem čekala trochu víc. Ze začátku dost nechuťárna, kostnatej McGregor a naprosto ujetej Carlyle. Hodně silné (emočně) scény střídají prostřihy jak z britské gangsterky a nevím, jestli mi ten mix britskýho stylu s dramatem o drogách sednul, radši bych jedno nebo druhý. A závěr mohl být lepší. Na druhou stranu je to v drama částech dost přesvědčivý a všichni herci podali solidní výkony - hlavně teda McGregor byl výbornej. Rekviem za sen mám ale mnohem radši. (23.03.2011)

Veľmi poučný, ťažký, svižný, ale hlavne iný pohľad na celú vec okolo drog a narkománie, akú nám filmy doteraz ponúkali. Dospelý a zároveň primitívny. Ewan McGregor sa týmto filmom vyniesol do filmového neba a zaslúžene, predviedol spolu s Carlyleom skvelý výkon. A film navyše robí ešte atraktívnym perfektne vyberaná hudba. Ale k dokonalosti čosi chýba. 85%. (08.06.2006)

„Vybrat si život. Vybrat si práci. Vybrat si kariéru. Vybrat si rodinu. Vybrat si zasraně velkou televizi.Vybrat si myčky, auta, přehrávače kompaktů a elektrický otvíráky na konzervy. (…) Na konci toho všeho pěkně zplesnivět. Pochcávat se v ubohym domku a bejt jenom na obtíž sobeckejm, zmrvenejm spratkům, který jsi splodil, aby tě nahradili.“ Tohle není způsob života charakteristický pro Marka Rentona. Mark Renton má heroin, a kdo má víc? Dáte si šleha ráno, odpoledne, večer a den vám uteče ani nevíte jak. Mark Renton není dobrý člověk. Je to feťák, který se stále víc propadá do svého soukromého drogového pekla. Doslova se topí ve vlastních sračkách. ___ Trainspotting je filmem s neskutečnou energií od začátku do konce, při jehož sledování budete podobně jako protagonista pociťovat střídavě euforie a zhnusení. Boyle má obě polohy vyprávění plně pod kontrolou a moc nehrozí, že byste se smáli na nesprávných místech a užívali si scény, z nichž by vám mělo být zle. K vedení našich emocí si přitom nemusí pomáhat ani Rentonovým komentářem, který - což je poměrně vzácné - plní z větší části jiné funkce než vysvětlování toho, co vidíme. Mnoho jiných filmů na knižní mimoobrazový komentář dojelo, ale Rentonův vnitřní monolog je natolik vybroušený a pronášený s natolik neodolatelným McGregorovým akcentem, že filmu naopak pomáhá a průběžně akceleruje jeho tempo. Pro svůj příliš snaživý důraz na efekt dnes film jako takový trochu zestárl, což neplatí o některých nesmrtelných dialozích (- Jak se jmenuješ? - Diana - Kam jdeš Diano? - Domů – Kde to je? - To je tam, kde žiju), ale pořád jde o neuvěřitelnou jízdu a nekompromisní (protože průhledně nemoralizující) generační manifest a jsem docela zvědav, kam se životy Rentona, Begbieho, Chcípáka a Spuda posunou v připravovaném pokračování. 80% Zajímavé komentáře: Oskar, Winnfield, Niktorius, husoko, ANTI-frog (14.11.2006)