Vejdi do prázdna

Enter the Void není film o drogách, je to film zdrogovaný - počáteční zprostředkování tripu slouží k plynulému nájezdu na vypravěčský, kamerový i střihový styl, kterým se vypráví i poté, co účinky drog pominou. Pomocí "zhuleně" táhlé atmosféry, netradičních kamerových úhlů, fascinací světly i barvami a opakování některých scén však film pokračuje ve sjednocování tripu se smrtí - dá se říct, že se jedná o formální potvrzení obsahu (neboť tato spojitost je doslovně vyřčena jednou z postav). Způsob, jakým je film natočen mi přijde skutečně perfektní a doufám, že pro ostatní filmové tvůrce inspirující, jak už bylo řečeno, vizuální hrátky slouží příběhu - příběhu, jehož dějová kostra je sice velice chudá, ale jehož transcendentní přesah a jedinečná, pohlcující atmosféra předčí mluvené slovo... Enter the Void zaměňuje klasický koloběh života za koloběh smrti - život je přízemní, droga povznášející a smrt představuje tu nejlepší drogu - "smrtelná" rána pro život pak přichází s tím, když film vysvětlí příchod k životu jako prázdno (nebo možná vymazání?). PS: Jinak by se pár much samozřejmě našlo, určitě to není film pro každého... 9/10 (11.09.2011)

Už úvodní titulky věstily, že si toho Gaspar Noé vzal buď moc a nebo málo... a pořád nevím, možná měl vsadit na kvalitnější matroš a svůj rauš pak přeměnit v nápaditější improvizaci, protože, ač by se tenhle bezútěšný posmrtný pohled na pozůstalé z neokoukané duší perspektivy mohl zpočátku zdát revolučním, postupně zreinkarnoval do nudy k posrání... (24.03.2014)

Přišel jsem, viděl jsem a vešel jsem do prázdna. Noého parafráze Tibetské knihy mrtvých, jenž je obsahově syrovější než v obrysech podobný Rekviem za sen, kde „zlí“ traumatizovaní lidé fetují, souloží, sní a umírají, aby se mohli po tripové cestě znovu narodit. Evropská odpověď na Americkou Fontánu. 5* za neopakovatelný filmový zážitek pro snímek, který nelze milovat, pouze nenávidět. Co by na to asi řekl Kubrick? PS: Noého fascinace všemožnými otvory je přinejmenším znepokojující. (19.05.2010)

Noé je Bůh a já si tento snímek píšu na seznam filmů, které musím příště vidět v drogovém opojení - to musí být vskutku nesmírně intenzivní trip, protože i za zcela bdělého stavu to byla znovu od Noého totální nálož, kde nevíte, zda máte dříve chválit totálně boží kameru, která se mi na rozdíl od ostatního komentujícího diváctva ani zdaleka naokoukala po dobrých 3 hodinách, nebo zde mám raději vychvalovat znovu naprosto přesné herecké výkony, kdy Noé dostal herce a herečky přesně tam kam potřeboval a znovu tím dokonale odstranil propast mezi fikcí a realitou. Jeden výkon ovšem musím vyzdvihnout úplně zvlášť. Nejsem ani nejmenším příznivcem dětských rolí, protože to je zkrátka skoro ve všech případech naprosto otřesné. V tomto snímku ovšem všechny strčila do kapsy svým výkonem ta malá holčička (Emily Alyn Lind), která byla totálně neuvěřitelná. Pointa i děj snímku s velkým myšlenkovým přesahem byl naprosto úžasný a nemám nejmenší tušení, jak se mohou najít diváci, kteří se v ně dokázali ztratit. Naopak, já mám snad jedinou výtku k celému snímku právě v tom, že mi vadila repetetivnost některých scén s evidentním záměrem připomenout některé souvislosti, aby se nenašel v řadách diváctva nikdo, kdo se v ději ztratí. Snad veškeré klíčové prvky děje byly naprosto zřetelně nastíněné, případně si je snadno dalo dát dohromady mezi filmovými řádky, když člověk dával alespoň trošku pozor. Psychedelická atmosféra a dechberoucí hudba - to nemá smysl nijak zvlášť rozebírat, neboť v tom je Noé vždy skvělý a těžko mu hledat srovnatelnou konkurenci. Jsem nadšený a snímek mi bude zaručeně nějakou dobu silně rezonovat v mysli. Znovu naprosto geniální spojení nádherné vizuální stránky (která je účelná - nikoli nějaká umělecká onanie) s hlubokou myšlenkou a v nesmírně syrovém a přitom totálně lidském podání. Slintám blahem. [90 %] (26.04.2021)

V noci se na to koukat nedá, to vás snové (respektive sjeté apod.) sekvence uspí, takže nejlépe za bílého dne. Já tak učinila hned po ránu a usoudila jsem, že první hodina není vůbec marná, je to přinejmenším dobré a celkem zajímavé, to druhá hodina, ta už je jenom zajímavá a ten zbytek, od druhé hodiny vejš, to už si prosím nechte, to je přesně to rádoby umění, co zabíjí solidní filmy. Tady by se každá část filmu dala hodnotit úplně jinou hvězdičkovou sadou. Nadprůměrný začátek, průměrný střed a podprůměrný konec, aneb čím déle budete film sledovat, tím nudnější vám bude připadat. Být to ještě delší, uspalo by mě to i za toho bílého dne. (10.08.2011)