My děti ze stanice Zoo

Myslím že knížka byla ještě lepší. EDIT: Po zhlédnutí Requiem za sen už vím, proč se mi to nějak nezdálo. Oba filmy o drogách, ale přesto tak odlišné. Tady to je bráno až moc učitelsky (pořád si někdo píchá, pak skončí špatně), kdežto v Requiem je to podáno pro mě nenásilnější formou. Toť můj názor. (02.11.2007)

Byť za syrovostí a špínou knižní předlohy film poněkud zaostává, i tak se jedná stále o silnou výpověď ze světa drog. Jak snadno se stát závislým, jak marné je ujišťování se, že mám vše pod kontrolou. Propad mezi prostituty a prostitutky, mezi narkomany, kteří se stávají jedinými kamarády a kteří pomohou člověku jen v tom, aby nepřestal. Parta, kde se začíná tripem a končí háčkem do žíly. Prodávání se ještě v době, než se objevila hrůzovláda AIDS. Získání peněz na drogu za každou cestu. Chválím masky, kdy hlavní postavy doslova chátrají před očima. Hvězda navíc za exceletního Bowieho, jehož Heroes dodávají filmu správné grády. Dnes by film natočili jistě svižněji (asi jako Trainspotting), ale pomalejší pasáže dodávají na naléhavosti a vytváří prostor pro přemýšlení. Skutečná Christiane F. ( Felscherinowová) se sice nakonec ze závislosti dostala, avšak zůstala poznamenaná na celý život. Ve 33 letech porodila syna Philipa, avšak po 12 letech jí byl odebrán. Dnes, na prahu padesátky, k němu hledá cestu zpátky. Je však slabá a nemocná. A vychází jí nová kniha - Můj druhý život. (17.10.2013)

Knihu jsem četl jako děcko na základce a pamatuju si, že mnohem víc mě tenkrát oslovil z filmovaný Trainspoting a nějak sem se k tomuhle snímku nedostal.Bohužel když zemřel David Bowie, trošku jsem se porozhlédl co mi vše od tohoto geniálního člověka uniklo až jsem se dopracoval k tomuhle filmu.Hodně silný příběh, dokonale odehrané postavy skvělými neherci, famózní Bowieho hudba a hnusný industriál nechutného Berlína v prostředí narkomanů mě hodně chytnul u srdce.Na plný počet film není, jelikož se hodně stříhalo a bohužel kvůli stopáži se ve filmu hodně přeskakuje a z knihy chybí spousta důležitých aspektů a motivace postav k určitým činům, ale taková mírná vada by rozhodně neměla vadit až do takové míry...jakou je film neskutečně opomíjen a to hlavně u nás.Já být učitel, každou třídu od sedmičky na horu bych povinně s takovou literaturou a filmy seznamoval jak na běžícím páse.I když chodim denno denně kolem skupinek očepičkovaných zoufalců, kterým bych možná dal jen návod jak neztrácet čas na lavičce s partou podobných kreténů a brkem v hubě, aby ztráceli čas s partou kreténů s jehlou v žíle.To už asi pak záleží na tom jak si myslíme, že je tahle generace odepsaná, pro mě osobně je.Uli Edel dělal co mohl a z dokonalé knihy natočil téměř dokonalý film.80%. (06.03.2016)

Snad nejlépe zpracovaný film, který je zaměřený na negativní důsledky užívání drog, život narkomanů celkově - na to, jak ovlivňují své okolí a jaké vztahy jsou vlastně mezi nimi samotnými. Z počátku se film jeví jako hodně amatérský, až je z něj cítit blížící se nuda, která ale nepřijde a místo toho jste vtaženi do depresivního světa narkomanů. Tento svět je tu zobrazen opravdu reálně. Jako člověku, který nemá s drogami žádné zkušenosti a nemá kolem sebe ani lidi, kteří je mají (a jsem opravdu rád) mi přijde podoba filmu naprosto skutečná, žádné přibarvování atd. Vše ještě umocňuje věk hlavních dvou postav. Film přesně ukázal náchylnost dětí k stinné straně společnosti a o to víc v době a v místě, kde byly drogy zřejmě běžnou záležitostí. Spolu s drogovou závislostí přichází nutně problém s penězi a následný nejjednodušší způsob, jak si je opatřit - okrádání rodiny a prostituce. Natja Brunckhorst byla perfektní a její výkon neměl chybu, ač byl odrazem zoufalství a deprese. Uli Edel dokázal natočit přesně takový film, jehož příběh by měl být varováním pro všechny. Těm, kteří nečetli knihu jako já, bych určitě doporučil alespoň film. Sice se ponoříte do špinavých vod lidského života, ale to co vám příběh dá, lze jen těžko popsat pouhými slovy (nutno vidět nebo zažít – to druhé rozhodně nedoporučuju, naopak, výslovně zakazuju!!!!). (04.04.2012)

Ách, tohle byla tedy opravdu rána mezi oči. Knižní předlohu jsem před pár lety měla v rukou, leč mi nepřišla moc zajímavá a snad jsem to ani nedočetla, příliš mě nebavila. Včera jsem se impulsivně rozhodla se podívat i na film...a bylo to krásné. Ta samotná feťácká story mě upřímně řečeno tolik neoslovila, i když tedy smekám před skvělým výběrem herců (hlavně slečna v hlavní roli) a celkově dost zručným popasováním se s ožehavým materiálem, nicméně pro mne má v tomto příběhu o Dívce, Droze, Chlapci a Pádu hlavní roli Město. Berlín! Berlín z přelomu 70. a 80. let, neodolatelně špinavý, rozkopaný, bezútěšný industriální Berlín se zatraceně hustou atmosférou. Šedivá sídliště ve stejně šedivých oparech ještě šedivějších rán, ošuntělé prostory metra, podzemní kluby, poloslepá noční světla...město, které v této podobně nemám už nikdy šanci spatřit a které takové možná bylo jen v těch filmech a v mých představách..ale to vlastně nevadí, protože právě teď se přede mnou rozprostíralo a za to patří Wir Kinder vom Bahnhof Zoo velký dík. A poděkování právem patří i výborné hudbě, která měla na dostavění snového Berlína nemalý podíl. Město, zvuku, dámy a pánové, ještě jednou vám děkuji za překrásný výlet. (08.04.2008)